8 Afs 38/2013 — Nejvyšší správní soud

46 A 34/2014- 20 - text - 7 - Číslo jednací: 46 A 34/2014 - 20 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně BAXA SPORT, s.r.o., se sídlem Platanová 2823, 440 01 Dobroměřice, zastoupené JUDr. Oldřichem Godyckim, advokátem se sídlem Mírové náměstí 48, 440 01 Louny, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2014, č. j. 055142/2014/KUSK, sp. zn. SZ_041488/2014/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou do datové schránky soudu dne 30. 5. 2014 domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rakovník, Ekonomický odbor (dále jen „městský úřad“) ze dne 12. 2. 2014, č. j. EOO1/60183/2013, sp. zn. MURA/6920/2014. Rozhodnutím městského úřadu byla zamítnuta žádost žalobkyně o vrácení správního poplatku v celkové výši 60.000,- Kč za vydání povolení k provozování dvou výherních hracích přístrojů (dále jen „VHP“) na adrese Fojtíkova 2724, 269 02 Rakovník, pro kalendářní rok 2012, který byl dne 20. 12. 2011 uhrazen podle položky 21 písm. c) přílohy (sazebníku) k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „zákon o správních poplatcích“). Žalobkyně namítla, že žalovaný a městský úřad nesprávně interpretovali zákon o správních poplatcích a postupovali v rozporu se základními zásadami správního řízení definovanými v ustanoveních § 2 až § 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Poukázala na změnu zákona o správních poplatcích a zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 (dále jen „loterijní zákon“) provedenou s účinností k uvedenému datu zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (dále jen „zákon č. 458/2011 Sb.“), jímž byl správní poplatek za provozování VHP zrušen, a namítla, že tedy zaplatila správní poplatek, který v sazebníku v období roku 2012 nebyl. Ustanovení čl. LXXVIII odst. 1 zákona č. 458/2011 Sb. se podle žalobkyně na posouzení její žádosti nevztahovalo, neboť dopadalo pouze na stanovení sazeb a výpočtu správních poplatků, ne však na úpravu samotného předmětu správních poplatků od 1. 1. 2012 v řízeních zahájených do 31. 12. 2011. Sazby a výpočty poplatků platné do 31. 12. 2011 se tak mohly od 1. 1. 2012 podle žalobkyně uplatnit jen u takového předmětu správního poplatku, který byl předmětem správního poplatku před 1. 1. 2012 a je jím i po tomto datu. Do 31. 12. 2011 bylo předmětem správního poplatku samotné provozování VHP, zatímco od 1. 1. 2012 je předmětem správního poplatku toliko přijetí žádosti o povolení provozu VHP a zpoplatnění samotného provozování VHP je zcela nahrazeno formou odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení podle části VI zákona o loteriích, ve znění účinném od 1. 1. 2012. O totožný předmět správního poplatku ve smyslu zmíněného přechodného ustanovení se tak zcela evidentně nejedná. Žalobkyně dále namítla, že souběžné dvojí zpoplatnění provozování VHP v roce 2012 jak formou správního poplatku uhrazeného dne 20. 12. 2011, tak formou odvodu z VHP na základě překotné změny zákona o loteriích (schválené Parlamentem ČR dne 20. 12. 2011, platné od 30. 12. 2011 a účinné od 1. 1. 2012) a s tím spojené likvidační dopady takového nepředvídatelného postupu státní moci vůči žalobkyni (ta čelila daňové exekuci na odvody z provozovaných VHP v sedmi obcích za rok 2012 představované částkou 2.327.892,- Kč a ze zaplacených správních poplatků dne 20. 12. 2011 v celkové výši 2.400.000,- Kč jí bylo dosud vráceno jen 380.000,- Kč) jsou podle ní v rozporu s principy právního státu. Považuje je za nepřiměřené a diskriminační omezení práva na vlastnictví garantovaného čl. 11 Listiny. Tato diskriminace se přitom týká všech subjektů takovým postupem dotčených, přičemž ani rovnost takových subjektů v diskriminaci nemůže být ústavně konformní. Pokud žalovaný toto při svém rozhodování pominul, jednal podle žalobkyně nezákonně, neboť rozhodovací činnost při aplikaci jednoduchého práva nesmí být v rozporu s citovanými ústavními principy. Žalovaný uvedl, že posuzovaná věc je shodná s věcí rozhodnutou Krajským soudem v Praze v zamítavém rozsudku ze dne 16. 5. 2013, č. j. 45 Af 26/2012-26, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 3. 