62 Az 42/2023 – Krajský soud v Ostravě

62 Az 42/2023- 141 - text  7 62 Az 42/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci žalobců: a) S. A. státní příslušnost Ázerbajdžánská republika b) A. A. státní příslušnost Ázerbajdžánská republika c) A. A. státní příslušnost Ázerbajdžánská republika d) R. A. státní příslušnost Ázerbajdžánská republika všichni t. č. Pobytové středisko Kostelec Nad Orlicí sídlem Rudé Armády 100, 517 41 Kostelec nad Orlicí všichni zastoupeni advokátem Mgr. Martinem Vlčkem sídlem Svornosti 86/2, 736 01 Havířov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě žalobce a) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023, č. j. OAM-63/ZA-ZA11-ZA19-2023, a žalobců b), c) a d), proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023, č. j. OAM-62/ZA-ZA11-ZA19-2023 ve věci mezinárodní ochrany, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. 11. 2023, č. j. OAM-63/ZA-ZA11-ZA19-2023 a ze dne 10. 11. 2023, č. j. OAM-62/ZA-ZA11-ZA19-2023 se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobci se podanými žalobami domáhali přezkoumání shora uvedených rozhodnutí žalovaného (dále také jen „napadená rozhodnutí“), kterými bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany na podkladě žádosti žalobců ve smyslu § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). 2. Žalobci nesouhlasí s hodnocením věci žalovaným, když přednesli celou řadu nových skutečností svědčící o důvodnosti obav z toho, že budou po návratu do země původu vystaveni pronásledování. Od roku 2020, kdy bylo o žádosti žalobců poprvé rozhodováno, došlo v Ázerbájdžánu k vyhrocení situace, pokud jde o zacházení s neúspěšnými žadateli o azyl a s osobami, které jsou považovány za odpůrce režimu, přičemž do mezinárodních médií se dostane pouze zlomek případů, kdy ázerbájdžánské orgány perzekuují navrátilce. Připomněli informace vycházející ze zprávy o dodržování lidských práv organizace Human Rights Watch. Žalobci považují závěr žalovaného o tom, že perzekuci jsou vystavováni pouze opoziční politici, veřejně známí politici či lidskoprávní aktivisté a že jim nebezpečí nehrozí, za zlehčující a neodůvodněný. 3. Žalobci mají důvodnou obavu, že min. žalobce a) byl již ze strany ázerbájdžánského režimu označen za jeho odpůrce, resp. závadovou osobu a z tohoto důvodu se o něj a jeho rodinu neznámé osoby zajímají a dotazují se na jeho aktuální pobyt. Žalobce a) byl ze strany nadřízených nucen ke vstupu do vládnoucí autoritářské strany, která již vládne více než 30 let, to však odmítl. Po dalších konfliktech s nadřízeným musel opustit zaměstnání, nicméně zaměstnavatel na něj činil i prostřednictvím státních institucí nátlak. Následně byl žalobce při uplatňování politických práv zadržen a odsouzen. 4. Žalobci mají za to, že budou v případě návratu vystaveni perzekuci. 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu a správním řádem, na základě dostatečných a řádným způsobem opatřených podkladů. Zjištění z obsahu správních spisů 6. Ze správních spisů soud zjistil, že žalobci dne 16. 7. 2020 požádali o udělení mezinárodní ochrany. Uvedli, že v roce 2016 se přestěhovali s rodinou do města Mingecevir, kde žalobce a) pracoval jako zástupce ředitele stavební firmy. Cca po 6 měsících se změnil ředitel, který se znal se starostou města a podílel se na korupci. Ten po žalobci a) požadoval, aby se do uvedeného zapojil, což žalobce a) odmítl. Následně po žalobci nový ředitel požadoval, aby vstoupil do vládní strany YAP. Měl dále podepsat dokumenty s upravenými údaji z rozpočtu stavby, což žalobce a) odmítl a podal výpověď, nicméně následně dále ve firmě pracoval další dva roky. Psal manželce prezidenta, že je na něj vyvíjen nátlak, poté k němu přijelo šest policistů, osočili jej, že uráží prezidenta, došlo k potyčce a žalobce a) byl na 15 dní zadržen. Poté seděl v čajovně s lidmi z organizace Muxalifet, lidé z této organizace se měli následně účastnit demonstrace, policie proti nim zasáhla, žalobce byl 30 dní ve vězení. Po propuštění se od známého dozvěděl, že se připravuje uvěznění všech, kteří se setkali v čajovně, proto využil nabídky kamaráda, který mu pomohl s vyřízením víz, čekal na vyřízení dlouho, během té doby se skrývali. 