10 Afs 203/2020 — Nejvyšší správní soud

25 Af 28/2024- 40 - text  7 25 Af 28/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobce: Reklamní agentura ESO s.r.o., IČO 285 87 669 sídlem Tilschové 851/6, 709 00 Ostrava zastoupený advokátem Mgr. Matoušem Pyšným sídlem Občanská 1115/16, 710 00 Ostrava proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2024, č. j. 3450077/24/3200-80543-807038, ve věci zastavení daňové exekuce, takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 9. 2024, č. j. 3450077/24/3200-80543-807038, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 690 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Matouše Pyšného, advokáta se sídlem Občanská 1115/16, 710 00 Ostrava. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2024 se žalobce domáhá zrušení výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým byl zamítnut jeho návrh na zastavení daňové exekuce nařízené exekučními příkazy ze dne 26. 7. 2024, č. j. 2917052/24/3200-80543-807038, č. j. 2917079/24/3200-80543-807038, č. j. 2917084/24/3200-80543-807038, č. j. 2933466/24/3200-80543-807038, č. j. 2933455/24/3200-80543-807038 a č. j. 2933470/24/3200-80543-807038. 2. Žalobce (původní obchodní firmou MARF s.r.o.) namítl, že žalovaný nezastavil daňovou exekuci, navzdory tomu, že soud přiznal odkladný účinek žalobám proti dodatečným platebním výměrům, jež byly podkladem exekučních příkazů. 3. Žalovaný má za to, že smyslu a účelu institutu odkladného účinku správních žalob bylo dosaženo odkladem nařízené daňové exekuce. Exekuční příkazy byly vydány před doručením usnesení o přiznání odkladného účinku, které působí ex nunc. Dle žalovaného je potřeba rozlišovat situaci, kdy správce daně posečkání úhrady nedoplatku povolil svým rozhodnutím a situaci, kdy je úhrada daně posečkána ze zákona, a v tomto případě žalovaný posečkání úhrady nedoplatku nepovolil, jak je vyžadováno dle § 181 odst. 2 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku správní žalobě je předběžné rozhodnutí nedotýkající se věci samé. Pouze meritorní rozhodnutí (vyhovění správní žalobě, jeli důvodná), může vést k zastavení daňových exekucí, které byly nařízeny v souladu se zákonem. V opačném případě, by se stíraly rozdíly mezi rozhodnutím o přiznání odkladného účinku správní žalobě, které se vydává bez přezkoumání věci samé a vyhověním žalobě. Protože je tedy přiznání odkladného účinku správní žalobě institutem sice mimořádným ale prozatímním, nemohou s ním být dle žalovaného spojeny definitivní účinky jako je zastavení nařízených daňových exekucí. 4. Odložení provedení nařízených daňových exekucí plně koresponduje s povinností správce daně zohlednit účinky usnesení o přiznání odkladného účinku žalobám, a přitom jsou hájeny i oprávněné zájmy správce daně. V případě zamítnutí žaloby by bylo možno opětovně nařídit daňové exekuce, ovšem již například za jiné majetkové situace daňového subjektu v důsledku délky soudního řízení. Nebylo by tedy pak ani žádného rozdílu, pokud by byla žaloba zamítnuta nebo shledána důvodnou, jelikož v obou případech by byly exekuce zastaveny již na základě rozhodnutí o přiznání odkladného účinku. Jediný rozdíl by byl v tom, že by případně mohly být znovu nařízeny exekuce po právní moci rozhodnutí správního soudu, nicméně správce daně by ztratil pořadí exekučních příkazů. V daném případě by se jednalo o pořadí exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu, v jiných případech by se však mohlo jednat např. o srážky ze mzdy nebo dokonce prodej nemovitých věcí a takový závěr by byl proto naprosto fatální. Mělli by správce daně povinnost v důsledku přiznaného odkladného účinku zastavit nařízené daňové exekuce, byl by znevýhodněn vůči jiným, běžným věřitelům, např. fyzickým osobám, u nichž bude zpravidla mnohem těžší prokázat, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. De facto by tak po přiznání odkladného účinku správním žalobám musely být exekuce nařízené ve prospěch státních orgánů zastavovány, zatímco exekuce nařízené ve prospěch ostatních osob by mohly být nadále vedeny. 5. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 6. Soud ze spisů ověřil, že převážnou částí exekučních příkazů byla vymáhána daňová povinnost, která byla předmětem sporu v jiných soudních řízeních vedených u zdejšího soudu. Konkrétně daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců říjen až prosinec 2016 (sp. zn. 25 Af 8/2024) a leden až prosinec 2019 (sp. zn. 25 Af 16/2024). Soud v těchto řízeních přiznal žalobám odkladný účinek. 7. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s., soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. 8. Podle § 181 odst. 2 daňového řádu: „Správce daně na návrh příjemce exekučního příkazu nebo z moci úřední daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastaví, pokud (písm. c)) povolí posečkání úhrady nedoplatku, (písm. i)) je tu jiný důvod, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat.“ 9. Přiznání odkladného účinku žalobě rozhodnutím soudu má za následek, že se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí. Záměrně je užita co nejširší kategorie (účinky bez jakékoliv bližší specifikace), aby tím byly pokryty všechny možné účinky rozhodnutí, které přichází do úvahy. Smyslem přiznání odkladného účinku žalobě (popř. odkladného účinku ex lege) je pozastavit veškeré účinky žalovaného rozhodnutí. Od určení počátku suspendování účinků žalobou napadeného rozhodnutí je třeba odlišovat otázku dopadů usnesení o přiznání odkladného účinku. Podstatou přiznání odkladného účinku žalobě je vytvořit právní (a v návaznosti na to též faktický) stav, který by existoval, pokud by napadené správní rozhodnutí žádné účinky nevyvolalo. V případě, že se právní účinky správního rozhodnutí doposud nijak neprojevily (adresát správního rozhodnutí dosud nezapočal s využíváním přiznaného práva nebo s plněním uložené povinnosti), má přiznání odkladného účinku žalobě ten následek, že po dobu trvání odkladného účinku není možné toto rozhodnutí realizovat. Pokud se právní účinky správního rozhodnutí již projevily, vytvoří usnesení o přiznání odkladného účinku fikci, jako by právní účinky ještě nenastaly. (viz Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 73) 10. Podle § 157a daňového řádu: „Úhrada daně je posečkána ode dne přiznání odkladného účinku v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem. Toto posečkání skončí uplynutím dne, kdy rozhodnutí soudu ve věci související se stanovením daně nabylo právní moci.“ 11. V rámci důvodové zprávy k § 157a daňového řádu (zákon č. 283/2020 Sb.) je uvedeno: „V rámci nového § 157a daňového řádu se navrhuje zavedení institutu posečkání s úhradou daně vznikající ex lege, a to v situaci, kdy je v souvislosti se soudním přezkumem rozhodnutí o stanovení daně přiznán odkladný účinek příslušnému podání v rámci správního soudnictví nebo v řízení před Ústavním soudem. Důsledkem přiznání odkladného účinku v případě soudního přezkumu rozhodnutí o stanovení daně je nevymahatelnost daně tímto rozhodnutím stanovené, avšak nikoliv eliminace vzniku úroku z prodlení v případě, že správnost stanovené daně bude soudem potvrzena. V tomto ohledu je žádoucí poskytnout předmětné dani status daně, jejíž úhrada byla posečkána, což současně povede k nahrazení úroku z prodlení polovičním úrokem z posečkané částky. Sama skutečnost, že v řízení před soudem byl přiznán odkladný účinek, je dostatečným důvodem pro vznik posečkání, aniž je v tomto případě třeba provádět další správní úvahu ze strany správce daně. Navrhuje se proto vznik posečkání ze zákona, aniž by správce daně v tomto případě vydával rozhodnutí o povolení posečkání. Ukončení posečkání pak nastane spolu s právní mocí příslušného soudního rozhodnutí v dané věci. S ohledem na skutečnost, že daňový řád na více místech hovoří o situaci, kdy je „povoleno posečkání“, tj. dosud nepředpoklá