5 Azs 20/2016 — Nejvyšší správní soud

72 A 4/2026- 31 - text  9 72 A 4/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobkyně: E. N., st. příslušnost Ruská federace t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová sídlem Jezová 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor cizinecké policie sídlem U Výstaviště 18, 751 52 Přerov o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2026, č. j. X, ve věci zajištění cizince takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná napadeným rozhodnutím zajistila žalobkyni podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem vycestování. Žalovaná stanovila podle § 124b odst. 4 a § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců dobu zajištění žalobkyně na 90 dnů ode dne ukončení zajištění žalobkyně Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra podle rozhodnutí č. j. X, kterým byla žalobkyni uložena povinnost setrvat v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vysvětlila, že 11. 12. 2025 provedla hlídka žalované pobytovou kontrolu na oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Olomouc, protože se tam nacházela cizinka bez dokladu totožnosti. Přivezla ji tam zdravotnická záchranná služba poté, co se jí udělalo v obchodním centru nevolno. Vyšetřením se zdravotní problémy neprokázaly. Žalobkyně uvedla, že se jmenuje A. N., nar. X a je státní příslušnicí Ukrajiny. Žalované se nepodařilo ve všech dostupných systémech dohledat žádné údaje ke sdělené identifikaci. Žalobkyně odmítla spolupracovat, nekomunikovala, a proto byla zajištěna podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Po porovnání otisků prstů žalovaná zjistila shodu a postavila najisto, že se jedná o jinou ženu s jiným jménem, jiným datem narození a jinou státní příslušností, a to žalobkyni. 3. Žalovaná vydala v předcházejícím řízení 16. 6. 2023 rozhodnutí, kterým žalobkyni uložila správní vyhoštění, zákaz vstupu na území státu Evropské unie (dále jen „EU“) v délce dvou let a dobu k vycestování do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto. 4. Žalobkyně požádala 15. 12. 2025 o mezinárodní ochranu a byla zajištěna podle § 46a odst. 1 zákona o azylu. Žádost žalobkyně o mezinárodní ochranu byla zamítnuta. Žalobkyně podala žalobu, kterou Krajský soud v Praze zamítl (sp. zn. 40 Az 5/2026) a zamítl i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě 24. 3. 2026. Od nabytí právní moci posledně uvedeného rozhodnutí přestala žalobkyně být žadatelem o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona o azylu a byla posuzována jako cizinec podle zákona o pobytu cizinců. 5. Žalovaná dospěla k závěru, že z jednání žalobkyně je zjevné, že existuje nebezpečí, že zmaří nebo znemožní realizaci vycestování z území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území“) dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 z 28. 12. 2018 o využívaní schengenského informačního systému (dále jen „SIS“) při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Předchozí jednání žalobkyně vypovídá o tom, jak respektuje právní pořádek České republiky (dále jen „ČR“). 6. Zejména se jednalo o skutečnost, že žalobkyně při pobytové kontrole vystupovala pod falešnou identitou a odmítala jakoukoli spolupráci. Takové chování žalobkyně neskýtá záruku, že bude plnit povinnosti, které jí správní orgán uloží. Navíc žalobkyně pobývala v ČR bez platného cestovního dokladu, ačkoliv tvrdila, že se ho snažila získat. Tuto skutečnost nijak nedoložila. Dle žalované žádost o mezinárodní ochranu podaná v zařízení pro zajištění cizinců byla účelová, protože žalobkyně při předchozím pobytu v ČR o mezinárodní ochranu nepožádala a při svých předchozích výsleších neuváděla, že by jí v její vlasti hrozilo jakékoliv nebezpečí nebo pronásledování. 