8 Afs 51/2007 — Nejvyšší správní soud

22 A 54/2024- 28 - text  7 22 A 54/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: M. C. zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Krátký Lán 138/8, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2024 č. j. MSK 98696/2024, ve věci žádosti o informace takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne ze dne 2. 8. 2024 č. j. MSK 98696/2024 a rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 5. 7. 2024 č. j. SMO/406598/24/DSČ/StoP se zrušují. II. Magistrátu města Ostravy se nařizuje poskytnout žalobci požadované informace dle jeho žádosti podané dne 25. 6. 2024, tedy plánek místa přestupku založeného ve spisové dokumentaci vedené Magistrátem města Ostravy pod sp. zn. S-SMO/057379/24/DSČ, a to do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku. III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové, advokátky, sídlem Krátký Lán 138/8, 160 00 Praha 6. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2024 č. j. MSK 98696/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 5. 7. 2024 č. j. SMO/406598/24/DSČ/StoP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla odmítnuta žádost žalobce o informace ze dne 25. 6. 2024 podle § 15 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), kterou se žalobce domáhal poskytnutí plánku místa přestupku založeného ve spisové dokumentaci. 2. Žalobce v žalobě namítl nezákonnost jak napadeného, tak prvostupňového rozhodnutí jednak z toho důvodu, že nepožadoval zaslání celého spisu ani jeho podstatné části, ale jen jedné listiny, kterou konkrétně vymezil. Žalobce k tomu poukázal na komentářovou literaturu a rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 1. 2017 č. j. 3 As 193/2014-37, ze dne 24. 9. 2020 č. j. 8 As 51/2019-39 a ze dne 28. 11. 2018 č. j. 10 As 118/2018-53 a uvedl, že judikatura rozděluje případy, kdy se žadatel domáhá celého správního spisu či jeho podstatné části, kdy v takovém případě se informace dle InfZ neposkytnou, nicméně pokud se žadatel domáhá poskytnutí toliko jednoho konkrétně označeného dokumentu, pak je žádost o jeho poskytnutí dle InfZ oprávněná. 3. Žalovaný ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž setrval na svém právním závěru, že v daném případě žalobci právo na informaci nesvědčilo. Podle § 2 odst. 3 InfZ se zákon nevztahuje na poskytování informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. Tímto zvláštním zákonem je také zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), který v ust. § 38 obsahuje komplexní úpravu nahlížení do spisu. Žalobce má jako účastník řízení právo nahlížet do spisu a právní úprava obsažená v § 38 správního řádu je komplexní, má tedy přednost před úpravou obsaženou v InfZ. Podle žalovaného žalobcem odkazovaný rozsudek NSS sp. zn. 3 As 193/2014 je žalobcem účelově citován zavádějícím způsobem, když z něj naopak vyplývá, že účastník řízení spadá pod definici § 38 odst. 1 správního řádu, a proto nemůže žádat o informace ze spisu postupem podle InfZ. Judikatura tedy není jednoznačná, je přinejmenším rozporná a NSS se v jednotlivých případech nedrží jednotné názorové linie, nýbrž odkazuje na dřívější judikaturu v mezidobí překonanou vlastními rozsudky. Žalobcem dále odkazovaný rozsudek NSS ze dne 24. 9. 20202 č. j. 8 As 51/2019-39 se pak vztahuje na situaci, kdy o informaci ze správního spisu žádala osoba, která nebyla účastníkem řízení, takže tento rozsudek nelze aplikovat na projednávanou věc. Žalovaný trvá na tom, že podáním žádosti o informace nelze obcházet právní úpravu nahlížení do spisu, což žalobce činí. Nejedná se o obecné zneužití práva, ale o situaci zákonem o informacích výslovně předvídanou (srov. ust. § 2 odst. 3 InfZ). Žalovaný odmítnutím žádosti postupoval v souladu se zákonem. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Žalobce v replice doručené krajskému soudu dne 12. 12. 