7 Azs 24/2017 — Nejvyšší správní soud

19 A 13/2025- 69 - text  7 19 A 13/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Y. E. H. státní příslušnost Marocké království zastoupen Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, Stodolní 834/7 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem 130 51 Praha 3, Olšanská 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025 č. j. CPR-17213-2/ČJ-2025-930310-V230, o uložení povinnosti opustit území členských států EU a smluvních států takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 15. 4. 2025 č. j. KRPT-312305-21/ČJ-2024-070026-SV, kterým byla podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a současně dle § 50a odst. 3 téhož zákona mu byla stanovena doba k vycestování z území členských států EU a smluvních států do 20 dnů od nabytí práv právní moci rozhodnutí. Žalobce uvedl, že v roce 2024 mu ministerstvo zrušilo povolení k trvalému pobytu s odůvodněním, že strávil více než 2 roky nepřetržitě mimo území EU. Část žalobních námitek se vztahovala právě k rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu. Žalobce kromě jiného konstatoval, že proti rozhodnutí podal žalobu u Krajského soudu v Ostravě a následně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že řízení dosud probíhá. Přestože věc nebyla dosud soudně uzavřena, žalovaný vydal napadené rozhodnutí o povinnosti opustit území se závěrem, že pobýval na území od 1. 10. 2024 do 19. 12. 2024 bez platného pobytového oprávnění. V žalobě tvrdil, že ministerstvo vnitra se dopustilo závažného procesního pochybení, neboť mu nedoručilo rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu, přestože mělo k dispozici jeho oficiální adresu jak v České republice, tak v Maroku. Jestliže žalovaný v rozhodnutí uvedl, že se dozvěděl o zrušení pobytu od španělské pohraniční policie, není to pravda. Jedná se o nesprávný výklad protokolu o jeho výslechu. Zdůraznil, že nebyl nikdy seznámen s rozhodnutím o zrušení pobytu ani pohraniční policií, ani žádným jiným orgánem. Pokus správního orgánu pozměnit jeho výpověď je dalším důkazem nesprávného postupu žalovaného. Nikdy v rámci výslechu neprohlásil, že by jej španělská policie informovala o zrušení trvalého pobytu. Při ověřování jeho trvalého pobytu v České republice španělskou pohraniční policií a ověřování v elektronickém informačním systému nebyly zobrazeny žádné informace ohledně jeho pobytového oprávnění, ačkoli karta trvalého pobytu je věrohodná a nezfalšovaná. V důsledku toho v té chvíli nebylo jasné, proč údaje o trvalém pobytu v informačním systému pohraniční policie nebyly zobrazeny. Pohraniční policie však měla k dispozici potvrzené informace, že je otcem dětí s „evropským“ občanstvím. 2. Žalobce dále namítal, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada proporcionality a ochrany rodinného života. Uvedl, že je otcem pěti dětí, které jsou státními občany České republiky, přičemž jedno z dětí je nezletilé. Jako otec hraje zásadní roli v jejich morální a materiální péči. To, co je uvedeno v rozhodnutí správního orgánu ohledně jeho vztahu k dětem, není pravda. S dcerami má pravidelný kontakt, platí výživné na základě dohody s jejich matkou. Vyhoštění by vedlo k přetržení rodinných vazeb a znemožnění výkonu jeho rodičovských povinností, což je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte garantovaným ústavou a mezinárodními úmluvami. Skutečnost, že s dcerami nežije ve společné domácnosti z důvodu toho, že byly svěřeny do péče matky, neznamená zánik rodinných vazeb ani jeho závazků. Přítomnost v témže městě je dostačující k udržování kontaktů a poskytování materiální i morální podpory. 3. Žalobce rovněž namítal, že napadené rozhodnutí je předčasné, neboť dosud nebylo rozhodnuto o jeho kasační stížnosti ve věci zrušení trvalého pobytu. Žalobce rovněž namítal, že nikdy v protokolu o výslechu neuvedl, že jeho poslední vstup na území České republiky byl dne 1. 