65 Af 2/2024 – Krajský soud v Ostravě

65 Af 2/2024- 66 - text  17 65 Af 2/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobkyně: G. D. s r. o., IČO X sídlem Z. 814/19, S., X P. 5 zastoupena advokátem Mgr. Karlem Hnilicou sídlem Španělská 770/2, Vinohrady, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2023, č. j. MF-36517/2016/1203-40, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 19. 12. 2023, č. j. MF-36517/2016/1203-40 a platební výměr Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava ze dne 24. 3. 2016, č. j. OKN-PRK 66/2015, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Karla Hnilici, sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Regionální rada regionu soudržnosti Střední Morava (dále „poskytovatel“) na základě Smlouvy o poskytnutí dotace na individuální projekt z Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Střední Morava číslo ÚRR D-2014/0066/OKP ze dne 16. 4. 2014 (dále „Smlouva“) poskytla žalobkyni dotaci ve výši 10 038 060,22 Kč z rozpočtu regionální rady na projekt „Vybudování zámeckého hotelu Ch. W. na zámku L. n. D.“, reg. č. X“. 2. Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Morava (dále „správce daně“) po provedené veřejnosprávní kontrole zahájil daňové řízení, v němž vyměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 24. 3. 2016, č. j. OKN-PRK 66/2015 odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 10 038 061 Kč podle § 22 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále „malá rozpočtová pravidla“), a podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2000 Sb., daňový řád, tj. ve výši 100 % vyplacené dotace. Částka odvodu se podle platebního výměru skládala z výdaje Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) ve výši 10 038 060,22 Kč a z výdaje z rozpočtu poskytovatele ve výši 0,78 Kč, přičemž správce daně uvedl, že na úhradu stanoveného odvodu bude převedena částka 4 965 832 Kč zajištěná na základě zajišťovacího příkazu, takže žalobkyně je povinna odvést již jen zbývající částku 5 072 229 Kč. 3. Porušení rozpočtové kázně správce daně skutkově vymezil v platebním výměru tak, že žalobkyně: a) neoprávněně nárokovala k proplacení výdaje ve výši 9 742 921,66 Kč, které nebyly realizovány nebo byly fakturovány nad rámec rozpočtu, čímž porušila čl. 8 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Smlouvy, podle kterých je příjemce povinen zajistit, aby všechny údaje, které uvádí poskytovateli, byly vždy úplné a pravdivé; b) neukončila fyzickou realizaci projektu v termínu, ke kterému se zavázala Smlouvou, tj. k 30. 6. 2015, čímž porušila čl. 4 odst. 3 a čl. 7 odst. 1 Smlouvy, kterými se zavázala realizovat projekt v souladu s předloženou žádostí, a to včetně předloženého rozpočtu a v souladu s ustanoveními Smlouvy; c) porušila povinnost vrátit poskytnuté prostředky do 10 pracovních dnů po ukončení výpovědní lhůty, tj. do 14. 3. 2016, čímž porušila čl. 16 odst. 4 Smlouvy. Právně kvalifikoval správce daně porušení a) a b) jako neoprávněné použití peněžních prostředků ve smyslu § 22 odst. 2 věty první malých rozpočtových pravidel a porušení c) jako zadržení peněžních prostředků ve smyslu § 22 odst. 3 téhož zákona. 4. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 19. 1. 2021, avšak nadepsaný soud rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, č. j. 60 Af 10/2021-59 (dále „kasační rozsudek“) rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalovaný se předně podle krajského soudu v rozporu § 22 odst. 5 malých rozpočtových pravidel a požadavky judikatury nezabýval přiměřeností uloženého odvodu (odst. 18). Dále žalovaný podle krajského soudu v rozporu s § 115 odst. 2 daňového řádu neseznámil žalobkyni s důkazním prostředkem v podobě odborného vyjádření Ing. D. ze dne 5. 8. 2016, č. 72/16 a se skutečnostmi, které z něj zjistil, v důsledku čehož nemohl krajský soud potvrdit, že obstojí žalovaným zjištěný skutkový stav (odst. 25). Dalším důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného byla absence záznamů z monitorovacích kontrol ve správním spisu, pro kterou nemohl krajský soud posoudit, zda se žalobkyni dostalo při těchto kontrolách ze strany poskytovatele dotace ujištění způsobilá založit její legitimní očekávání oprávněnosti čerpání dotace (odst. 32). Uložil proto žalovanému tato pochybení napravit a rovněž zabývat se k námitce žalobkyně platností výpovědi Smlouvy (odst. 36). 