7. Žalovaná při stanovení doby trvání zajištění přihlédla ke složitosti přípravy výkonu vycestování, protože je povinna zajistit náležitosti nezbytné pro vycestování, zejména je nucena vyčkat reakce dožadovaného státu a musí zajistit náhradní cestovní doklad. Žalovaná musí ověřit totožnost žalobkyně na zastupitelském úřadu jejího domovského státu a poté požádat o náhradní cestovní doklad. Průměrná doba vydání náhradního cestovního dokladu je minimálně 30 dnů. Poté Ředitelství služby cizinecké policie obstarává letenku nebo vyjednává průvoz cizinců přes jiné státy EU, zajišťuje policejní eskortu a komunikuje se státem, jehož je žalobkyně státním občanem, o vzetí zpět. 8. V případě žalobkyně je zajištění vhodné a přiměřené opatření. Mírnější opatření by bylo z hlediska jejího jednání zjevně nedostatečné. Neexistuje překážka trvalejší povahy, která by bránila žalobkyni ve vycestování z území. Žalobkyně má v ČR dceru, ta je však již plnoletá a má ukončené vysokoškolské studium. K námitce žalobkyně, že musí občas přispět dceři na léky, které nejsou levné, žalovaná konstatovala, že na ně může přispívat i ze své vlasti. Žalobkyně neuvedla a žalovaná nezjistila žádné skutečnosti, které by z hlediska soukromého a rodinného života žalobkyně nasvědčovaly případné překážce vycestování nebo že by žalobkyni v zemi původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. 9. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a je nezákonné. Vyhoštění není realizovatelné, protože přímé letecké spojení mezi ČR a Ruskou federací neexistuje a návraty do Ruské federace jsou v současné době výrazně omezeny. Spolupráce se zastupitelskými úřady při vydávání náhradních cestovních dokladů je dlouhodobě problematická a omezená. Žalovaná tyto překážky vycestování neposoudila. Žalovaná nezjistila skutkový stav bez důvodných pochybností a neprokázala, proč v případě žalobkyně hrozí riziko útěku, maření rozhodnutí nebo jeho ztěžování. Pokud není vycestování žalobkyně reálně možné, zajištění je nezákonné a bezúčelné. Zajištění je krajním prostředkem, pokud nelze účelu dosáhnout jinak. Žalovaná měla posoudit jiná, mírnější opatření a vysvětlit, proč nejsou postačující. Žalobkyni znemožňuje návrat do vlasti probíhající mezinárodní konflikt. 10. Žalobkyně má v ČR dceru, která potřebuje podporu a je zranitelná. Dcera žalobkyně žije v ČR více než 12 let a je integrovaná do společnosti. Dcera v současné době pracuje, částečně studuje a snaží se vést samostatný život, avšak její zdravotní a psychické problémy jí významně ztěžují každodenní fungování. Symptomy zahrnují potíže s koncentrací, pamětí a orientací v běžných denních činnostech. To vyžaduje pravidelný dohled. Jakýkoliv trest nebo odloučení od matky u ní vyvolává zvýšenou úzkost, dezorientaci a zhoršení zdravotního stavu, což v minulosti vedlo ke třem hospitalizacím. Přítomnost a podpora matky jsou pro dceru nezbytné pro udržení každodenního života a prevenci zhoršení stavu. Žalovaná tyto skutečnosti posoudila pouze formálně s odkazem na zletilost dcery žalobkyně, aniž by zohlednila její skutečnou zranitelnost. 11. Žalobkyně žije v ČR již osm let a během této doby si vytvořila stabilní sociální a životní vazby a fakticky se integrovala do zdejší společnosti. Žalobkyně má základní až středně pokročilou znalost českého jazyka (úroveň A2), což jí umožňuje komunikovat v běžných situacích a orientovat se v každodenním životě. Žalobkyně má na území ČR rodinné zázemí, zejména svou dceru. 12. U žalobkyně nehrozí riziko útěku. Žalobkyně s tímto argumentem žalované zásadně nesouhlasila, není pravda, že vystupovala pod falešnou identitou nebo odmítala spolupracovat. V době kolapsu se žalobkyně nacházela ve vážném zdravotním stavu, došlo k náhlé nevidomosti, závrati a následnému pádu, po kterém ji převezla zdravotnická záchranná služba do nemocnice. V důsledku tohoto stavu byla žalobkyně dezorientovaná a nebyla schopna plně chápat situaci ani adekvátně reagovat na dotazy. Případné nesrovnalosti v komunikaci tak nebyly způsobeny úmyslem uvádět nepravdivé údaje a vyhýbat se spolupráci, ale výhradně zdravotním stavem. Žalobkyně uvedla své skutečné občanství a neměla v úmyslu uvádět žalovanou v omyl. 13. Žalobkyně měla při svém zajištění 2 500 Kč v podobě pěti bankovek v hodnotě 500 Kč. Po zadržení jí však byla potvrzena pouze částka 500 Kč. Žalobkyně nepodepsala žádné dokumenty o platbě či srážce. Žalobkyně požádala soud a příslušný orgán žalované, aby při přezkumu rozhodnutí tuto skutečnost zohlednily. Žalobkyně si není vědoma, že by tuto částku v době nevolnosti použ