66 Ad 5/2025 – Krajský soud v Ostravě

66 Ad 5/2025- 45 - text  11 66 Ad 5/2025 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Vojtěchem Dědkem ve věci žalobce: K. V. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Jaroslavem Tomaníkem sídlem Bartošova 16, 750 02 Přerov proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/243629-922, ve věci příspěvku na péči, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/243629-922, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 404 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta JUDr. Jaroslava Tomaníka, sídlem Bartošova 16, 750 02 Přerov. Odůvodnění: 1. V této věci jde o žádost žalobce o změnu výše příspěvku na péči. Žalobce pobíral příspěvek na péči odpovídající závislosti na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Žalobce žádal zvýšení příspěvku, čemuž Úřad práce nevyhověl, naopak dospěl na podkladě posouzení stupně závislosti provedeného Institutem posuzování zdravotního stavu ze dne 17. 5. 2024 k závěru, že žalobce je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), neboť není schopen samostatně vykonat tyto základní životní potřeby: 1) komunikace, 2) péče o zdraví, 3) osobní aktivity a 4) péče o domácnost. Není tedy dle Úřadu práce schopen vykonávat čtyři z deseti životních potřeb. S ohledem na posouzení zahájil Úřad práce řízení z moci úřední, obě řízení spojil a rozhodl, že návrhu žalobce nelze vyhovět a příspěvek na péči snížil z 4 400 Kč na konečných 880 Kč měsíčně od července roku 2024. Odvolání žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl na podkladě posouzení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17. 10. 2024. 2. Žalobce brojil svou žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/243629-922 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Olomouci (dále jen „Úřad práce“) ze dne 17. 6. 2024, č. j. 35877/2024/PRR. Obsah žaloby 3. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalobce je kvůli své duševní poruše závislý na pomoci svého okolí, a to prakticky neustále a ve velmi širokém rozsahu životních potřeb. Správní orgány při posouzení pouze mechanicky hodnotily zvládání jednotlivých životních potřeb z perspektivy čistě fyzické možnosti či zvládnutelnosti, ale vůbec nebo nedostatečně zohlednily přítomnost duševní poruchy žalobce – dětského autismu. 4. Žalobce se dále vyjádřil k jednotlivým posuzovaným oblastem. K mobilitě uvedl, že není schopen používat samostatně dopravní prostředky, musí mít doprovod a dostat jasný pokyn, aby překlenul mentální nedostatek v podobě nedostatku rozhodovacích a poznávacích schopností. Má tedy za to, že tato životní potřeba nebyla zjištěna. K orientaci uvedl, že není schopen se v obvyklých situacích orientovat a není schopen v nich ani adekvátně reagovat. Odkázal přitom na znalecký posudek MUDr. V. T. Nedostatek duševních kompetencí žalobce v oblasti orientace musí být kompenzován péčí jiné osoby, která jej musí doprovázet a pomoci mu řešit sociální interakce ve zcela běžných záležitostech. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce je schopen dojít k hotové stravě, jídlo naservírovat a najíst se, nalít si nápoj a napít se. Žalovaný však nepřihlíží k tomu, že veškerou stavu žalobci chystá pečující osoba, chystá ji na stůj, naporcuje ji a musí žalobce pobízet, aby jedl a pil. To ostatně vyplývá i z lékařské zprávy MUDr. S. ze dne 3. 7. 2024. Žalobce nezvládá ani další životní potřeby jako oblékání a obouvání, pokud se sice zvládne sám obléci, avšak není schopen si oblečení vybrat přiměřeně okolnostem. Sám si však nezapne knoflíky ani nezaváže tkaničky u bot. Žalobce z vlastní iniciativy neprovádí hygienu a je nutné ho detailně instruovat. Závěry žalovaného o tom, že nebylo zjištěno postižení duševních kompetencí, které by bránilo provedení celkové hygieny je rozporný se závěry lékařských zpráv. 5. Žalobce namítá, že posudek posudkové komise ze dne 17. 10. 2024 byl proveden bez osobní účasti žalobce, což je pravidlem, pokud komise nemá dostatek přesvědčivých podkladů k posouzení zdravotního stavu žalobce. Závěry komise jsou v přímém rozporu s lékařskou zprávou MUDr. S. ze dne 3. 7. 