1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

50 A 23/2014- 99 - text - 10 - 50 A 23/2014-99 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Olgy Stránské a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci navrhovatele: A-, spol. s r. o., , zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem Štefánikova 18/15, Praha 5, proti odpůrci: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ing. Z. M., 2) spolek P. T., zastoupený JUDr. Raem Uppaluri, advokátem se sídlem Hybernská 20, Praha 1, 3) obec T. se sídlem xx, 4) Ing. Y. Š., T, 5) L. S. N., 6) PhDr. Ing. P. M., 7) A. H., 8) MUDr. A. P., 9) MUDr. M. P., o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválených usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 4-20/2011/ZK ze dne 19. 12. 2011, v části textového i grafického vymezení regionálního biokoridoru RK 1186 Nučice - Škrábek, pro revitalizaci břehů Radotínského potoka v katastrálním území Tachlovice, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Navrhovatel se návrhem podaným u zdejšího soudu domáhá zrušení opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválených usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 4-20/2011/ZK ze dne 19. 12. 2011 (dále též „ZÚR“), a to v části textového i grafického vymezení regionálního biokoridoru RK 1186 Nučice - Škrábek, pro revitalizaci břehů Radotínského potoka v katastrálním území Tachlovice (dále též „biokoridor RK 1186“). Navrhovatel předně konstatoval, že napadené ZÚR jsou v době podání návrhu účinné a způsobilé soudního přezkumu, návrh byl podán v zákonné lhůtě, přičemž navrhovateli přísluší aktivní legitimace k podání návrhu, neboť je na svých právech napadeným opatřením obecné povahy zkrácen. Navrhovatel předně namítá rozpor se skutkovým stavem existujícím v době schválení ZÚR, neboť ty byly v době vydání v přímém rozporu s platně vydanými a pravomocnými rozhodnutími Městského úřadu Rudná, stavebního úřadu, a Městského úřadu Černošice, odboru životního prostředí, jejichž kopie k návrhu přiložil. Jedná se o stavební povolení a kolaudační rozhodnutí týkající se (dle vyjádření uvedeného městského úřadu) pozemků přímo dotčených biokoridorem RK 1186. Jde především o pozemky parc. č. xx v obci Tachlovice, které jsou a byly v době vydání ZÚR zařazeny do funkční plochy „sport a rekreace“. V této lokalitě mají být pozemky využity jako otevřená sportovní zařízení a krytá sportovní zařízení, přičemž pozemky mají být zainvestovány komunikacemi a inženýrskými sítěmi. Tyto požadavky byly rozhodnutími stavebního úřadu v Rudné i Městským úřadem v Černošicích splněny a na daných pozemcích byly vystavěny tenisové kurty, zázemí pro sportovce, komunikace a inženýrské sítě. Podle navrhovatele je obecnou zásadou správního řízení, že rozhodnutí vydané v daném řízení musí odpovídat skutkovému stavu existujícímu v době jeho vydání. S tímto principem jsou však napadené ZÚR v rozporu, neboť v době jejich vydání byl skutkový stav zcela jiný, neboť pozemky již byly zcela nebo zčásti zastavěny a zasíťovány. Navrhovatel dále upozorňuje na to, že podle § 187 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), krajský úřad prověří územní plány velkých územních celků z hlediska aktuálnosti jednotlivých záměrů a splnění kritérií jejich nadmístního významu. Podle navrhovatele jsou napadené ZÚR v rozporu s citovaným ustanovením, neboť požadované hodnocení aktuálnosti napadené části neobsahují, resp. s ohledem na skutečnosti výše uvedené jsou s těmito skutečnostmi v přímém rozporu. Navrhovatel dále namítá, že ZÚR neobsahují zákonem stanovené součásti, a to konkrétně posouzení kumulativních a synergických vlivů, vyhodnocení vlivů s ohledem na jejich lokalizaci (neúplnost zpracované SEA) a vlivů koncepce na lidské zdraví. ZÚR neobsahují hodnocení jednotlivých vlivů ve spojení s dalšími záměry. Potencionálním negativním vlivem je též zásah biokoridoru do zastavěných a zastavitelných území obce Tachlovice. Posouzení vlivů koncepce na lidské zdraví ZÚR neobsahují vůbec. Navrhovatel upozornil, že obdobnou problematikou se již zabýval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 50 A 24/2012 a odkázal na jeho závěry v uvedené věci, které jsou aplikovatelné i v projednávaném případě. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že v procesu pořizování a vydání ZÚR postupoval v souladu s platnými právními předpisy, nepřikročil meze zákonem vymezené působnosti a důvody uvedené v návrhu neshledává dostatečnými ke zrušení napadených ZÚR. Pokud jde o tvrzení navrhovatele týkající se rozporu napadeného opatření obecné povahy se skutkovým stavem, považuje tento argument za zcela mylný jak z hlediska žalobcem zmiňovaného „zákonného principu“, tak z hlediska faktického, a odkázal na závěry zdejšího soudu uvedené v rozhodnutí sp. zn. 50 A 8/2013. Vedle toho odpůrce připomíná, že ZÚR jsou zpracovány v měřítku 1:100 000 (tedy i územní systém ekologické stability, jehož součástí je předmětný biokoridor), a tomuto měřítku odpovídá i míra zkoumání podrobností v území. ZÚR jsou koncepcí a zpřesnění (detailní vymezení) náleží územním plánům jednotlivých obcí. V návaznosti na to odpůrce obsáhle odcitoval důvodovou zprávu k novele stavebního zákona (sněmovní tisk č. 573) a dodal, že napadený biokoridor RK 1186 je vázán na údolní nivu vodního toku (radotínského potoka) a jeho bezprostřední břehové partie. I při detailním zkoumání je naprosto jasně patrné, že navrhovatelem uváděné parcely a stavby umožňují dostatečný průchod koridoru a stávající stavby jsou v dostatečném odstupu od břehu potoka. Odpůrce dále konstatoval, že navrhovatelem uváděný výklad § 187 odst. 2 stavebního zákona je zjevně zavádějící a účelově použitý. Odpůrce v této souvislosti odkázal na odůvodnění rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 50 A 24/2012, kde se již soud touto námitkou zabýval. Ve vztahu k absenci zákonem povinně stanovených částí ZÚR podle odpůrce navrhovatel neuvedl žádný potencionální vliv ve vztahu ke svým pozemkům (ať již kumulativní synergický či vliv na zdraví). Podle odpůrce je tato část návrhu pouze spekulativní, kdy se navrhovatel inspiroval rozsudky Krajského soudu v Praze v jiných věcech. Vymezení jakéhokoliv prvku územního systému ekologické stability nemůže mít žádný myslitelný kumulativní a synergický vliv, rovněž i žádný vliv na lidské zdraví. V replice k vyjádření odpůrce navrhovatel setrval na svém návrhu na zrušení části daného opatření obecné povahy. Navrhovatel zdůraznil, že odpůrce se vůbec nezabýval územním plánem obce Tachlovice a nevzal v potaz pravomocná rozhodnutí správních orgánů vydaná ještě před započetím prací na tvorbě napadených ZÚR. Není pochyb o tom, že odpůrce měl reflektovat územní plán uvedené obce, jakož i pravomocná rozhodnutí správních orgánů týkající se biokoridorem dotčených pozemků, která byla vydána před započetím prací na ZÚR. Podle navrhovatele dále není rozhodující, zda „potencionální vliv“ (kumulativní, synergický či na lidské zdraví) uvedl, ale rozhodující je, že ZÚR tyto zákonem vyžadované součásti vůbec neobsahují, ač je obsahovat musí. K tomu navrhovatel dodal, že potencionální vliv ve vztahu ke svým pozemkům uvedl. ZÚR totiž zcela opomíjejí posouzení vlivů na hmotné statky (majetek obyvatelstva), kdy se odpůrce vůbec nezabýval vynaloženými náklady navrhovatele na výstavbu např. tenisových kurtů a přilehlého zázemí, na projektovou dokumentaci či zavedení inženýrských sítí na předmětné pozemky. Tyto vynaložené prostředky byly zmařeny, jelikož šířka regionálního biokoridoru je dle dostupných zdrojů zpravidla 40 metrů, tedy 20 metrů od každého břehu. Pozemky navrhovatele by se tak staly s ohledem na plánovanou výstavbu nevyužitelnými. Osoba zúčastněná 4) k věci uvedla, že procesně plně podporuje odpůrce a předně upozornila, že návrh vykazuje nedostatek žalobních tvrzení. Vzhledem k tomu, že se jedná o kolizi zájmu soukromého developera na optimalizaci vlastního zisku a veřejného zájmu na obnově, zachování a rozvoji přírodní biodiverzity druhů, měl by navrhovatel přesně vylíčit, v čem biokoridor porušuje jeho právo k jednotlivým pozemkům. Upozornila dále na to, že venkovní travnaté fotbalové hřiště nekoliduje s existencí biokoridoru. Aby mohl soud návrhu vyhovět, musel by navrhovatel prokázat reálné zkrácení svých práv sporným biokoridorem, což neučinil. Jestliže navrhovatel nemá v úmyslu sportoviště stavět nebo dostavět, pak vydaná územní rozhodnutí zaniknou marným uplynutím času, u staveb postavených a kolaudovaných nemá navrhovatel zájem na jejich zrušení a u staveb dosud nepostavených neuvedl, jak zasahují do daného biokoridoru. Osoba zúčastněná dále navrhla, aby soud učinil dotaz na obec Tachlovice, zda v obci existuje organizovaný sport či jeho institucionální provozovatel a dodala, že územn