63 Az 18/2026 – Krajský soud v Ostravě

63 Az 18/2026- 20 - text  9 63 Az 18/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobce: S. B. státní příslušnost Alžírská demokratická a lidová republika t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 21 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2026, č. j. OAM-1371/BA-BA07-VL18-PZ-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím o prodloužení doby trvání zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 10. 3. 2026, č. j. OAM-1371/BA-BA07-VL18-PZ-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozhodl tak, že je žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu dobu trvání zajištění prodloužil do 14. 4. 2026. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které zejména namítal, že nebyly splněny podmínky pro to, aby byl nadále zajištěn. II. Žaloba 2. V žalobě žalobce obecně namítal, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákony, nedostatečně zjistil skutkový stav a neopatřil si dostatek podkladů, nepřihlédl ke konkrétním okolnostem případu, neprovedl důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a nezkoumal situaci žalobce v zemi původu, nedostatečně odůvodnil úvahy ohledně hodnocení podkladů rozhodnutí a výkladu ustanovení zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců a také porušil § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, když neprokázal existenci oprávněných důvodů se v případě žalobce domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo je pozdržet. Tyto své námitky žalobce nijak konkrétněji nerozvinul. 3. Žalobce zdůraznil, že zajištění představuje mimořádný a krajní prostředek, kterým je zasahováno do ústavně zaručeného práva na osobní svobodu, tudíž by rozhodnutí o zajištění mělo být vyčerpávajícím způsobem odůvodněno. Žalovaný měl tedy povinnost zabývat se alternativami k zajištění a k zajištění přistoupit teprve poté, co by bylo prokázáno, že jiná, mírnější opatření nelze uplatnit. Žalobce považuje za účelovou argumentaci žalovaného, že uložení alternativy není v případě žalobce možné z důvodu, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany se jeví jako účelová a je v přímém rozporu s § 46 a odst. 1 zákona o azylu. Pokud snad měl žalovaný pochybnosti o motivech žádosti žalobce, nabízelo se v jeho případě zejména umístění do otevřeného pobytového střediska ve smyslu §47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, kdy pobytové středisko nelze bez vědomí žalovaného opustit a žalobce by tak byl žalovanému nadále plně k dispozici pro řízení o mezinárodní ochraně. 4. Z uvedených důvodů proto žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě plně odkázal na napadené rozhodnutí a spisový materiál a uvedl, že nesouhlasí s podanou žalobou, neboť má za to, že se v ní namítaných porušení nedopustil. Z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. V napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních a individuálních důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce. Žalovanému je známá soudobá judikatura Nejvyššího správního soudu, že naplnění podmínky zajištění je nutno vždy zvážit i při prodloužení zajištění, kdy k tomuto akcentuje, že v napadeném rozhodnutí uvedl konkrétní důvod, pro který se nadále domnívá, že žádost o mezinárodní ochranu byla ze strany žalobce podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu, a to s přihlédnutím ke zjištěním učiněným v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Žalovaný rozhodl v souladu se zákonem a platnou judikaturou, napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, zákonné a není vadné. 6. Žalovaný má za to, že žalobou nebylo zpochybněno napadené rozhodnutí, proto navrhoval, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Relevantní skutková zjištění vyplývající ze správního spisu 7. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie ze dne 20. 11. 2025, č. j. KRPS-303831-22/ČJ-2025-010023-ZZC, byl žalobce podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem vycestování, a to na dobu 60 dnů. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl dne 19. 11. 2025 po pobytové kontrole prováděné hlídkou Mobilní jednotky ŘSCP, oddělení Praha v provozovně rychlého občerstvení Istanbul Kebab v Kralupech nad Vltavou, kdy žalobce nedisponoval žádným dokladem opravňujícím k pobytu na území ČR, předán Policii ČR, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort. Hlídce se žalobce prokázal fotografií ID karty vydané Francií. Lustrací v dostupných evidencích Policie ČR bylo zjištěno, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob SIS od 8. 11. 2021 do 8. 7. 2029, a to na základě nerespektování rozhodnutí vydaného dne 3. 11. 2021 orgánem Francouzské republiky o vycestování z území Schengenského prostoru. Žalobce tak po celou dobu na území EU a smluvních států pobýval neoprávněně. Do protokolu o podání vysvětlení dne 19. 11. 2025 žalobce mj. uvedl, že v roce 2021 přicestoval lodí do Itálie, kdy jej hned při příjezdu zadržela policie a dala mu lhůtu na vycestování 1 měsíc, neměl u sebe cestovní pas. Žalobce zůstal v Itálii 3 měsíce a následně odcestoval za prací vlakem do Francie, kde si nechal zaslat cestovní doklad z Alžírska, který tam záměrně nechal. Ve Francii pracoval 2,5 roku jako kuchař, dne 8. 11. 2021 jej ve Francii zadržela policie a dala mu příkaz na 7 dní k vycestování. Následně žalobce dne 20. 11. 2025 doplnil protokol o podání vysvětlení, kdy uvedl, že do České republiky přicestoval autobusem bez cestovního dokladu, kdy do autobusu nastoupil v nestřeženém okamžiku zadními dveřmi, v Praze na něj čekala přítelkyně T. Ta se však se žalobcem poté, co zjistila, že nedisponuje platným povolením k pobytu, rozešla. Následně si žalobce našel práci v kebabu, kde se prokázal kopií francouzského občanského průkazu vytvořeném přes umělou inteligenci. V České republice nemá žádný majetek, bydlí v kanceláři Istanbul Kebab na adrese, kde byl hlídkou kontrolován. Žalobce dále uvedl, že ve vycestování do domovského státu mu nebrání žádné překážky, vycestovat chce, avšak nemá na to finanční prostředky. 8. Dne 27. 11. 2025 žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany. 9. Rozhodnutím o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 2. 12. 2025, č. j. OAM-1371/BA-BA07-BA06-Z-2025, žalovaný zajistil žalobce ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“) v zařízení pro zajištění cizinců, kdy doba trvání zajištění byla stanovena do 16. 3. 2026. Při vylíčení skutkových okolností vycházel žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí zejména z obsahu policejních protokolů o podání vysvětlení ze dne 19. a 20. 11. 2025. Proti rozhodnutí o zajištění žalobce nikterak nebrojil. 10. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce dne 18. 12. 2025 uvedl, že hlavním důvodem jeho žádosti je, že mu bylo v Alžírsku vyhrožováno smrtí rodinou jeho přítelkyně a dále ze strany státu trpěl rasismem, jeho národnost je amazigh. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 7. 1. 2025 pak žalobce tyto své problémy blíže specifikoval. Výjezdní příkaz, který mu byl ve Francii udělen nerespektoval z důvodu, že si zde našel práci a nikdo jej neotravoval. Přestože vlast opustil již v roce 2021, o mezinárodní ochranu dříve nežádal, jelikož to nepotřeboval, zůstával ve Francii, kde pracoval a bylo tam pro něj bezpečno. Myslel, že azyl je pro lidi, kteří se zabývají politikou a že na něj nemá nárok, proto o něj nežádal dříve. O mezinárodní ochranu se rozhodl požádat až po příjezdu do České republiky, kdy mu jeho česká přítelkyně, která má známou advokátku, vysvětlila, že existují různé druhy mezinárodní ochrany, poté se rozhodl podat žádost. Na dotaz, proč o azyl nepožádal v přijímacím středisku po příjezdu do České republiky, ale požádal až v záchytném zařízení uvedl, že o této možnosti nevěděl, přítelkyně mu našla práci a pracoval v pizzerii. 11. Rozhodnutím ze dne 9. 3. 2026, č. j. OAM-1371/BA-BA07-LE36-2025, žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje. 12. Dne 10. 3. 2026 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, jímž rozhodl o prodloužení zajištění tak, že je žalobce