2024, dle které je žalobce zcela odkázán na péči matky a se kterou se žalovaný nevypořádal. Posudek je proto nepřezkoumatelný. 6. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření zejména uvedl, že v rámci hodnocení nároku žalobce zohlednil veškerou dostupnou zdravotnickou dokumentaci, včetně žalobcem doložených lékařských zpráv. Naznačuje-li žalobce, že nezvládá všech deset základních životních potřeb, praxe uznává takové omezení např. u osob v terminálním stadiu nemoci, u osob s těžkou nebo hlubokou mentální retardací apod. To však nebylo prokázáno. K základní životní potřebě mobilita žalovaný uvedl, že tato má skutečně pouze fyzický rozměr, orientace se pak hodnotí v sociálně známém prostředí, včetně přiměřenosti reakcí. Z lékařské zprávy vyplývá, že žalobce je orientován místem, časem i osobou, což vyplývá i ze zprávy MUDr. S. Žalobce je osoba, která by měla zvládat vzít si předem nachystané jídlo a pití z předem daného místa, rozdělit ho na menší kousky např. lžící bez nože. Nebyly rovněž shledány ani důvody k nezvládnutí základní životní potřeby oblékání a obouvání. Přizpůsobit je možné i vybavení pro tělesnou hygienu, pokud má žalobce strach z horké vody nebo uklouznutí. Pobízení k hygieně neznamená její nezvládnutí. Stejně tak použití veřejného WC může být obtížné i pro osoby bez zdravotního omezení, což však neznamená, že žalobce nezvládá základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby. 8. Žalovaný uvedl, že účast posuzované osoby před posudkovou komisí by měla být pravidlem, nicméně žádný předpis tuto povinnost nestanovuje. PK MPSV měla k dispozici dostatečně doložený zdravotní stav žalobce, proto nebyla povinností osobní účast. Žalobce měl navíc možnost vyjádřit zájem účastnit se osobně jednání komise. 9. Žalovaný se dále vyjádřil k lékařské zprávě MUDr. P. S. Uvedl, že základem pro hodnocení zvládání základních životních potřeb osobami s pervazivními vývojovými poruchami je vždy klinické posouzení zdravotnického stavu psychiatrem. Ostatní vyšetření mohou mít pouze podpůrný charakter. Na základě této zprávy proto nelze dospěl k závěrům žalobce. Znalecký posudek předložený žalobcem poté vycházejí zejména z této zprávy a nepřináší žádné nové poznatky. 10. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. Replika žalobce 11. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného uvedl, že bezprostřední vnímání posuzované osoby posudkovou komisí bylo zcela na místě. Že tak posudková komise neučinila považuje za chybný postup. Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že neschopnost zvládání základních životních potřeb vychází z bytostného přesvědčení matky žalobce, neboť takové přesvědčení není objektivizování odbornými nálezy. Objektivizace neschopnosti žalobce zvládat základní životní potřeby vychází např. z lékařské zprávy MUDr. S. ze dne 3. 7. 2024 – psychiatra. 12. Žalovaný připouští, že žalobce nezvládá některé základní životní potřeby, avšak problém bagatelizuje tím, že by je zvládat měl vzhledem ke své diagnóze. Žalobce však není schopen mnoho činností zvládat v přijatelném standardu. Posouzení věci krajským soudem 13. Podle § 75 odst. 1 s. ř. s. soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, tj. do 14. 11. 2024. Proto soud mohl vzít v úvahu pouze ty zprávy, které popisují zdravotní stav žalobce před tímto datem. 14. Při posouzení důvodnosti žalobních námitek vycházel soud z následující právní úpravy a judikatury: 15. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Dle odst. uvedeného ustanovení platí, že nárok na příspěvek má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 uvedeného zákona, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb, v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 zákona o sociálních službách, při splnění dalších podmínek poskytování pomoci. 16. Ustanovení § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách stanoví, při jakém počtu nezvládaných základních životních potřeb se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby osoba starší 18 let věku, za předpokladu, že vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Dle tohoto ustanovení se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepřízniv