5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

72 A 31/2023- 35 - text  8 72 A 31/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou (dříve Radkovou) ve věci žalobce: S. P. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Bc. Petrem Dostálem sídlem Za Poštou 2, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2023, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Spornou otázkou bylo, jestli správní orgány zjistily skutkový stav v souladu se zákonem a jestli řízení trpělo vadami dokazování (opomenuté důkazy, zákonnost odkazu na návod na internetu, rozpory ve výpovědích svědků a zákonnost hodnocení důkazů). 2. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“) ze 14. 6. 2023, č. j. X. Magistrát tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným ze dvou přestupků podle § 125c odst. 1 písm. c) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „ZSP“), a uložil mu pokutu ve výši 28 000 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalobce se dopustil prvního přestupku z nedbalosti tím, že 4. 7. 2021 asi v 3:10 h v obci Horka nad Moravou na ulici Zahradní v blízkosti dětského hřiště jako řidič neregistrované elektrokoloběžky tov. zn. Yume (dále jen „elektrokoloběžky“) při jízdě ve směru od ulice Vodní k ulici Horecká se jako účastník provozu na pozemních komunikacích nechoval dostatečně ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní a své chování nepřizpůsobil zejména svým schopnostem. Žalobce v blízkosti domu č. p. 15 nezvládl řízení elektrokoloběžky, upadl na pozemní komunikaci a způsobil tak dopravní nehodu, při které došlo k jeho lehkému zranění a vznikla hmotná škoda na elektrokoloběžce ve výši zřejmě nepřevyšující 100 000 Kč. 4. Žalobce se dopustil druhého přestupku z nedbalosti tím, že ve stejném čase a na stejném místě řídil elektrokoloběžku ve stavu vylučujícím způsobilost. Žalobce si tento stav přivodil požitím alkoholického nápoje. Provedenou analýzou odebrané žilní krve v 5:10 h byla žalobci zjištěna hodnota 1,42 g/kg alkoholu v těle. 5. Uvedeným jednáním žalobce porušil § 4 písm. a) a § 5 odst. 2 písm. b) ZSP. 6. Žalovaný změnil rozhodnutí magistrátu tak, že text „hodnota 1,42 g/kg alkoholu v těle“ nahradil textem „hladina alkoholu v krvi ve výši 1,42 g/kg“ a text ve výroku o uložení pokuty „podle § 90 odst. 1, § 35 písm. b), § 46, § 47 odst. 1, § 41 odst. 1 ZOP“ nahradil textem „podle § 35 písm. b), § 46 a § 41 odst. 1 ZOP“. 7. Magistrát v rozhodnutí ze 14. 6. 2022 popsal, že Policie ČR (dále jen „policie“) ohledáním elektrokoloběžky odhadla škodu (odření předních řídítek) na 5 000 Kč. Drobné rozpory ve výpovědích svědků jsou po několika měsících od dopravní nehody pochopitelné. Pád žalobce na elektrokoloběžce byl raritní zážitek, proto si ho svědci vštípili do paměti i s různými detaily. Magistrát označil videozáznam (který předložil žalobce) v délce 67 vteřin se záznamem jízdy k místu nehody z 12. 2. 2022 za důkaz, který není vyšetřovacím pokusem ani rekonstrukcí podle platných právních předpisů a není známý jeho autor (k tomu uvedla zástupkyně žalobce, že se k autorství nevyjadřuje). Videozáznam neměl relevanci k řešené věci. Proto ho magistrát nebral v potaz. Prokázané požití alkoholu vylučovalo způsobilost žalobce k řízení elektrokoloběžky a nešlo o ukázněné a ohleduplné jednání, což dokreslila jízda, která nebyla přímá, ale svědek ji vykreslil jako „obloučky“ a navíc skončila pádem. Dodržování nejzákladnějších povinností řidiče mělo vést k minimalizaci rizika úrazu či majetkové újmy. Elektrokoloběžka je vozidlem ve smyslu ZSP. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal svá zjištění z internetových stránek o výkonu elektrokoloběžky a dospěl k závěru, že šlo s ohledem na výkon o motorové vozidlo, k jehož řízení bylo třeba v době spáchání přestupku řidičské oprávnění skupiny A1 v souladu s vyhláškou č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a tato elektrokoloběžka měla podléhat registraci. Proto žalovaný předal věc Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci k dalšímu opatření. Šetřením policie nebylo prokázáno podezření z trestného činu (a užití nelegálního módu elektrokoloběžky s rychlostí nad 25 km/h), proto se věc vrátila zpět magistrátu. Žalobce měl možnost se k dalším podkladům rozhodnutí vyjádřit a seznámit se s nimi, což neučinil. 