6 Ads 90/2013 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 14/2024- 49 - text  8 65 Ad 14/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše, soudce Mgr. Bc. Vojtěcha Dědka a soudkyně JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: G. a. s., IČO X sídlem Š. 656/6, X O. zastoupená advokátkou JUDr. Ladislavou Palatinovou sídlem Tovačovského 2784/24, 767 01 Kroměříž proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25/1292, 150 00 Praha 5 o žalobě na přezkum rozhodnutí – stanovení povinnosti uhradit dlužné pojistné a penále ze dne 26. 6. 2024, č. j. 10000/5142186/24/351/KB, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je vyměření dlužného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 63 197 Kč z důvodu nesprávně vyplaceného odstupného zaměstnankyni žalobkyně. 2. Územní správa sociálního zabezpečení pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, Okresní správa sociálního zabezpečení Olomouc (dále jen „správní orgán I. stupně“) zahájila dne 5. 10. 2020 u žalobkyně kontrolu plnění povinností v nemocenském pojištění, v důchodovém pojištění a při odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. 3. Žalobkyně dle tvrzení správního orgánu I. stupně neodvedla pojistné, která měla ze zákona odvést z částky 200 627 Kč, kterou vyplatila jako odstupné její zaměstnankyni Mgr. Z. M. v říjnu roku 2018 při rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 4. Na základě kontrolního zjištění správní orgán I. stupně uložil žalobkyni platebním výměrem ze dne 29. 4. 2024, č. 14/1/1646/23/889, povinnost uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 63 197 Kč a penále ve výši 53 221 Kč. Žalobkyně proti platebnímu výměru podala odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a platební výměr potvrdil. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně v podané žalobě namítla, že žalovaný nesprávně hodnotil právní stav nastolený rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2022, č. j. 11 C 410/2018-2151, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2022, č. j. 16 Co 178/2022-2422. Těmito rozsudky obecné soudy určily, že zaměstnankyni vznikl pracovní poměr ke dni 1. 7. 2018 a předchozí pracovní poměr byl platně rozvázán ke dni 30. 6. 2018. Pokud tedy soudy vyhodnotily, že u zaměstnankyně vznikl pracovní poměr u téhož zaměstnavatele ke dni 1. 7. 2018, nejednalo se o trvání původního pracovního poměru, ale o nový pracovní poměr vzniklý dne 1. 7. 2018 a zaniklý dne 14. 10. 2018. 6. Pokud bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že vznikl bez dodržení písemné formy nový pracovní poměr ke dni 1. 7. 2018, pak zcela bezformálně může pracovní poměr i skončit pro neshodu projevu vůle, a to nejpozději ke dni 14. 10. 2018 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, č. j. 21 Cdo 2287/2002, a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 192/2022-260). 7. Pokud proto žalobkyně dne 20. 11. 2018 vyplatila zaměstnankyni odstupné ve výši 200 627 Kč s poznámkou, že se jedná o odstupné nepodléhající srážkám pojistného, pak tak učinila správně, neboť pracovní poměr byl ukončen výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce ke dni 30. 6. 2018 a po uplynutí výpovědní doby zaměstnankyni odstupné náleželo. 8. Žalobkyně má za to, že délka prováděné kontroly byla zcela nepřiměřená a chování správního orgánu I. stupně považuje za účelové, směřující k poškození zájmů žalobkyně. Navrhla proto, aby soud napadeného rozhodnutí, jakož i platební výměr zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že finanční plnění poskytovaná při skončení pracovního poměru z jiných důvodů než jsou uvedeny v § 67 zákoníku práce, jsou nesporně peněžitým příjmem zaměstnance, z něhož se odvádí daň z příjmů fyzických osob, ale také pojistné na zdravotní a sociální pojištění. Dle § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném“) se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje odstupné poskytované na základě zvláštních právních předpisů (např. zákoníku práce). Do vyměřovacího základu by se tak nezahrnulo odstupné poskytnuté na základě zákoníku práce z důvodů plynoucích z § 67 v návaznosti na § 52 odst. 1 písm. a) až c) zákona o pojistném. 