7 As 187/2012 — Nejvyšší správní soud

25 A 3/2025- 53 - text  11 25 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Mgr. P. T. zastoupena JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem sídlem O. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě sídlem Praskova 194/11, 746 01 Opava za účasti: Bc. A. K. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. ZKI OP-O-43/1111/2024-10, ve věci opravy chyby v operátu katastrálního území takto: I. Rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Opavě č. j. ZKI OP-O-43/1111/2024-10 ze dne 27. 11. 2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 596 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Radima Kubici, MBA, advokáta se sídlem O. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek – Místek. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní body: 1. Žalobkyně se domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „katastrální úřad“) z 12. 7. 2024, č.j. OR-370/2020-807-41, o opravě chyby v operátu katastrálního území X. 2. O žalobkyní požadované opravě chyby žalovaný rozhodoval podruhé. 3. Krajský soud prvním rozsudkem ze dne 11. 8. 2022 č. j. 25 A 113/2021-45 zrušil rozhodnutí žalovaného o odvolání proti zamítnutí opravy chyby v operátu katastru nemovitostí ze dne 15. 3. 2021, č. j. ZKI OP-O-1/61/2021-13 a zavázal žalovaného, že pro posouzení splnění předpokladů pro opravu chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona je rozhodující, zda neuvedení sporného zápisu práva na LV č. X je či není zřejmým omylem. Tím se v prvním rozhodnutí žalovaný nezabýval, když za důvod pro neprovedení zápisu považoval spor ohledně jeho existence a rozsah a absenci geometrického plánu. 4. Nejvyšší správní soud první rozsudek krajského soudu potvrdil dne 11. 4. 2024 pod č. j. 7 As 273/2022-21.Uvedl v něm: „Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť stěžovatel se jednoznačně nevypořádal s tím, zda se v případě katastrálním úřadem shledané chyby jedná o chybu vzniklou zřejmým omylem při vedení katastru, či nikoliv. Tato úvaha je přitom zásadní pro posouzení toho, zda jsou splněny podmínky pro provedení opravy podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Pokud by se totiž jednalo o chybu vzniklou zřejmým omylem, jak uvedl katastrální úřad ve svém rozhodnutí, pak by správnímu orgánu vznikla povinnost opomenutý údaj o věcném břemenu cesty doplnit, tj. uvést údaje katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin, a to bez ohledu na případný spor vlastníků dotčených pozemků ohledně existence a rozsahu věcného břemene a absenci geometrického plánu“. 5. Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj rozhodl o návrhu žalobkyně na opravu podruhé dne 12. 7. 2024 tak, že na LV 419 oprávnění z věcného břemene zapsal, nezapsal však povinnost k povinnému pozemku na LV č. XA, ale pouze upozornění na zápis oprávnění na LV č. X. O odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím. 6. Žalobkyně v žalobě zopakovala dosavadní vývoj. Uvedla, že je vlastníkem pozemků v katastrálním území X, parc. č. XB, XC, XD, XE a XF, zapsaných na LV X. Vlastníky pozemku v témže katastrálním území, parc. č. XG, jsou O. a N. Š., vlastnictví zapsáno na LV XH (pozn. soudu: vzhledem k tomu, že všechny předmětné pozemky jsou v katastrálním území X, soud nebude při jejich další specifikaci uvádět dalšího specifikaci kromě parcelačního čísla). Ve prospěch shora uvedených pozemků žalobkyně bylo smlouvou ze dne 22. 4. 1927 zřízeno věcné břemeno cesty usnesením soudu č. deníku 218/1928. Při přechodu na nový informační systém v roce 2001 byla věcná břemena průběžně rozepisována k jednotlivým parcelám, ve prospěch parcel na LV č. X v roce 2005. Následně bylo zjištěno, že zápisu oprávnění z věcného břemene neodpovídal zápis povinnosti k zatíženému pozemku parc. č. XG na LV č. XH. Žalobkyně tuto skutečnosti zjistila až v roce 2018, kdy ji na absenci zápisu upozornili nynější vlastníci povinného pozemku, manželé Š. Obrátila se proto na katastrální úřad, který dne 29. 7. 2020 vydal oznámení o opravě chyby v údajích v katastru nemovitostí. Následně vydal katastrální úřad a žalovaný nyní napadené rozhodnutí. 