74 Az 2/2026 – Krajský soud v Ostravě

ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2026:74.Az.2.2026.18
Datum: 2026-02-26
Z rozhodnutí: 1. Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) a odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců se stanovenou dobou trvání zajištění do 1. 3. 2026.…
74 Az 2/2026- 18 - text  8 74 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Fialovou ve věci žalobce: N. K. státní příslušnost: Gruzie t. č. zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2026, č. j. X ve věci žádosti o propuštění ze zajištění cizince, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace stran 1. Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) a odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců se stanovenou dobou trvání zajištění do 1. 3. 2026. 2. Žalobce požaduje zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že žalovaný se dostatečně nevypořádal s individuální situací žalobce a nezohlednil jeho soukromý a rodinný život. Konkrétně nebyla vzata v úvahu skutečnost, že žalobce má na území ČR partnerku, paní Y. S., se kterou jej pojí silné citové pouto. Partneři mají vážný úmysl žit spolu ve společné domácnosti a vést řádný a stabilní život obdobný rodinnému soužití. K tomu žalobce doložil čestné prohlášení partnerky, že je schopna a připravena žalobci poskytnout ubytování ve společné domácnosti, stravu i další základní životní potřeby. Uvedené současně svědčí o tom, že žalobce nemá v úmyslu samovolně vycestovat z území ČR nebo se skrývat a tím marnit výkon správního rozhodnutí, neboť jeho jediným cílem je společný život s partnerkou, se kterou má vytvořené pevné osobní vazby. 3. Žalobce dále namítá, že v jeho případě lze účinně uplatnit zvláštní opatření, a to zejména konkrétně dle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalobce by bydlel a zdržoval se na adrese Pobytového střediska Havířov. Dle žalobce se žalovaný možností uložení obou alternativ zabýval v rozhodnutí pouze obecně a formalisticky, přičemž odůvodnění rozhodnutí vykazuje znaky mechanického přebírání a šablonovitosti. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2021, č. j. 17 A 50/2021-41. Žalobce rovněž poukázal na zásadu proporcionality postupu správního orgánu a uplatňování jeho pravomoci při zasahování do práv a oprávněných zájmů dotčených osob a na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-61/11 PPU a na usnesení NSS ze dne 14. 7. 2016, č. j. 5 Azs 20/2016-22. 4. Žalovaný ve svém vyjádření krajskému soudu navrhl, aby žalobu zamítl. Ze spisového materiálu plyne, že žalobce byl zajištěn Policií ČR a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. Žalobce se nachází v Evidenci nežádoucích osob od 13. 1. 2024 do 31. 12. 2999, je rovněž evidován v Schengenském informačním systému s platností do 2. 8. 2027. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 3 let, vydané dne 2. 1. 2024. Žalovaný dále zrekapituloval obsah svého rozhodnutí ze dne 19. 11. 2025, č. j. OAM-1303/BA-BA07-BA06-Z-2025, kterým rozhodl o zajištění žalobce, a uvedl důvody, pro které byl žalobce zajištěn, mj. již v lednu 2024 byla první žádost žalobce o mezinárodní ochranu zamítnuta jako zjevně nedůvodná, přičemž žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně dne 27. 3. 2024 odmítl, žalobce měl vycestovat z ČR nejpozději do 8. 5. 2024. Žalobce přiznal, že pracoval v ČR na stavbách bez povolení k zaměstnání a bez živnostenského oprávnění, tedy kromě nelegálního pobytu rovněž vykonával na území ČR nelegálně pracovní aktivity, tedy nerespektoval právní předpisy, a pokud by nebyl zadržen policií, zjevně by ve svém nelegálním výkonu práce v ČR pokračoval. Žalobce nemá nikde nahlášenou adresu, bydlí v Mladé Boleslavi v pronajatém bytě, přesnou adresu nezná a nemá ani označenou domovní schránku či zvonek. Na území ČR tedy není kontaktní, není možné mu kamkoliv cokoliv doručovat nebo ověřit jeho adresu. Dle žalovaného jde o prostou snahu žalobce zmařit hrozící vyhoštění. Dle názoru žalovaného se v tomto směru nic nezměnilo ani po podání žádosti žalobce o propuštění ze zajištění. Žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí konkrétní důvod, pro který se nadále domnívá, že žádost byla podána pouze s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. K otázce možného účinného uplatnění zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný poukázal na judikaturu NSS, dle které platí, že při zvažování opatření jako alternativy k zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je namístě zohlednit pobytovou historii žadatele, včetně případného maření předchozích rozhodnutí o správním vyhoštění, přičemž nová skutečnost spočívající možnosti ubytování u známého na tom zásadně nic nemění. Judikatura potvrzuje, že možnost ubytování nepředstavuje bez dalšího důvod pro užití zvláštního opatření podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný má za to, že s ohledem na pobytovou historii žalobce a nerespektování právních předpisů ČR nelze shledat záruku toho, že by žalobce poskytoval správnímu orgánu potřebnou součinnost. Co se týče doloženého dokladu o ubytování a čestného prohlášení jeho údajné družky, žalovaný konstatoval, že toto doložení nemůže původní závěr žalovaného nikterak zvrátit. Potvrzení o ubytování bez uvedení dalších okolností nelze samo o sobě, s ohledem na pobytovou historii žalobce a nerespektování právních předpisů ČR shledat jako záruku toho, že by se žalobce na dané adrese zdržoval a poskytoval žalovanému potřebnou součinnost. V ČR o mezinárodní ochranu požádal v zařízení pro zajištění cizinců poté, co byl zajištěn a stál před reálnou hrozbou správního vyhoštění. Nadto žalovaný upozornil, že uvedená adresa P. 1061, X S. se neshoduje s adresou pobytu jeho údajné družky R. 176, S.-K., takže není vůbec jasné, jak by spolu mohli sdílet jednu domácnost. II. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Soud neshledal důvod odchýlit se od této zásady z důvodu pozdější změny stavu a nezbytnosti poskytnutí účinné soudní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019-48, č. 3933/2019 Sb. NSS). Napadené rozhodnutí přezkoumal soud na základě uplatněných žalobních bodů a v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále „SDEU“) ze dne 8. 11. 2022, ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, též zkoumal, zda napadené rozhodnutí není stiženo jinými v žalobě neuplatněnými vadami či nezákonnostmi (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2023 Sb. NSS), avšak existenci takových v žalobě neuplatněných vad či nezákonností, které by měly vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neshledal. Soud o žalobě rozhodl podle § 46a odst. 8 věty čtvrté zákona o azylu bez nařízení ústního jednání. 6. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy rozhodnutím ze dne 9. 11. 2025, č. j. KRPA-351532-13/ČJ-2025-000022-ZZC, zajistilo žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců)“, a žalobce byl umístěn do zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „ZZC“) za účelem realizace správního vyhoštění. Lustrací bylo zjištěno, že žalobce se nachází v Evidenci nežádoucích osob od 13. 1. 2024 do 31. 12. 2999. Žalobce je také evidován v Schengenském informačním systému s platností do 2. 8. 2027 (zadávajícím státem ČR). Žalobci bylo rozhodnutím ze dne 2. 1. 2024 pod č. j. KRPA-1039-13/ČJ-2024-000022-SV uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 3 let. V policejním protokolu o podání vysvětlení dne 9. 11. 2025 žalobce potvrdil, že rozhodnutí ze dne 2. 1. 2024 o správním vyhoštění převzal a je si vědom toho, že dostal zákaz pobytu na 3 roky. Uvedl, že poté požádal o azyl, který mu nebyl udělen a nevycestoval z důvodu, protože neměl peníze na vycestování. Dále sdělil, že v současné době bydlí v Mladé Boleslavi v pronajatém bytě s krajany, přesnou adresu nezná. Nemá na území ČR žádný majetek, nežije tady nikdo z jeho rodiny a nesdílí společnou domácnost s občanem EU, naopak veškeré vazby má ve vlasti. Pracoval na stavbách bez povolení k zaměstnání a bez živnostenského oprávnění. Ke svému rodinnému stavu sdělil, že je svobodný a bezdětný. V Gruzii mu nehrozí nebezpečí mučení, trest smrti, nelidské či ponižující zacházení, držení v otroctví nebo nevolnictví, nehrozí mu ani výkon nucených prací či zbavení svobody. Není žádným způsobem ohrožen na životě a je to pro něj bezpečná země. Dne 12. 11. 2025 si žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Poté žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 19. 11. 2025 pod č. j. OAM-1303/BA-BA07-

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 75 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 46a (325/1999 Sb.)§ 124 (326/1999 Sb.)