10. V daném případě, jelikož takováto situace nenastala, nelze zúčtovaný příjem označit za odstupné a v tom případě jde o příjem, který musí zaměstnavatel zahrnout do vyměřovacího základu a odvést z něj pojistné. Žalobkyně se domáhala soudní cestou toho, aby soud uznal, že došlo ke skončení pracovního poměru se zaměstnankyní dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Vzhledem k rozhodnutí civilních soudů však o ukončení pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce nešlo. Žalobkyně tak zúčtovaný příjem zaměstnankyně chybně nezahrnula do vyměřovacího základu pro odvod pojistného, chybně stanovila úhrn vyměřovacích základů, tudíž neodvedla a pojistné ve správné výši. 11. K námitce délky kontroly žalovaný uvedl, že kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly povinen zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a v závislosti na povaze kontroly doložit kontrolní zjištění potřebnými podklady, šetřit práva a oprávněné zájmy kontrolované osoby, povinné osoby a třetí osoby. Za tímto účelem bylo nutné vyčkat na rozhodnutí civilních soudů stran existence pracovněprávního vztahu zaměstnankyně Mgr. Z. M. k zaměstnavateli po 30. 6. 2018. Co se týká žalobních námitek žalobkyně k provedené kontrole, pak žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně postupoval zcela v souladu s kontrolním řádem, protokol o kontrole obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, kontrolní zjištění obsahuje zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označením právních předpisů, které byly porušeny, včetně podkladů, ze kterých kontrolní zjištění vycházela. 12. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Ústní jednání 13. U ústního jednání dne 11. 3. 2025 účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně navrhla k provedení důkazu spis Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 16 C 321/2021. V. Posouzení věci krajským soudem 14. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 15. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Jádrem sporu v projednávané věci byla otázka, zda částka ve výši 200 627 Kč, kterou žalobkyně vyplatila své zaměstnankyni Mgr. Z. M. v termínu výplaty mzdy za říjen 2018, měla být zahrnuta do vyměřovacího základu zaměstnankyně podle § 5 odst. 1 zákona o pojistném, a tím současně do vyměřovacího základu zaměstnavatele podle § 5a téhož zákona, či nikoliv. Zodpovězení této otázky závisí na posouzení předmětného peněžitého plnění ve výši 200 627 Kč z hlediska toho, zda ho lze považovat za odstupné ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pojistném, podle kterého se do „vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů.“ Teoretická východiska 17. Pro posouzení námitky považoval soud za nezbytné vymezit pojem odstupné a smysl a účel tohoto institutu. Zákon o pojistném sám definici odstupného neobsahuje a odkazuje na zvláštní právní předpis, jímž je z povahy věci zákoník práce; ostatně právě odstupné v režimu zákoníku práce bylo žalobkyní jako zaměstnavatelkou v daném případě její zaměstnankyni poskytnuto. Ani zákoník práce neposkytuje legální definici odstupného, pouze stanovuje případy, při nichž má zaměstnanec na toto plnění nárok ze zákona. Nejvyšší soud – při absenci legální definice v zákoníku práce – odstupné kontextuálně a podle smyslu tohoto institutu definuje jako „plnění, které zaměstnavatel poskytuje jednorázově (zpravidla jako peněžitý příspěvek) zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním (skončením) jejich pracovního poměru a které má zaměstnanci pomoci překonat, často složitou, sociální situaci, v níž se ocitl proto, že ztratil dosavadní práci“ (např. rozsudek ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 732/2011). Stejnou definici Nejvyšší soud použil v řadě starších i novějších rozhodnutích (např. rozsudky ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 5234/2009, ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 492/2012 či ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 915/2012, shodně i odborná literatura, viz BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 440). 18. Na smysl a účel odstupného jako jednorázového peněžitého příspěvku, který m