7. Rozhodnutími žalovaného ze dne 7. 5. 2021 žalobcům nebyla udělena mezinárodní ochrana. Žalobci proti těmto rozhodnutím brojili žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který je zamítl a následně byly také odmítnuty pro nepřijatelnost žalobci podané kasační stížnosti proti zamítavým rozsudkům. 8. Dne 17. 1. 2023 podali žalobci opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochranu. 9. Žalobci kromě skutečností uvedených již v v první žádosti dále uvedli, že rodina je už v ČR zvyklá, chtějí tu zůstat, starší syn mluví česky, ve škole se velmi dobře učí. 10. Žalovaný shledal napadenými rozhodnutími opakovanou žádost žalobců jak nepřípustnou a řízení o nich zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu, když žalobci ani netvrdili žádné nové skutečnosti o problémech ve vlasti; nedemokratický režim panoval v zemi původu již v době prvního řízení o žádosti žalobců a žalovaný z podkladů rozhodnutí nezjistil hrozbu vážné újmy žalobců v zemi původu. 11. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Ázerbájdžánu. Konkrétně se jedná o Informace OAMP: Ázerbájdžán – bezpečností a politická situace v zemi, červenec 2023, Zprávu Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) 2022, Informaci Human Rights Watch z roku 2023 a Informaci MZV ČR z 21. 3. 2022 a zprávu ČTK ze dne 5. 10. 2023. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud předesílá, že ve věci je povinen vycházet ze skutkového a právního stavu ke dni vydání svého rozsudku s ohledem na přímý účinek čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 (dále jen „procedurální směrnice“). Krajský soud tak doplnil dokazování zprávami o zemi původu žalobců k posouzení, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost opakované žádosti o mezinárodní ochranu, tedy, zda měla být žádost žalobců vyhodnocena jako přípustná ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. 13. Ve věci proběhlo ústní jednání dne 26. 1. 2026; u tohoto jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Krajský soud u tohoto jednání doplnil dokazování Informací OAMP ze dne 16. 12. 2025 o bezpečnostní a politické situaci v Ázerbájdžánu, Informací OAMP ze dne 20. 10. 2025 týkající se činnosti policie v Ázerbájdžánu a Informací MZV ČR ze dne 16. 1. 2024 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti. 14. Oproti tomu soud nedoplnil dokazování žalobci navrženými důkazy, směřujícími k prokázání zdravotního stavu žalobců (zejm. nezletilého A. A.), asimilace nezletilých dětí žalobců v ČR a v neposlední řadě výslechem účastníků. Uvedené důkazy totiž soud vyhodnotil z hlediska posouzení věci jako nadbytečné, když s ohledem na rozsah soudního přezkumu napadených rozhodnutí by uvedené důkazy nebyly s to objasnit skutečnosti, které by mohly mít vliv na právní posouzení věci. 15. Krajský soud úvodem předesílá, že v projednávané věci přezkoumává pouze to, zda byly naplněny zákonné podmínky pro zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany pro jeho nepřípustnost ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 25 písm. i) zákona o azylu. Nepřezkoumává tedy, zda žalobcem uváděné skutečnosti jsou tzv. azylově relevantní. 16. V řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí žalovaný podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zkoumat, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění relevantní pro udělení azylu, které nemohl uplatnit v předchozím řízení (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96). Platí přitom, že „pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze jemu, a nelze akceptovat, že by toto neunesení břemena tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“, a dále „institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65). 17. V citovaném rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Az