2014, č. j. 5 Afs 54/2013-44, popř. s případem posuzovaným NSS v rozsudku ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 Afs 38/2013-61. Text žalobních bodů je navíc shodný s podanou žádostí a s odvoláním. Nesporné je, že žalobkyně dne 13. 12. 2011 požádala o provedení úkonu povolení VHP a dne 21. 12. 2011 vědomě a dobrovolně uhradila správní poplatek ve výši 60.000,- Kč. /kon správního orgánu (povolení VHP) pak nabyl právní moci dne 30. 12. 2011. Žalobkyně se v podstatě domáhá retroaktivního působení zákona č. 458/2011 Sb., přestože jeho přechodná ustanovení žádnou retroaktivitu nepřipouštěla. Zákonodárce v ustanovení § 7 zákona o správních poplatcích vymezil konkrétní případy vracení správního poplatku, mezi nimiž však vracení z důvodu změny výše poplatku uvedeno není. Od 1. 1. 2012 skutečně došlo k popisované změněn konstrukce poplatků za VHP, k čemuž žalovaný cituje z důvodové zprávy zákona č. 458/2011 Sb. mj. pasáž, podle níž se odvod z rozdílu mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami snižuje o zaplacené správní poplatky, místní poplatky a náklady státního dozoru. S ohledem na odečet správních poplatků tak na žalobkyni podle žalovaného novela zákona nedopadala. Změna konstrukce správního poplatku podle žalovaného nevedla k žádné retroaktivitě ani nevyvolala potřebu přezkoumání placení správního poplatku, resp. jeho vracení. Předmětem správního poplatku podle položky 21 písm. c) sazebníku zákona o správních poplatcích byl podle žalovaného úkon správního orgánu v sazebníku vymezený, přičemž podle § 5 zákona o správních poplatcích je poplatek stanovený pevnou částkou splatný při přijetí podání či později, vždy však před provedením úkonu – nezaplacení poplatku má za následek zastavení věci, protože správní orgán vydá výsledek provedeného úkonu vždy až po zaplacení poplatku. Předmětem správního poplatku podle položky 21 písm. c) sazebníku zákona o správních poplatcích bylo konkrétně „vydání povolení k provozování sázkových her podle § 2 písm. e) zákona, za každý výherní hrací přístroj“, po 1. 1. 2012 pak předmětem poplatku podle položky 21 sazebníku bylo „přijetí žádosti o“. Došlo tak pouze ke změně názvu úkonu. Přijetí žádosti jako úkon však bylo zpoplatňováno i před 1. 1. 2012 a jedná se tak stále o stejný předmět správního poplatku již od 26. 11. 2004 a nezměnilo se ani ustanovení o vydání výsledku správního řízení vždy až po zaplacení správního poplatku. Proto navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Soud také vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda ve věci požadují nařídit jednání. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se v poskytnuté lhůtě nevyjádřil. Soud proto o žalobě rozhodoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. Ze správního spisu soud zjistil, že městský úřad obdržel žádost žalobkyně o povolení provozování předmětných VHP v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 dne 13. 12. 2011. Rozhodnutím ze dne 30. 12. 2011, č. j. EO/13/2012, EKO/67301/2011/Jam, které téhož dne nabylo právní moci, městský úřad provoz VHP žalobkyni povolil, přičemž v odůvodnění konstatoval, že správní poplatek 60.000,- Kč žalobkyně uhradila dne 21. 12. 2011. Následně se žádostí ze dne 13. 12. 2013 žalobkyně u městského úřadu domáhala vrácení dne 21. 12. 2011 zaplaceného správního poplatku ve výši 60.000,- Kč. Poté, co ve stanovené lhůtě 5 dnů od doručení poučení o možnosti navrhovat důkazy a vyjádřit se ve věci zůstala žalobkyně nečinnou, městský úřad její žádost rozhodnutím ze dne 12. 2. 2014 zamítl s odkazem na přechodné ustanovení čl. LXXVIII zákona č. 458/2011 Sb., z nějž vyplývá, že bylo-li řízení, které je předmětem správního poplatku i podle položky 21 písm. c) sazebníku zahájeno přede dnem 1. 1. 2012, postupuje se při stanovení sazby a výpočtu tohoto správního poplatku podle dosavadních právních předpisů. Odvolání žalobkyně ze dne 27. 2. 2014, jež bylo shodně jako podaná žádost o vrácení správního poplatku formulováno v podstatných bodech totožně jako nyní projednávaná žaloba, napadeným rozhodnutím zamítl též žalovaný. Odkázal přitom na rozsudek NSS ze dne 27. 11