10. 2024. Tento den představoval pouze datum vstupu na území Španělska. V období od 1. 10. 2024 do 15. 10. 2024 se nacházel na území Španělska a dne 15. 12. 2025 vstoupil na území České republiky, což dokládá letenka. Dle žalobce značná část podkladů, z nichž napadené rozhodnutí vychází, pochází od bývalé manželky, s níž v době vydání napadeného rozhodnutí vedl soudní spor o rozvod a péči o dítě. Rozhodnutí žalovaného tak postrádá věrohodnost. Žalobce dále uvedl, že jeho zdravotní stav vyžaduje, aby podstoupil čtvrtou a zároveň poslední operaci ve Fakultní nemocnici v Ostravě, kde již dříve absolvoval tři operace. Přípravné kroky ke čtvrté operaci začnou 3. 10. 2025. 4. Žalobce poukázal také na to, že 17. 2. 2025 podal žádost o udělení přechodného pobytu z důvodu rodičovské odpovědnosti a péče o dítě. O této žádosti dosud nebylo rozhodnuto. 5. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyslovil přesvědčení, že se podrobně a přezkoumatelným způsobem vypořádal s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států a smluvních států do soukromého a rodinného života žalobce. Zdůraznil, že je v zájmu každého státu, aby na jeho území setrvávali pouze cizinci, kteří dodržují předepsané právní normy. Tím, že žalobce na území pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, nerespektoval příslušné právní předpisy upravující pobyt cizinců na území. 6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí věci podstatné skutečnosti. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024 č. j OAM-8692-32/ZR-2023, které nabylo právní moci 8. 5. 2024, zrušilo žalobci povolení k trvalému pobytu podle ust. § 87l odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, neboť cizinec nepobýval na území po dobu delší než dva po sobě jdoucí roky. Podle § 87l odst. 3 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 11. 3. 2025 č. j. MV-28833-4/SO-2025 zamítla odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 18. 4. 2024 jako opožděné. Žalobce se proti němu bránil žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 24. 6. 2025. Krajský soud žalobu odmítl rovněž pro opožděnost, a to usnesením ze dne 7. 7. 2025 č. j. 18 A 9/2025-19. Z informačního systému zdejšího soudu a Nejvyššího správního soudu vyplývá, že proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 7. 2025 č. j. 18 A 9/2025-19 podal žalobce kasační stížnost, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2025 č. j. 1 Azs 142/2025-43, které nabylo právní moci dne 10. 10. 2025, odmítnuta pro nepřijatelnost. Ze správního spisu se podává, že žalobce se pro výjezdní příkaz nedostavil. Dne 16. 12. 2024 se žalobce dostavil na odbor azylové a migrační politiky v Ostravě, aby řešil své pobytové oprávnění. Dne 19. 12. 2024 s ním byl sepsán protokol o výslechu účastníka správního řízení. Žalobce vypověděl, že se před třemi měsíci rozvedl. Jeho bývalá manželka se jmenuje H. Š. Z manželství pochází pět dětí, které jsou státními občany České republiky. Od roku 2004 do roku 2007 pracoval v Irsku, v roce 2007 se s rodinou přestěhovali do Maroka. Do České republiky jezdil dvakrát až třikrát do roka. Takto to bylo až do září roku 2022, kdy manželka s dětmi odjela do České republiky a požádala o rozvod manželství. Dva synové studují ve Francii. Dcery viděl naposledy v roce 2022. Poté s nimi byl v kontaktu přes WhatsApp. S bývalou manželkou je v minimálním kontaktu. Výživné mu na děti stanoveno nebylo. K tomu poznamenal, že až se naplno rozjede jeho byznys ve Španělsku, tak bude dětem pravidelně posílat peníze. V České republice se zdržuje vždy jen pár dní na adrese X č. p. X nebo u bratra v X. Ve Španělsku vlastní obchodní společnost, takže poslední rok jezdí do Španělska a také na krátké návštěvy do Maroka. Nevěděl o tom, že mu byl trvalý pobyt zrušen. V době vydání a doručování rozhodnutí o zrušení pobytu se nenacházel na území členských států Evropské unie a smluvních