1 Azs 158/2024 — Nejvyšší správní soud

19 A 6/2025- 27 - text  9 19 A 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: T. M. H. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupena Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, sídlem 140 00 Praha 4 Na Pankráci 1618/30 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem 140 21 Praha 4, Náměstí Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2025 č. j. MV-21868-4/SO-2025, o vydání povolení k dlouhodobému pobytu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se řádně a včas podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 15. 1. 2025 č. j. OAM-47583-14/DP-2024, kterým správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobkyně a povolení k dlouhodobému pobytu jí dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů neudělil, neboť byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobkyně hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, namítala, že žádostí deklarovaný účel pobytu – studium přípravného kurzu českého jazyka plní, jak plyne z komunikace se studijní institucí založenou ve spisovém materiálu žalovaného, účel pobytu plnila i ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Studijní kurz navíc započal dne 1. 9. 2024. V tomto ohledu je pak zcela jednoznačně v rozporu se skutečným stavem závěr žalované, že zneužije pobytové oprávnění k jinému než deklarovanému účelu. Žalovaná sice skutečný stav věci zjistila, ověřila její studium, nicméně skutkový stav nesprávně právně posoudila. Závěr žalované, že jejím záměrem je zneužít pobytové oprávnění k jinému než požadovanému účelu, a to zejména k získání zaměstnání na území, a nikoli ke studijním, respektive vzdělávacím aktivitám v rámci účelu ostatní/jiné, jsou zcela nepodložené a především v rozporu se skutečným stavem věci s ohledem na prokazatelné plnění deklarovaného účelu pobytu. Žalobkyně v daných souvislostech poukázala na to, že v České republice pobývá teprve od února roku 2023 a je pochopitelné, že za takto krátkou dobu si neosvojila znalost českého jazyka natolik, aby jí umožnila úspěšné složení přijímací zkoušky na vysokou školu. Jako doklad potvrzující účel pobytu na území České republiky, bylo k žádosti doloženo dne 13. 8. 2024 potvrzení o přijetí ke vzdělávání v intenzivních jazykových kurzech českého jazyka a profilové přípravy v rozsahu 20 hodin výuky týdně organizovaných společností Prague language institute s. r. o. Především tuto skutečnost správní orgán relevantně neposoudil, respektive důkazně hodnotil výhradně v její neprospěch. Žalovaná tak vůbec nehodnotila důkazy tak, jak mu ukládá ust. § 50 odst. 4 správního řádu. Závěr o aplikaci ust. § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., vůbec nebyl důkazně podpořen. Napadené rozhodnutí je tak zcela nepřezkoumatelné. Za potencionální zneužití pobytového oprávnění žalovaná považuje výkon jejich práv a oprávněných zájmů ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu a sankcionovat ji za podání žádosti o zaměstnaneckou kartu na území ve smyslu § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., jak jí ust. § 42g odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., explicitně umožňuje. Konstatovala, že v minulosti podala žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnanecké karty. Realizaci práva účel pobytu změnit - § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., nelze podřadit pod zneužití pobytového oprávnění - § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., jak uzavřela žalovaná. Taková právní konstrukce je nezákonná a nepřezkoumatelná. 2. Žalobkyně namítala, že žádost o zaměstnaneckou kartu jako nový účel pobytu na území podle ust. § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců podala na území právě v souladu s podmínkami uvedenými v § 42g odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., tedy v době, kdy pobývala na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za jiným účelem, v tomto případě za účelem studia. Žalovaná žádost akceptovala a nikdy nenamítala, že by k jejímu podání nebyla oprávněná. Pokud navíc žalovaná odkázala v souvislosti s její argumentací na Nařízení vlády číslo 321/2002 Sb., kterým tato s odkazem na ust. § 181b zákona č. 326/1999 Sb., stanovila maximální počty žádostí o pobytová oprávnění na zastupitelských úřadech České republiky a současně na důvodovou zprávu vztahující se k novele zákona