72 A 2/2025 – Krajský soud v Ostravě

72 A 2/2025- 53 - text  12 72 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: D. Ç. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2025, č. j. OAM-3224-33/PP-2024, ve věci zamítnutí žádosti o přechodný pobyt takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Spornými otázkami v posuzované věci bylo, jestli existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušovat veřejný pořádek a jestli žalovaný v souladu se zákony, právními předpisy Evropské unie (dále jen „EU“) a mezinárodními smlouvami posoudil přiměřenost zásahu napadeným rozhodnutím do soukromého a rodinného života žalobce. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl výrokem I žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky (dále jen „ČR“) – rodinného příslušníka občana EU – podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZPC“), a výrokem II stanovil podle § 87e odst. 4 ZPC žalobci lhůtu k vycestování z území České republiky 35 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předeslal, že podle oddacího listu je žalobce manželem státní občanky ČR. Žalovaný zjistil z Rejstříku trestů ČR, že žalobce byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 4. 1. 2023 č. j. 67 T 3/2023-62 shledán vinným ze spáchání trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce šesti měsíců se zkušební dobou na dva roky (do 4. 1. 2025). Dále byl žalobce trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále z 11. 7. 2024 č. j. 66 T 75/2024-49 odsouzen za trestný čin podle § 337 tr. zákoníku – a to maření výkonu úředního rozhodnutí – k peněžitému trestu 25 000 Kč a zákazu řízení všech motorových vozidel. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 z 5. 9. 2024 byla zkušební doba podmínečného odsouzení prvního trestu prodloužena o dva roky, tedy do 4. 1. 2027. Toto odsouzení nebylo doposud zahlazeno, a proto nelze na žalobce pohlížet jako na osobu trestně zachovalou. 4. Pokud se cizinec dopustí jednání, který je trestným činem, jedná se nepochybně o narušení veřejného pořádku, a to dokonce závažným způsobem. Proto žalovaný zamítl žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu. 5. Při naplnění neurčitého právního pojmu „veřejný pořádek“ nebo „závažné narušení veřejného pořádku“ vycházel žalovaný z judikatury. Žalovaný vyšel z toho, že pojem „veřejný pořádek“ zahrnuje v obecné rovině základní normy, které se považují za nevyhnutelné pro fungování demokratického státu a společnosti. Vedle norem právních se jedná také o normy morální, sociální, politické, případně náboženské. 6. Žalovaný přihlédl ke smyslu užité právní úpravy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – č. j. 3 As 4/2010-151), tj. k tomu, že při posuzování závažného narušování veřejného pořádku je primárním účelem ochrana veřejného pořádku do budoucna a dále přihlédl ke všem relevantním okolnostem, které mohou mít vliv na závažnost jednání žalobce, tedy k charakteru a závažnosti spáchané trestné činnosti a dalším okolnostem jako je místo spáchání trestného činu, doba, která uplynula od jeho spáchání, chování žalobce po vykonání trestu, délka jeho pobytu v ČR, a to, jestli se po příchodu do ČR dopustil další trestné či jinak protiprávní činnosti (rozsudek NSS č. j. 5 As 73/2001-145). Při narušení veřejného pořádku přitom nemusí jít pouze o jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu (rozsudky NSS č. j. 7 As 112/2011-65 a č. j. 9 As 71/2010-112). 7. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES z 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (dále jen „směrnice“) stanoví, že odepření práv musí být založeno na osobním chování dotyčného jednotlivce a musí představovat aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odsouzení za trestný čin samo o sobě neodůvodňuje zamítnutí žádosti, nicméně jednání rodinného příslušníka občana EU, které naplňuje znaky trestného činu, může mít celou škálu podob a zejména může nabývat různé společenské nebezpečnosti. Proto je rozdíl, jestli se žadatel dopustil úmyslného trestného činu nebo trestného činu neúmyslného, jestli se dopustí přečinu nebo zločinu nebo jestli trestnou činnost páchá opakovaně (shodně rozsudky NSS č. j. 3 As 4/2010-151, podle kterého je třeba zabývat se okolnostmi spáchání trestného činu, č. j. 7 As 15/2012-33, podle kterého za opakované narušení veřejného pořádku pro účely ZPC je třeba považovat i opakované útoky, i když šlo o jediný trestný čin, a č. j. 1 As 185/2012-34, podle kterého ani zahlazení odsouzení nebrání žalovanému hodnotit pro účely řízení o žádosti o povolení trvalého pobytu protiprávní jednání jako závažné porušení veřejného pořádku; zahlazení nenastoluje fikci, že se čin nestal, pouze se hledí na pachatele, jako by nebyl odsouzen; přitom rozhodnutí o zahlazení má pro řízení význam). 8. Žalovaný si vyžádal kopii shora citovaných rozhodnutí a zjistil, že žalobce předložil 1. 1. 2023 Policii ČR padělaný turecký řidičský průkaz, který obsahoval mimo jiné i řidičské oprávnění pro motocykl, autobus a traktor. Průkaz byl vystavený na osobu žalobce a byl opatřen jeho pravou fotografií, kterou si žalobce opatřil blíže nezjištěným způsobem. Žalobce věděl, že řidičský průkaz je padělkem. Žalobce sám uvedl, že nikdy nebyl držitelem řidičských oprávnění pro motocykl, autobus ani traktor a použil tedy padělanou listinu. Z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále vyplynulo, že žalobce 22. 6. 2024 řídil osobní motorové vozidlo, přestože měl od 5. 12. 2023 do 5. 12. 2024 zakázáno řídit všechna motorová vozidla na základě příkazu Magistrátu hlavního města Prahy ze 4. 10. 2023. Tím mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na území ČR na dobu 12 měsíců. Žalobce o tomto správním trestu bezpečně věděl. Proto shora popsaným jednáním mařil výkon úředního rozhodnutí. Žalobce byl odsouzen na šest měsíců podmíněně se zkušební dobou dvou let, která byla později prodloužena o další dva roky do 4. 1. 2027, a dále ročním zákazem řízení všech motorových vozidel. Pokutu 25 000 Kč udělenou ve správním řízení Magistrátem hlavního města Prahy a peněžitý trest uděleným Okresním soudem v Bruntále 25 000 Kč žalobce neuhradil a v současné době pohledávku vymáhá Celní správa ČR. Okresní soud v Bruntále sdělil, že žalobce uhradil dvě splátky, a to v září 2024 a v říjnu 2024 po 2 500 Kč, a poté byl vyzván k doplacení zbytku peněžitého trestu 20 000 Kč. Po neplnění splátek tato výhoda odpadla. 9. Žalovaný uvážil, že u žalobce nejde o jediné odsouzení za spáchání trestného činu, ale o dvě odsouzení pro trestné činy na území ČR. Navíc vždy šlo o úmyslný trestný čin. Jedná se opakovaně o trestnou činnost, kterou mohly být ohroženy veřejné zdraví a majetek jízdou motorovým vozidlem bez řidičského oprávnění. Tresty uložené za předchozí trestnou činnost nevedly k nápravě žalobce. Nelze opomenout časovou blízkost jednotlivých odsouzení. V návaznosti na první odsouzení v roce 2023 se žalobce dopustil dalšího trestného činu. Tato situace se opakovala znovu v roce 2024. Jinými slovy, žalobce se okamžitě po vykonání předchozího trestu dopustil další trestné činnosti. Poslední z trestů žalobce ještě nevykonal a poslední odsouzení ještě nebylo zahlazeno. Proto žalovaný dospěl k závěru, že žalobce i nadále představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, a to s ohledem na předchozí trestnou činnost. 10. Žalovaný posuzoval přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Napadené rozhodnutí vede k povinnosti žalobce vycestovat z území ČR, nejspíše do země původu. Je zde veřejný zájem na tom, aby se na území ČR nezdržovali cizinci, kteří veřejný zájem ohrožují. K zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu by nemohlo dojít, pokud by zásah do soukromého či rodinného života byl skutečně mimořádně závažný. O takto výjimečnou situaci se v případě žalobce nejednalo. Zásahem do soukromého nebo rodinného života, který by převážil nad popsaným veřejným zájmem, by mohl být pouze dlouhodobý zákaz pobytu na území. To vyplývá z judikatury NSS (rozsudek č. j. 5 Azs 46/2008-71). Z judikatury Evropského sou