2024 odmítl tvrzení žalovaného, jímž argumentoval již v napadeném rozhodnutí. Podle žalobce je nutno judikaturu správních soudů vztahující se k dané problematice vnímat tak, že neomezené právo získat přístup k celému spisu lze realizovat jedině podle § 38 odst. 2 správního řádu. Dle InfZ lze informaci poskytnout jen tehdy, je-li v žádosti konkrétně vymezena a zároveň tehdy, nepředstavuje-li celý spis či jeho podstatnou část. Mezi žádostí účastníka řízení a osoby, která není účastníkem řízení, nelze rozlišovat už proto, že osobě, která není účastníkem, může svědčit právo nahlédnout do spisu na základě jiného právního titulu než účastenství. 5. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy napadené rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, [dále jen „s. ř. s.“]), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podstatou projednávané věci je posouzení, zda žalobce jakožto účastník správního řízení mohl požadovat poskytnutí informace ze spisu vedeného v tomto řízení v režimu InfZ, nebo zda to komplexnost zvláštní úpravy nahlížení do spisu ve správním řádu vylučuje. 7. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce podal u prvostupňového správního orgánu žádost, v níž požadoval poskytnutí „plánku místa přestupku založeném ve spisové dokumentaci pod Sp. zn. :S-SMO 057379/24/DSČ“ Prvostupňovým rozhodnutím byla žádost podle § 15 odst. 1 InfZ odmítnuta. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí jsou založeny na právním názoru, podle něhož zvláštní právní úprava institutu nahlížení do spisu podle § 38 správního řádu je ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ natolik komplexní, že vylučuje aplikaci InfZ, včetně případů, kdy účastník řízení požaduje informaci v podobě kopie správního spisu nebo jeho části. Mezi účastníky není sporu o tom, že podanou žádostí žalobce požadoval poskytnout informace ze správního spisu vedeného v jeho vlastní (přestupkové) věci. 8. Podle § 2 odst. 3 InfZ se tento zákon nevztahuje na poskytování informací o údajích vedených v centrální evidenci účtů a v navazujících evidencích, informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. 9. Otázkou, zda lze prostřednictvím InfZ „nahlížet do správního spisu“, resp. vztahem právní úpravy poskytování informací v režimu InfZ a nahlížení do spisu dle správního řádu se ve své judikatuře zabýval NSS již mnohokrát, ostatně na některá rozhodnutí také účastníci řízení ve svých podáních odkazují. Z této judikatury plyne, že § 38 správního řádu upravuje natolik specifický a komplexní postup poskytování informací, na který se InfZ nevztahuje, neboť se jedná o zvláštní právní úpravu ve smyslu § 2 odst. 3 InfZ (viz např. rozsudky NSS ze dne 13. 8. 2008 č. j. 2 As 38/2007-78, ze dne 27. 6. 2012 č. j. 9 Ans 7/2012-56, ze dne 13. 12. 2012 č. j. 7 Ans 18/201223, ze dne 18. 1. 2017 č. j. 3 As 193/2014-37 či ze dne 12. 4. 2018 č. j. 7 As 124/2017–21). V rozsudku ze dne 28. 11. 2018 č. j. 10 As 118/2018–53 NSS výslovně doplnil, že „§ 38 [správního řádu] je speciálním ustanovením ve vztahu k [InfZ] jak pro nahlížení do spisu jeho účastníkem a jeho zástupcem (§ 38 odst. 1 [správního řádu]), tak pro nahlížení do spisu jakoukoliv jinou osobou (§ 38 odst. 2 [správního řádu])“. 10. Uvedené závěry shrnul NSS v rozsudku ze dne 13. 6. 2024 č. j. 9 As 64/202438, přičemž dále uvedl, že „je žádostí dle [InfZ] pouze taková žádost, ve které žadatel požaduje poskytnutí konkrétní informace ze spisu, nikoliv kompletní správní spis či jeho podstatnou část (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 8. 2009 č. j. 1 As 51/2009–106, ze dne 12. 4. 2018, č. j. 7 As 124/2017–21, nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. 10 As 118/2018–53, č. 3849/2019 Sb. NSS)“. Tím navázal mimo jiné na rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2020 č. j. 8 As 51/2019-39, podle něhož „vyhovět informační žádosti týkající se poskytnutí správního spisu lze nejen, pokud je požadovaný