65 A 49/2025 – Krajský soud v Ostravě

65 A 49/2025- 26 - text  6 65 A 49/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobce: D. D. N. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Fialou sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. X, takto: I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. X ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 17 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Fialy, sídlem Václavské náměstí 808/66, 110 00 Praha. Odůvodnění: 1. Žalobce se podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného ve shora uvedeném řízení o vydání zaměstnanecké karty dle § 42g zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. V žalobě uvedl, že žádost o vydání zaměstnanecké karty podal dne 30. 1. 2025 u Generálního konzulátu ČR v Drážďanech. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 60 dnů, to však vydáno nebylo. Proto se obrátil dne 28. 5. 2025 na nadřízený orgán s žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti. Komise pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) v opatření ze dne 24. 6. 2025 uvedla, že je jí známo, že byl žalobce dne 27. 5. 2025 vyzván k odstranění vad žádosti, přičemž po dobu odstraňování vad neběží lhůta pro vyřízení žádosti dle § 169i odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Komise uznala nečinnost žalovaného a přikázala mu, aby ve lhůtě do 60 dnů od odstranění vad žádosti, resp. od marného uplynutí lhůty k odstranění vad stanovené, vydala rozhodnutí, jímž žádost zamítne nebo řízení zastaví, případně aby v téže lhůtě vyhotovila předkládací zprávu a vydala pokyn k udělení dlouhodobého víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Průkaz bude pak žalobci vydán do 60 dnů od poskytnutí potřebných údajů. 3. Dle žalobce je takto stanovená lhůta zjevně nepřiměřená, přičemž poukázal na judikaturu k otázce posuzování přiměřenosti lhůt stanovených v rámci opatření proti nečinnosti, délku základní zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a na dobu, kterou si vyžádalo vyřizování samotného opatření proti nečinnosti. Proto má žalobce za to, že bezvýsledně vyčerpal prostředky ochrany proti nečinnosti a že jeho žaloba je nejen přípustná, ale i důvodná. Výzvu k odstranění vad žádosti považuje žalobce za neúčelnou, protože doložení získání základního vzdělání není nezbytnou náležitostí žádosti o zaměstnaneckou kartu. I kdyby tomu bylo jinak, měl žalovaný žalobce vyzvat neprodleně, nikoliv až po uplynutí zákonné lhůty, kdy navíc z judikatury vyplývá, že lhůta, která již marně uplynula, se nestaví. Žalobce proto soudu navrhl, aby nařídil žalovanému vydat rozhodnutí ve shora uvedeném řízení ve lhůtě stanovené soudem. 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že není nečinný, protože činí úkony nutné k rozhodnutí ve věci. Dne 17. 6. 2025 byl žalobce vyzván k odstranění vad žádosti. Poté bude provedeno seznámení s podklady a bude rozhodnuto. 5. Žalobce v replice uvedl, že je nesporné, že žalovaný nedodržel zákonem stanovenou lhůtu pro vydání rozhodnutí. Nečinnost je přitom objektivní stav. Nečinnost konstatovala také Komise. Žalovaný začal ve věci činit úkony až poté, co žalobce podal návrh na přijetí opatření proti nečinnosti. Závěrem znovu poukázal na judikaturu správních soudů, dle které je nutné zkoumat přiměřenost lhůty poskytnuté nadřízeným orgánem nečinnému správnímu orgánu. 6. Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho rozhodnutí podle § 81 odst. 1 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. 8. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. 9. Ustanovení § 169t odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců stanoví, že o žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky. 10. Ze správního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno podáním žádosti dne 30. 1. 2025. Usnesením z téhož dne, č. j. X byl žalobce vyzván k odstranění vad žádosti (doložení originálu či úředně ověřené kopie výpisu z rejstříku trestů Vietnamské socialistické republiky s úředním překladem do českého jazyka), a to ve lhůtě 30 dnů. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno téhož dne a mělo dle § 169i odst. 2 zákona o pobytu cizinců za následek stavení lhůty pro vydání rozhodnutí. 11. Na usnesení je ručně vyznačeno: lhůta prodloužena do 21. 3. 2025, zasláno 21. 3. 2025, doručeno 25. 3. 2025. Ze spisu nevyplývá, že by byla lhůta k odstranění vad prodloužena usnesením na základě předchozí žádosti žalobce dle § 39 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), proto soud vychází z toho, že poslední den lhůty pro odstranění vad připadl na 3. 3. 2025. První den lhůty pro vydání rozhodnutí tak připadl na 4. 3. 2025 a poslední den na 2. 5. 2025 (datum skutečného doplnění žádosti ze spisu není zřejmé, nicméně nutno dodat, že i kdyby soud vycházel z prodloužené lhůty do 21. 3. 2025, tak by to na věcném posouzení nic nezměnilo, protože by lhůta pro rozhodnutí počala plynout dne 22. 3. 2025 a její poslední den by připadl na 20. 5. 2025). Žaloba byla podána dne 1. 7. 2025, tj. včas. 12. Podle výše citovaného § 79 odst. 1 s. ř. s. je podmínkou přípustnosti žaloby také bezvýsledné vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce prostředek obrany vyčerpal podáním žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu dne 28. 5. 2025, tj. po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí. 13. Komise příkazem ze dne 24. 6. 2025, č. j. X žádosti žalobce vyhověla tím, že podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu přikázala žalovanému, aby do 60 dnů ode dne, kdy byly odstraněny nedostatky podání nebo ode dne, kdy marně uplynula lhůta, která byla poskytnuta k odstranění nedostatků podání, vydal rozhodnutí, pokud žádost zamítne nebo řízení o ní zastaví. V případě, že žalovaný shledá, že jsou splněny podmínky pro vyhovění, nařídila mu, aby ve stejné lhůtě vyhotovil předkládací zprávu a vydal pokyn k udělení dlouhodobého víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Průkaz bude žalobci vydán do 60 dnů po poskytnutí údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu. 14. Rozšířený senát NSS v minulosti při výkladu § 79 odst. 1 s. ř. s. dospěl k závěru, že nebyla‑li podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředku k ochraně proti nečinnosti splněna již v okamžiku podání žaloby na ochranu proti nečinnosti, bylo nutné takovou žalobu jako nepřípustnou odmítnout, přičemž k případnému dodatečnému splnění této podmínky v průběhu řízení před soudem nebylo možné přihlížet (viz bod 25 rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015-59, č. 3409/2016 Sb. NSS). 15. Tento výklad byl nicméně překonán nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20, v jehož bodě 55 Ústavní soud uvedl, že absence bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti je odstranitelnou překážkou věcného rozhodnutí o žalobě, přičemž doloží-li v této lhůtě žalobce soudu, že prostředek podal, musí soud vyčkat, zda bude či nebude bezvýsledně vyčerpán. Současně přitom v bodě 54 tohoto nálezu Ústavní soud uvedl, že bezvýslednost vyčerpání nastane až prvním dnem po konci opatření proti nečinnosti určené a marně proběhlé lhůty, jde-li o lhůtu přiměřenou (zvýrazněno krajským soudem). 16. Na uvedený nález Ústavního soudu navázal ve své judikatuře NSS. V bodě 43 rozsudku rozšířeného senátu ze dne 2. 2. 2023, č. j. 2 As 21/2020-34, č. 4453/2023 Sb. NSS, NSS uvedl, že podmínka bezvýsledného vyčerpání opravných prostředků by byla splněna i