5. Žalovaný následně v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 19. 12. 2023 odvolání žalobce znovu zamítl a platební výměr správce daně potvrdil. Současně stanovil, že povinnost ke dni vydání tohoto rozhodnutí činí 0 Kč, neboť odvod byl již uhrazen. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný setrval na svém závěru, že mu v daňovém řízení nepřísluší posuzovat platnost výpovědi Smlouvy, a tudíž po zjištění, že žalobkyně nepodala návrh na sporné řízení o určení neplatnosti výpovědi, zkoumal, zda tato splnila svou povinnost dle čl. 16 odst. 4 Smlouvy vrátit celou poskytnutou dotaci na účet poskytovatele. Vzhledem k existenci této povinnosti pak podle žalovaného nebylo posuzování dalších porušení Smlouvy žalobkyní, které správce daně v odůvodnění platebního výměru rovněž uvedl, rozhodující. Těmito pochybeními se však podle svých slov zabýval v rámci vypořádání námitek a s ohledem na vázanost právním názorem soudu. Veškeré odvolací námitky žalobkyně shledal žalovaný nedůvodnými. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 6. Žalobkyně se domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí i platebního výměru správce daně. V žalobě uplatnila tyto žalobní body: a) Žalobkyně obdržela kompletní dokumentaci protokolu o veřejnosprávní kontrole ze dne 16. 10. 2015 až 13. 1. 2016, čímž jí bylo znemožněno podat řádně námitky. b) Výpověď Smlouvy je nicotná a nemůže požívat právní ochrany, neboť jejím jediným cílem bylo žalobkyni poškodit a neumožnit jí obranu jejích práv v daňovém řízení. Poskytovatel při podání výpovědi vycházel jen z expertizního vyjádření pracovníků Stavexis, s. r. o., aniž se zabýval závěry pověřených pracovníků poskytovatele při monitorovacích návštěvách ke kontrole oprávněnosti žádostí žalobkyně o platbu z listopadu 2014, února a května 2015, v nichž tito potvrdili, že fakturované práce a dodávky byly skutečně provedeny, takže lze žádost proplatit, přičemž jejich závěry byly schváleny i vedoucí odboru kontroly a plateb a ředitelem, načež byly vždy uvolněny finanční prostředky dotace i vázané prostředky žalobkyně samotné. Existuje tak důvodná pochybnost o správnosti zásadního důkazu správce daně, o který se žalovaný v napadeném rozhodnutí opřel. Nadto poskytovatel vypověděl Smlouvu hned 2 dny po zahájení daňové kontroly a správce daně zneužil výpověď na celou částku dotace, aniž vyčkal vyjádření žalobkyně. Poskytovatel si byl zjevně neplatnosti výpovědi vědom, neboť i po jejím doručení jednal s žalobkyní o prodloužení termínu realizace projektu a zabýval se i žádostí žalobkyně ze dne 14. 1. 2016 o zařazení do institutu nedokončených projektů. S ohledem na neplatnost výpovědi nemohlo dojít k vytýkanému zadržení peněžních prostředků. c) Žalovaný se v rozporu s pokynem soudu odmítl zabývat platností výpovědi Smlouvy a setrval na svém závěru, že pokud nebyla platnost výpovědi zpochybněna ve sporném řízení, zabývat se jí nemusí, a věnoval se jen formálním náležitostem výpovědi. d) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný nezabýval otázkou přiměřenosti odvodu, a současně tak žalovaný nesplnil závazný pokyn soudu. Sdělení žalovaného, že vzhledem k výpovědi Smlouvy nelze o nižším než 100 % odvodu uvažovat, není dostatečné a není řádným posouzením přiměřenosti. Jestliže hodnocení způsobilosti výdajů podléhalo kontrole poskytovatele při každé žádosti o platbu, pak bylo povinností žalovaného posoudit přiměřenost sankce za následně zjištěné částečně nezpůsobilé výdaje, což neučinil. e) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné i pro nevyhodnocení rozporu mezi posouzením Stavexis, s. r. o. a potvrzeními poskytovatele, že dodávky a práce byly skutečně provedeny. f) Nebylo prokázáno tvrzené porušení čl. 8 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Smlouvy. Žalobkyně v tomto směru učinila vše, co ve smyslu těchto ustanovení Smlouvy mohla zajistit, neboť v rámci požadavků Smlouvy, zákona a metodických pokynů vybrala dodavatele stavby, jenž byl fakturačními podmínkami ve smlouvě o dílo zavázán k doložení fakturovaných částek a vymezení způsobilých a nezpůsobilých výdajů. Za případnou fakturaci nerealizovaných plnění či plnění nad rámec rozpočtu nemůže nést žalobkyně odpovědnost, neboť faktury vystavené dodavatelem v souladu se Smlouvou jen doručovala poskytovateli a celý proces kontroly plateb byl výlučně v ge