9. Videozáznam předložený žalobcem nevyvrátil skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování. Magistrát zjistil skutkový stav tak, že o něm nebyly důvodné pochybnosti. Svědci K. a S. popsali, že viděli žalobce ze vzdálenosti 200 m, jak se blížil k zatáčce u domu č. 33. Videozáznam předložený žalobcem potvrdil, že svědci ho mohli vidět od mostu ze vzdálenosti 200 m, jak jel na elektrokoloběžce a jak upadl u domu č. 33. Svědecké výpovědi se vzájemně doplňují a shodují. 10. Protože žalobce policii uvedl, že elektrokoloběžku prodal, nemohl ji přezkoumat znalec a nemohly být postaveny najisto její rychlost a výkon. Svědecké výpovědi jednoznačně vyloučily tvrzení žalobce, že elektrokoloběžku pouze vedl. Na žalobce dopadalo osvětlení z vozidla svědků. Žalovaný označil za nepodstatný rozdíl ve výpovědích jmenovaných svědků, jestli se na místo dostavila první policie nebo záchranná služba. Na kvalifikaci skutků nemá tento rozdíl žádný vliv. Žalobce přenesené důkazní břemeno neunesl. Z výpovědí svědků jasně vyplývá, že si žalobce na elektrokoloběžce nemohli zaměnit s jiným vozidlem – motorová vozidla mají světla umístěná oproti elektrokoloběžce výše. 11. Žalobce v žalobě namítal, že skutek se nemohl stát tak, jak ho svědci popsali. Správní orgány nevypořádaly dostatečně důkaz – videozáznam, který zaznamenal průjezd místem nehody a který předložil žalobce. Videozáznam měl ukázat vzdálenosti mezi mostkem, pizzerií, stolařstvím a místem nehody. Výpovědi svědků neodpovídají realitě, protože elektrokoloběžka by musela urazit vzdálenost, která převyšovala její technické vlastnosti. Elektrokoloběžka by musela jet rychlostí značně vyšší, než udává výrobce. K tomu je třeba připočíst vrávorání a obloučky, které měl dle svědků žalobce provádět nerovnou trajektorií jízdy. Žalovaný provedl rešerši návodu výrobce elektrokoloběžky na internetu a uvedl, že elektrokoloběžka má rychlost vyšší. Takový způsob dokazování je nedostatečný. Žalobce převedl elektrokoloběžku na třetí osobu, a proto nelze provést její znalecké zkoumání. Správní orgány měly provést dokazování tak, aby zjistily maximální rychlost konkrétní elektrokoloběžky. 12. Svědci objektivně nemohli pozorovat místo nehody. Navíc událost viděli kolem třetí hodiny ranní, kdy byla tma a nesvítilo pouliční osvětlení. Žalobce sice měl na sobě reflexní prvky, ale ty účinkují, až když na ně dopadá světlo. Světla automobilu na žalobce dosvítit nemohla kvůli stromům kolem silnice, profilu zatáčky u místa nehody a podobně. Závěr žalovaného, že na žalobce v rozhodné době svítila světla vozidla svědků, je podle fyzikálních zákonů nesprávný. Svědci rozhodně nemohli vidět jízdu žalobce na elektrokoloběžce. Svědci také nemohli bez jakékoliv pochybnosti přesně vidět, k čemu na místě nehody došlo. Správní orgány se nevypořádaly s rozpory, které v průběhu řízení ohledně skutkového stavu vyvstaly. Skutkový stav nebyl zjištěn v souladu s § 3 a § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“). Správní orgány měly rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo [§ 69 odst. 2 věta druhá zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „ZOP“)]. Žalobce navrhoval jako důkaz data z chytrých hodinek. Tato data (měření tepu i více než 100 za minutu) měla osvědčit, že žalobce v rozhodné době šel, jelikož vykazovaná fyzická aktivita neodpovídala jízdě na koloběžce. Tímto návrhem se správní orgány ve správním řízení nezabývaly. 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zopakoval důvody napadeného rozhodnutí. 14. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Mezi účastníky řízení byl spor o to, jestli správní orgány zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, jes