61 A 19/2025 – Krajský soud v Ostravě

61 A 19/2025- 33 - text  9 61 A 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobce: O. K. zastoupený obecnou zmocněnkyní Ing. D. K. proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025 č. j. MSK 67324/2025, ve věci přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou doručenou krajskému soudu dne 29. 8. 2025 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025 č. j. MSK 67324/2025, kterým zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále také „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 4. 2025 č. j. SMO/203518/25/DSČ/Fol, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1) Napadené rozhodnutí je nezákonné, nesprávné a protiústavní a trpí závažnými vadami, takže jej lze považovat za nicotné. Žalobce na místě nestál, jen uvedl vozidlo do klidu za účelem vyložení nákupu. Podle žalobce plocha před domem není chodník, ale obslužná plocha k tomuto účelu určená, technicky upravená a odjakživa takto využívaná. Je přitom irelevantní, že na tomto místě není dopravní značka, který by zastavení povolovala, protože žádná značka „povoleno zastavení“ neexistuje. Na daném místě je umístěna značka B 29 – zákaz stání, která zakazuje pouze stání, nikoliv zastavení. Žalobce má za to, že umístění značky B 29 je samo o sobě důkazem toho, že je zde zastavení povoleno, jelikož značka B 28 - zákaz zastavení, tam není. Žalobce dále uvedl, že na místě zastavuje běžně, stejně jako jiná auta. Rozhodnutí považuje za absurdní, neboť bez této obslužné plochy by byl provoz do domu nemyslitelný, protože by neexistoval způsob, jak z domu nebo do domu dostat těžké předměty či nemohoucí osoby, nebylo by možné stěhování, doručování balíků apod. Správní orgán I. stupně označil za důkaz toho, že se má jednat o chodník, výpověď strážníka městské policie, podle kterého to je chodník, protože má obrubník. Správní orgán má přitom povinnost prokázat, že se o chodník určitě jedná. Žalobce však žádný důkaz dosud neviděl a pochybuje o tom, že má správní orgán ve spise pasport stavby této plochy, jenž však nemá dle žalobce přednost před skutečným stavem na místě. Žalobce zde bydlí již dlouho, zastavil tam za tu dobu nejméně tisíckrát, a nikdy nedostal za toto jednání pokutu. 2) Správní orgán se nezabýval konkrétními námitkami žalobce, že plocha není chodník, protože kdyby plocha před domem nebyla obslužnou plochou, dům by ani nemohl být postaven. Žalobce zdůraznil nutnost posoudit věc dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen „zák. č. 13/1997 Sb.“) a vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhl. ž. 501/2006 Sb.“). Žalovaný se ve svém vypořádání omezil pouze na to, že zopakoval nějaký text ze spisu a dále uvedl, co všechno se na chodníku nesmí a že navrhované důkazy neprovedl z důvodu nadbytečnosti. Žalobce přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 10. 12. 2018 č. j. 6 As 134/2018-29. Správní orgán nesplnil své povinnosti plynoucí z § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“). Žalobce uzavřel, že v jeho případě nebyla naplněna formální ani materiální stránka přestupku. 3) Žalobce zpochybnil, že by on nebo jeho žena (zmocněnkyně žalobce) nahlíželi do správního spisu. Skutečnost, že je ve spise pasport stavby, žalobce zjistil až z prvostupňového rozhodnutí. Dále žalobce namítl, že se odvolací řízení konalo bez jejich účasti (žalobce a jeho zmocněnkyně), neměli proto možnost ukázat žalovanému cca 100 fotografií a videí, které májí v telefonu a které dokazují, že zastavení aut na této ploše je legitimní a běžné. Proto došlo k porušení základních práv žalobce dle § 3, § 36 odst. 1 a 3 správního řádu a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že obsah žaloby v podstatné části kopíruje obsah podaného odvolání, proto v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že se se všemi námitkami řádně vypořádal a prokázal skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Žalovaný se především neztotožnil s tvrzením žalobce, že by bylo jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný podané odvolání v souhrnu vypořádal. Námitkami žalobce se též podrobně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán I. stupně a žalovaný jeho rozhodnutí potvrdil. 