č. 326/1999 Sb., pak dle jejího názoru v žádném případě nelze takto argumentovat ve smyslu aplikace § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., Odkázala-li žalovaná na důvodovou zprávu k novele zákona č. 326/1999 Sb. (viz strana 4 napadeného rozhodnutí), nezmínila tu pro danou problematiku klíčovou pasáž z této důvodové zprávy - strana 48 -, kde je explicitně uvedeno: Zavedení kvót je navrhováno pouze vůči cizincům žádajícím ze zahraničí o vstup na území České republiky. Ve vztahu k cizincům, kteří již na území České republiky pobývají za jinými (neekonomickými) účely, a chtějí svůj účel pobytu změnit na výdělečný, není zapotřebí kvóty uplatňovat. Dle žalobkyně, tedy i v tomto smyslu je žalobou napadené rozhodnutí zcela nezákonné, v rozporu s platnou právní úpravou i úmyslem zákonodárce týkající se migračních kvót. 3. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na zásadu právní jistoty byla žalovaná oprávněně zkoumat plnění účelu pobytu výhradně bezprostředně předcházejícího pobytu před podáním žádosti, přičemž žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podala dne 28. 11. 2023, řízení bylo vedeno pod sp. zn. OAM-49953/DP-2023. Jako doklad potvrzující účel pobytu doložila potvrzení o přijetí ke vzdělávání ze dne 15. 12. 2023 VŠB Technické univerzity, ze které vyplynulo, že byla přijata do programu „Čeština pro cizince“ v akademickém roce 2023/2024 jakožto odborné přípravy ke studiu akreditovaného bakalářského studijního programu „účetnictví a daně“ na Ekonomické fakultě VŠB Technické univerzity. Na základě této žádosti jí pak byl pobyt povolen s platností od 1. 12. 2023 do 31. 8. 2024. Tedy pokud jí bylo již pobytové oprávnění jednou prodlouženo, a tedy bylo uzavřeno, že žádné důvody pro neprodloužení, tak, jak je vyjmenovává § 56 zákona č. 326/1999 Sb., nebyly shledány, nemůže v tomto řízení správní orgán dojít k opačným závěrům. V daných souvislostech zdůraznila, že podala prostřednictvím Zastupitelského úřadu České republiky v Hanoji žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, která jí byla po provedeném dokazování schválena. V návaznosti jí byl udělen dlouhodobý pobyt právě za tímto účelem. Tedy již existuje pravomocné rozhodnutí identického správního orgánu o tom, že všechny podmínky studia v České republice splnila, přičemž listiny a provedený pohovor hodnotila žalovaná ve vzájemné souvislosti a způsobem podle § 50 odst. 4 správního řádu. 4. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala především na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť některé námitky žalobkyně uplatnila již v odvolacím řízení. Žalovaná poznamenala, že cílem žalovaného rozhodnutí (a rovněž ani prvostupňového rozhodnutí) nebylo penalizovat žalobkyni za využití jejího zákonného oprávnění požádat dne 26. 11. 2024 o vydání zaměstnanecké karty, ale podpořit důvodnost závěru o naplnění podmínek pro aplikaci § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb. a poukázat s ohledem na další závažná zjištění. Poukázala na to, že žalobkyně nedocházela na kurzy českého jazyka pravidelně (téměř vůbec), ani neprojevila zájem o účast na závěrečných zkouškách v rámci kurzu na Vysoké škole baňské Technické univerzity v Ostravě (viz odpověď na ověření studia ze dne 27. 11. 2024, která je součástí spisového materiálu pod č.j. OAM-34775-8/DP-2024), kdy již využila svého práva dle § 44a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. a požádala o prodloužení pobytového oprávnění za uvedeným účelem (a tudíž jí už zákon neumožňoval znovu požádat o další prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu). Rozhodnutí dle žalované obsahuje konkrétní úvahy, podložené důkazy a nejedná se o pouhou fabulaci. Žalovaná nadto poznamenala že dle ustálené judikatury správních soudů (včetně nejvyššího správního soudu) platí, že správní orgány nejsou povinny prokazovat a uvádět, o jaký jiný účel pobytu, pro který by měl být pobyt zneužit, se jedná, ale je zcela postačující zjištění důvodných obav o zneužití deklarovaného účelu pobytu. Lze pak např. poukázat na rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 21 A 60/2024-29 ze dne 22. 5. 2025, v němž soud k § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb. mimo jiné uvedl následující: „K tomu, aby předmětné ustanovení zabránilo zneužívání pobytových titulů, však musí být reálně aplikovatelné a nesmí vyžadovat přepjatý důkazní stan