7. Podle žalobkyně žalovaný i katastrální úřad postupovali v rozporu se závazným právním názorem Krajského soudu v Ostravě, potvrzeném Nejvyšším správním soudem. 8. Katastrální úřad i žalovaný nesprávně vyhodnotili podkladovou listinu pro zápis zatížení a rovněž, co je zřejmým omylem v katastru nemovitostí podle § 36 katastrálního zákona. 9. V průběhu řízení nebyl nalezen podklad, z něhož vyplývá, že došlo ke zrušení předmětného věcného břemene. Žalovaný argumentoval tím, že omezení pozemku parc. č. XG nebylo vyšetřeno notářem při převodu z pozemkové knihy. Toto šetření je však v rozporu s podkladovou listinou (kupní smlouvou ze dne 22. 7. 1927) a jedná se tak o zřejmý omyl. Navíc argumentu žalovaného odporuje jeho důvod zápisu práva k oprávněnému pozemku, že zápis oprávnění z věcného břemene byl vyšetřen pracovníkem tehdejšího střediska geodezie dle skutečného stavu věci a předložených listin, má tedy opodstatnění a není zřejmým omylem. Žalobkyně poukázala na to, že zápisy právních vztahů se do pozemkové knihy nepřebíraly mechanicky a vždy byly vyšetřeny orgány geodezie, naproti tomu notáři při zápisu žádné šetření neprováděli a vycházeli pouze z listin, které jim účastníci předložili. Pozemek XG byl převeden do evidence nemovitostí v rámci první etapy na základě kupní smlouvy z 30. 11. 1983, sepsané notářským zápisem, přičemž ve sdělení podle § 102 tehdy účinného notářského řádu předmětné věcné břemeno nebylo uvedeno. Současně v daném období probíhala druhá etapa komplexního zakládání evidence nemovitostí, v jejímž rámci bylo věcné břemeno zřízené smlouvou z roku 1927 došetřeno i ve vztahu k povinnému pozemku XG. Nelze tedy dovodit, že by zápis byl v rozporu s podkladovou listinou, kterou je smlouva z roku 1927. Smlouva pouze nebyla notáři při vyhotovování sdělení podle § 102 tehdy platného notářského řádu předložena, nebo došlo k omylu či pochybení státního notářství. Pokud následně středisko geodézie zjistilo, že zápis v evidenci nemovitostí neodpovídá předloženým podkladům, nebo výsledkům šetření, pak mohlo zápis opravit. Uzavření knihovní vložky dalšímu šetření geodezie nijak nebrání. Nyní však v rámci řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí není katastrální úřad oprávněn přezkoumávat postup tehdejšího pracovníka geodézie. Žalobkyně se odvolala na rozsudek Nejvyššího správního soudu se ze dne 22. 1. 2015, č. j. 7 As 257/2014-24, podle kterého by se o zřejmý omyl mohlo jednat tehdy, pokud by bylo vyloučeno, že postup pracovníka katastrálního úřadu byl výsledkem jeho volné, ne však nesmyslné úvahy. Pokud orgán geodézie vyšetřil omezení na LV. Č. XH, k čemuž byl oprávněn a na základě tohoto šetření zaspal omezení na LV č. XH, pak tento zápis nelze zrušit prostřednictvím řízeno opravě chyb. Stanovisko žalovaného: 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné s odkazem na závěry vyslovené ve svém rozhodnutí, které považoval za zákonné a správné. Je přesvědčen, že zjistil úplně a přesvědčivě skutečný stav věci potřebný pro posouzení, zda údaje v katastru nemovitostí jsou zatíženy chybou ve smyslu usntoavení § 36 katastrálního zákona. 11. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že majitelé pozemku č. XG, kde je právo chůze a jízdy, toto nerespektují, a proto je nutné, aby na LV XH byla uvedena povinnost pro majitele pozemku. Posouzení krajským soudem: 12. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobkyni, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Zjištění ze správního spisu: 13. Dne 22. 4. 1924 byla uzavřena a pod číslem deníku 218/28 vložena smlouva „kontrakt działu“, jejíž odstavec III. zní: „Pani K. F. udziela niniejszem panu J. F. względnie každorazowemu posiadaczowi części tej realności, jemu na podstawie tego kontraktu przypadłej, słužebność wzglednie prawo cesty t. j. prawo chodzenia, ježdženia i pędzenia bydla a po północnowschodnej stronie parc. gr. l.k. XCH l XI to jest więc od granice parc. gr. l.k. XJ a XK w szerokości 3m“. 14. Dne 30. 11. 1983 byla uzavřena kupní smlouva mezi manželi V. a Ž. B. jako prodávajícími a manželi T.