Z rozhodnutí: Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci…
65 A 39/2025- 18 - text
8 65 A 39/2025
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci
žalobce: H. M. C., narozený dne X
bytem X
zastoupený advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek
sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného
takto:
I. Žalovaný je povinen vydat do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty, vedeném pod č. j. X.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Bc. Marcely Lafek, sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha.
Odůvodnění:
I. Shrnutí obsahu podání účastníků
Žaloba
1. Žalobce se žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), jíž se dle jeho tvrzení dopouští žalovaný v řízení o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty, vedeném pod č. j. X. Žalobce uvedl, že žádost podal dne 10. 6. 2024, žalovaný ji rozhodnutím ze dne 26. 8. 2024 zamítl, avšak toto rozhodnutí zrušila rozhodnutím ze dne 21. 11. 2024 Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále „Komise“). Po marném uplynutí lhůty k vydání rozhodnutí po vrácení věci žalobce dne 27. 3. 2025 požádal Komisi o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ta dne 25. 4. 2025 přikázala žalovanému vydat rozhodnutí ve věci do 60 dnů od seznámení žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí.
2. Podle žalobce je však opatření Komise neurčité, staví jej do právní nejistoty ohledně data vydání rozhodnutí a činí lhůtu pro vydání rozhodnutí závislou na úkonu, jenž má uskutečnit nečinný žalovaný, čímž je žalobci upíráno právo na soudní ochranu, neboť není zřejmé, k jakému datu může účinně žádat soud, aby zjednal nápravu. V případě, že by byla lhůta stanovena od vydání opatření proti nečinnosti, bylo by nepochybné, do jakého data musí žalovaný rozhodnout. Takto stanoveným způsobem však není jisté, kdy lhůta uplyne.
3. Současně se podle žalobce jedná o lhůtu prodlouženou neúměrně, neboť žalovaný sice zašle výzvu k seznámení se s podklady, kde však poskytne zpravidla deset dní pro využití práva, a tudíž i kdyby snad žalovaný reagoval okamžitě, je lhůta stanovená Komisí (která je sama o sobě nepřiměřeně dlouhá, neboť po rok trvajícím řízení dává žalovanému totožnou lhůtu jako při podání zcela nové žádosti) prodloužena o dalších deset dní. Není tedy 60denní, ale (minimálně, tedy neurčitě) 70denní. Opatření Komise proti nečinnosti tak podle žalobce nevedlo a nemůže vést k nápravě závadného stavu, a proto požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v předmětné věci do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Stanovisko žalovaného
4. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že nebyl a není nečinný, neboť mu stále běží Komisí stanovená lhůta, která je přiměřená. Obsah správního spisu svědčí o tom, že žalovaný činí další nezbytné úkony za účelem zjištění informací potřebných k rozhodnutí, konkrétně dne 22. 5. 2025 provedl výslech žalobce a dne 2. 6. 2025 zaslal jeho právnímu zástupci výzvu k seznámení se s podklady, přičemž této možnosti může žalobce využít do 10 dnů od doručení výzvy. Dále žalovaný namítl, že žaloba postrádá bližší konkretizaci a argumentaci tvrzené nečinnosti, neboť je její obsah založen jen na tvrzení, že je žalovaný nečinný a na polemice s lhůtami.