4. Žalovaný odkázal na závěry vyplývající z konstantní judikatury NSS, podle které správní orgány nemají povinnost vypořádat každou jednotlivou dílčí námitku uplatněnou v řízení, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Tyto závěry vyplývají např. z rozsudků ze dne 03.04.2014 č. j. 7 As 126/2013-9, ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43 nebo ze dne 03.07.2018, č. j. 7 As 84/2018-46, na něž žalovaný odkázal již v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Oba správní orgány ve svých rozhodnutích popsaly, o jaké skutkové závěry opřely svá rozhodnutí, současně byly úvahy dostatečně podrobné na to, aby se z nich dalo zjistit, proč a jakým způsobem správní orgány ve věci rozhodly. Je třeba připomenout, že správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti, což znamená, že řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího orgánu představuje jeden celek, včetně rozhodnutí správních orgánů. 5. Žalobce po celou dobu vedení přestupkového řízení, včetně řízení odvolacího i řízení o správní žalobě sporoval, že by bylo místo chodníkem. Podle jeho přesvědčení se jedná o obslužnou plochu k domu. Přesvědčení žalobce vyvrací obsah pasportu pozemních komunikací, přičemž definicí pojmu chodník se NSS zabýval např. v rozsudku ze dne 11. 9. 2013 č. j. 1 As 76/2013-29. V žalované věci je předmětný chodník oddělen od vozovky dvojitým obrubníkem a jeho povrch je odlišný než vozovky. Též plynule navazuje na schodiště vedoucí k obytnému domu, což odpovídá tomu, že je chodník určen pro pěší. Tvrzení žalobce bylo obsahem spisu vyvráceno. Se skutečností, že je místo chodníkem, a nikoliv manipulační či obslužnou plochou, pak souvisí těžiště dokazování. Jelikož se jedná o chodník, přičemž z okamžiku stání vozidla odvolatele na chodníku nebyla pořízena fotodokumentace či videozáznam, považoval žalovaný za stěžejní důkaz výpověď strážníka městské policie. Přestože, jak žalobce sám uvádí, je podle něj nesporné, že s vozidlem na místě stál, mají správní orgány povinnost zjistit v souladu se zásadou materiální pravdy všechny rozhodné skutečnosti z úřední povinnosti. Správní orgány tudíž nemohly rezignovat na prokázání, že vozidlo v určitém místě a čase stálo, a že byl jeho řidičem právě žalobce. Jelikož takový přímý důkaz neexistoval, žalovaný považoval za zásadní důkaz k prokázání takové skutečnosti svědectví strážníka (s odkazem na judikaturu NSS). Námitky žalobce nesouvisející se stáním vozidla na chodníku považoval žalovaný za bezpředmětné. Správní orgán I. stupně na námitku žalobce, že se má uplatnit úprava podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) reagoval totožně jako žalovaný odkazem na stání na chodníku, a tudíž bezpředmětnost takové námitky. 6. Žalovaný nezpochybnil existenci dopravního značení B 29 – Zákazu stání, neboť dopravní značka vyplývá i z pasportu pozemních komunikacích založeného ve spise, nicméně, jak uvedl v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, stání na chodníku je obecně zakázáno, pokud není zákonem nebo dopravní značkou stanoveno jinak. Podle zmíněného pasportu ani fotodokumentace místa není místo osazeno dopravní značkou IP 11b – Parkoviště, která by umožňovala stání (či zastavení) na tomto chodníku. Materiální stránkou přestupku se žalovaný i správní orgán I. stupně zabývali ve správních rozhodnutích přezkoumatelným způsobem. Pokud stojí v místě vozidla obyvatel domu nebo donáškových či poštovních služeb, dopouští se jejich řidiči protiprávního jednání. S vozily musí jejich řidiči zastavit a stát na místě určeném k zastavení a stání v souladu se zákonem a z tohoto místa pak přesunout donášku či náklad do bytového domu. 7. Žalovaný se rovněž neztotožnil s námitkou žalobce, že bylo porušeno jeho právo podle § 36 odst. 3 správního řádu či právo na nařízení ústního jednání v rámci odvolacího řízení. Žalovaný jako odvolací orgán běžně neprovádí nové do