2 Afs 198/2005 — Nejvyšší správní soud

45 Af 13/2014- 37 - text 5 45Af 13/2014 – 37 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a Mgr. Jana Čížka v právní věci žalobce: F. s.r.o., se sídlem x, IČ: x, zastoupeného Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem Štěpánská 39, Praha 1 - Nové Město, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2014, č. j. 9779-3/2014-900000-304.5, takto: I. Žaloba s e o d m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, který bude vyplacen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Praze. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2014, č. j. 9779-3/2014-900000-304.5. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 24. 10. 2013, č. j. 150446-2/2013-610000-32.2, kterým byl žalobci zajištěn minerální olej (dle dokladů B. pur 60) v celkovém množství 13,4 t. Žalobce namítá, že nebyly splněny podmínky pro zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle § 42 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Žalovaný podle jeho názoru nesprávně zhodnotil skutkový stav a v důsledku toho nesprávně posoudil věc po právní stránce. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Podle § 70 písm. b) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li [žalobce] se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. V projednávané věci směřuje žaloba proti rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně o zajištění vybraných výrobků nebo dopravních prostředků vydaného podle § 42a odst. 2 zákona o spotřebních daních, ve znění účinném od 1. 1. 2013. Soud se s ohledem na zajišťovací povahu tohoto institutu zabýval v prvé řadě otázkou, zda je napadené rozhodnutí samostatně přezkoumatelné v řízení před soudy ve správním soudnictví nebo zda na něj dopadá kompetenční výluka podle § 70 písm. b) s. ř. s. Stávající judikatura správních soudů se otázkou, zda se kompetenční výluka podle § 70 písm. b) s. ř. s. vztahuje na rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, již zabývala, činila tak ale za účinnosti právní úpravy řízení o zajištění, propadnutí a zabrání vybraných výrobků a dopravních prostředků obsažené v § 42 zákona o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011. Podle § 42 odst. 6 zákona o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011, totiž platilo, že „[p]roti rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku může kontrolovaná osoba podat odvolání nejpozději do 7 pracovních dní ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Toto odvolání nemá odkladný účinek. Odvolací orgán, kterým je nejblíže vyšší nadřízený orgán, rozhodne o odvolání bez zbytečných průtahů. Doručování upravuje zákon o správě daní; proti rozhodnutí o odvolání lze podat jen mimořádné opravné prostředky nebo podnět k soudnímu přezkoumání." (Důraz doplněn – pozn. soudu.). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, č. j. 2 Afs 198/2005 – 88, publ. pod č. 1536/2008 Sb. NSS, s ohledem na dnes již neúčinnou právní úpravu vyslovil obecný závěr, že rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku nejsou vyloučena z přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku uvedl: „Ač se v daném případě nepochybně jedná o rozhodnutí předběžné povahy (srov. k tomu kritéria formulovaná Nejvyšším správním soudem v jeho rozsudku ze dne 29. 3. 2006, č. j. 2 Afs 183/2005 - 64, zveřejněném na www.nssoud.cz), u nichž - jak žalovaný správně podotýká - obecně je přípustná jejich výluka z přezkumu ve správním soudnictví (srov. shora již zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99, zveřejněný pod č. 153 ve svazku č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), zákonodárce tento typ rozhodnutí výslovně podrobil soudnímu přezkumu, stanovil-li oprávnění kontrolované osoby dát "podnět k soudnímu přezkoumání. Vzhledem k tomu, že zák. o spotř. d. je v tomto případě lex specialis k s. ř. s. a jedná se o předpis stejné právní síly, bude na místě dát přednost jeho textu, který soudní přezkum v daném konkrétním případě zakotvuje. Dalším argumentem pro použití úpravy z zák. o spotř. d. je, že vzhledem k jeho pozdějšímu datu účinnosti je zák. o spotř. d. ve vztahu k s. ř. s. lex posterior. Jakkoli se tedy zákonodárcem zvolené řešení s výslovným připuštěním soudního přezkumu v situaci, kdy se to může zdát ve srovnání s jinými obdobnými instituty (§ 15 odst. 7 d. ř., § 134 odst. 3 zák. o spotř. d.) neobvyklé, je povinností soudu tento zákon respektovat, zvláště s ohledem na zásadu, že v případě pochybností je zapotřebí jakékoli výluky ze soudního přezkumu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního přezkumu; jiný přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením spravedlnosti - denegatio iustitiae (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, č. j. 3 As 28/2005 - 89, www.nssoud.cz).“ (Důraz doplněn – pozn. soudu.). Právní úprava institutu zajištění vybraných výrobků nebo dopravních prostředků obsažená dříve v § 42 zákona o spotřebních daních byla s účinností od 1. 5. 2011 změněna zákonem č. 95/2011 Sb. Ustanovení § 42 odst. 6 zákona o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011, upravující odvolání proti rozhodnutí o zajištění bylo přesunuto do § 42a odst. 3 zákona o spotřebních daní, ve znění účinném od 1. 5. 2011. Podle tohoto ustanovení platí, že „[p]roti rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku se lze odvolat nejpozději do 7 pracovních dní od jeho doručení.“ Ze znění tohoto ustanovení byl tedy vypuštěn dovětek o tom, že proti rozhodnutí o odvolání lze podat podnět k soudnímu přezkoumání. Právní úprava účinná od 1. 5. 2011 neobsahuje žádné obdobné ustanovení, které by bylo samostatný soudní přezkum rozhodnutí o zajištění a navazujícího rozhodnutí o odvolání umožňovalo. Důvody, proč se zákonodárce rozhodl z předmětného ustanovení zákona o spotřebních daních uvedený dovětek vypustit, důvodová zpráva k zákonu č. 95/2011 Sb. neuvádí. Je však třeba přihlédnout ke změně právní úpravy, neboť odpadl zásadní důvod, který vedl Nejvyšší správní soud k vyslovení závěru o tom, že rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravních prostředků nejsou vyloučena z přezkumu ve správním soudnictví. Neuplatní se přirozeně ani druhý výkladový argument Nejvyššího správního soudu vyplývající ze vztahu novější právní úpravy (lex posterior) obsažené v § 42 odst. 6 zákona o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 4. 2011, k dřívější (a obecné) úpravě obsažené v § 70 písm. b) s. ř. s. Za současné právní úpravy naopak platí, že na rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravních prostředků vydaná po 30. 4. 2011 dopadá obecná právní úprava kompetenční výluky podle § 70 písm. b) s. ř. s. S ohledem na uvedenou změnu právní úpravy tedy již za současného stavu nelze bez dalšího vycházet z právních závěrů vyslovených ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu. Povahu rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku je proto třeba poměřit obecnými kritérii předběžnosti rozhodnutí, která jsou nastíněna v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006-54, publikovaném pod č. 1982/2010 Sb. NSS. Rozšířený senát v tomto rozsudku vyslovil závěr, že: „[o] rozhodnutí předběžné povahy, na které dopadá výluka podle § 70 písm. b) s. ř. s., se jedná, pokud ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Je tedy vydáno v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.“ (Důraz doplněn – pozn. soudu.). Všechny tři podmínky jsou v případě rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle § 42a odst. 2 zákona o spotřebních daních, ve znění účinném od 1. 5. 2011 (dále již jen zkráceně „zákon o spotřebních daních“), naplněny. (Totéž platí i ve vztahu k témuž ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013.) Ro