Replika žalobce
5. Žalobce v replice s odkazem na § 169t odst. 6 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), uvedl, že vrátila-li Komise žalovanému věc k dalšímu rozhodnutí dne 21. 11. 2024, uplynula mu lhůta k vydání rozhodnutí dne 20. 1. 2025, takže již byla překročena více než trojnásobně. Skutečnost, že žalovaný nyní činí v řízení úkony, není sice pro posouzení nečinnosti nijak významná. Dále odkázal na rozsudky, v nichž soudy řešily přiměřenost délky lhůty stanovené opatřením proti nečinnosti. Za zásadní označil skutečnost, že rozhodnutí nebylo vydáno v řízení zahájeném podáním žádosti před více než rokem, přičemž řadu úkonů již žalovaný provedl před vydáním prvého rozhodnutí. Naopak po vrácení věci Komisí dne 21. 11. 2024 neučinil žalovaný až do konce nové 60denní lhůty žádný úkon, až měsíc po jejím uplynutí vyzval žalobce k doložení dalších, pro posouzení žádosti irelevantních dokumentů, čemuž tento vyhověl, a následně jej více než čtyři měsíce po uplynutí zákonné lhůty a s měsíčním předstihem předvolal k výslechu. Opatřením proti nečinnosti pak byla stanovena lhůta, jejíž počátek byl navázán na seznámení s podklady, což je úkon, který správní orgán nařizuje v případě, že hodlá žádost zamítnout. Žalobce má za to, že počátek lhůty byl stanoven neurčitě a není zřejmé, kdy lhůta uplyne. Současně je podle něj lhůta 60 dní nepřiměřeně dlouhá. Opatření proti nečinnosti bylo vydáno 25. 4. 2025 a výzva k seznámení byla doručena právní zástupkyni až 4. 6. 2025. Takové opatření proti nečinnost naprosto postrádá smysl, když je dáno na vůli správního orgánu, kdy vyzve k seznámení s podklady, a když správnímu orgánu dává dalších minimálně 90 dní k rozhodnutí.
II. Posouzení věci krajským soudem
6. Krajský soud rozhodoval o žalobě v souladu s § 81 odst. 1 s. ř. s. na základě skutkového stavu zjištěného ke dni vydání svého rozhodnutí, a to bez nařízení ústního jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.
7. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
8. Námitku žalovaného, že žaloba postrádá bližší konkretizaci tvrzené nečinnosti, neboť je její obsah založen jen na tvrzení, že je žalovaný nečinný a na polemice s lhůtami, nepovažuje soud za důvodnou. Podaná žaloba obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu § 80 odst. 3 písm. b) s. ř. s., neboť žalobce tvrdí, že v řízení o jeho žádosti, které označil konkrétní spisovou značkou, uběhla žalovanému zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí, a dále argumentaci zpochybňující přiměřenost další lhůty, kterou žalovanému opatřením proti nečinnosti poskytla Komise, což jsou skutková tvrzení, která jsou z pohledu § 79 odst. 1 s. ř. s. pro posouzení věci relevantní a zcela dostatečná.
9. Dále se soud zabýval včasností žaloby.
10. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.
11. Podle citovaného ustanovení se běh lhůty pro podání žaloby odvíjí od lhůty určené pro vydání rozhodnutí, je-li tato stanovena zvláštním zákonem. V posuzovaném případě tomu tak je, neboť podle § 169t odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců rozhodne žalovaný o žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti, resp. ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti ve zvlášť složitých případech.
12. Z obsahu správního spisu vyplývá, že řízení o vydání zaměstnanecké karty bylo zahájeno podáním žádosti žalobcem dne 10. 6. 2024, dále že rozhodnutím ze dne 26. 8. 2024, č. j. X žalovaný žádost žalobce zamítl a že Komise rozhodnutím ze dne 21. 11. 2024, č. j. X rozhodnutí žalovaného zrušila a vrátila mu věc k novému projednání.
13. Již z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 26. 2. 2010, č. j. 5 Ans 6/2009-82 plyne, že pokud je rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc je mu vrácena k novému projednání a rozhodnutí, běží lhůta pro rozhodnutí správního orgánu znovu ode dne právní moci zrušujícího rozhodnutí. Byť tedy správní orgán I. stupně nezahajuje nové správní řízení, ale pokračuje v řízení již zahájeném, je třeba pro účely posouzení lhůty k vydání rozhodnutí vycházet z toho, že lhůta běží znovu ode dne právní moci zrušujícího rozhodnutí (srov. též rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2011, č. j. 2 Ans 11/2011-95).
14. V posuzované věci nelze z obsahu správního spisu pro absenci dokladů ověřit, kdy bylo rozhodnutí Komise ze dne 21. 11. 2024 žalobci doručeno, soud proto vycházel z žalobcova tvrzení, že jeho zástupkyni bylo toto rozhodnutí doručeno dne 21. 11. 2024, a tudíž téhož dne (viz § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) nabylo právní moci. Žalovanému tak počala běžet nová lhůta k vydání rozhodnutí o žádosti žalobce dne 22. 11. 2024, tj. dem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí Komise. Základní 60denní lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 169t odst. 6 písm. d) zákona o pobytu ciz