8 Aps 2/2006 — Nejvyšší správní soud

48 A 17/2015- 64 - text - 2 - 48 A 17/2015 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: A. G., bytem D., N., proti žalovanému: Katastrální úřad pro Středočeský kraj, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze se žalobkyně domáhá určení, že postup žalovaného spočívající v tom, že výzvou (sdělením) ze dne 14. 1. 2015, čj. Z-9181/2014-208, nutí žalobkyni k její žádosti o zápis poznámky o výhradě, že upevněný stroj není součástí nemovitosti, „doložit souhlas nevlastníků, jejichž vlastnické právo nikdy ani platně nevzniklo, a toto vykonat pod pohrůžkou, že jinak nebude vyhověno podání [žalobkyně] ze dne 29. 12. 2014“, byl nezákonným zásahem ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Žalobkyně uvedla, že dne 29. 12. 2014 doručila žalovanému žádost o zapsání poznámky o výhradě, že upevněný stroj - domácí vodárna není součástí stavby čp. X na pozemku parc. č. X, a dále pozemků parc. č. X a X v k. ú. Drahelice, obec Nymburk (vše zapsáno na LV č. X). V reakci na to jí žalovaný shora označeným sdělením vyzval k doložení souhlasu vlastníků daných nemovitostí L. D. a R. H. s tím, že pokud nebude souhlas doložen, nebude její žádosti vyhověno. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala tak, že vlastníkem předmětných nemovitostí je J. G., a nikoliv osoby uváděné žalovaným, není tak povinna dokládat jejich souhlas. V návaznosti na to jí žalovaný dne 26. 2. 2015 doručil další sdělení, v němž konstatoval, že dané nemovitosti jsou evidovány ve spoluvlastnictví uvedených. Z obsahu tohoto sdělení žalobkyně dovozuje, že výzva žalovaného ze dne 14. 1. 2015 zůstává i nadále v platnosti, a ona je tudíž i nadále nucena zajistit souhlas shora označených nevlastníků, a to pod pohrůžkou, že nebude vyhověno jejímu návrhu. L. D. ani R. H. nejsou vlastníky daných nemovitostí a nikdy se jimi ani stát nemohli. Vlastníkem předmětných nemovitostí byl vždy pouze J. G., což také musí být soudním i správním orgánům dostatečně známo z příslušných evidencí a listin. Nemůže být proto nucena k tomu, aby k žádosti o zapsání výhrady doložila souhlas nevlastníků, a to navíc pod pohrůžkou, že jinak nebude její žádosti vyhověno. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na ustanovení zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), a vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), podle nichž lze poznámku o výhradě, že upevněný stroj není součástí nemovitosti, zapsat na základě dvou typů návrhů. Jednak na návrh vlastníka stroje doloženého jeho právním jednáním, kterým si ke stroji vyhrazuje vlastnické právo, doloženého souhlasem vlastníka nemovitosti, není-li tento souhlas součástí samotného právního jednání vlastníka stroje vyhrazujícího si vlastnické právo ke stroji. Jednak na návrh vlastníka nemovitosti, rovněž doloženého listinou o právním jednání vlastníka stroje vyhrazujícího si vlastnické právo ke stroji. K návrhu je tedy vždy nutno doložit listinu prokazující výjimku ve smyslu § 508 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o právní samostatnosti upevněného stroje. Návrh žalobkyně však žádným právním jednáním vlastníka upevněného stroje doložen nebyl. Hmotněprávní jednání vlastníka stroje adresované vlastníku nemovitosti nemůže být obsaženo v samotném návrhu na zápis poznámky, který má procesní charakter. Výhrada vlastnického práva k upevněnému stroji představuje výjimku z obecného pravidla, že zařízení upevněná do pozemku jsou jeho součástí, proto tuto výhradu může učinit pouze osoba, která je vlastníkem stroje. Aby tedy mohlo být žalobkyní připojené prohlášení J. G. o tom, že upevněný stroj (domácí vodárnu) žalobkyně nikdy nevlastnil, musel by být tento stroj nejpozději ke dni prohlášení již upevněn k nemovitosti a ještě před tímto upevněním by muselo dojít k právnímu jednání vlastníka stroje o výhradě vlastnického práva. Daná výhrada totiž není právním jednáním, s nímž by zákon spojoval změnu vlastníka stroje, nýbrž jde o právní jednání, s nímž zákon spojuje právní samostatnost stroje i po jeho spojení s nemovitou věcí. I kdyby šlo připustit výklad, že výhradu vlastnictví lze učinit až po spojení stroje s nemovitou věcí, tak stále platí, že soukromá listina, na základě níž se provádí zápis poznámky, musí navazovat na dosavadní stav zápisu katastru nemovitostí. Proto osoba činící prohlášení o souhlasu vlastníka nemovitosti se zápisem výhrady vlastnického práva k upevněnému stroji musí být v okamžiku provádění zápisu poznámky jako vlastník nemovitosti skutečně evidována. V daném případě však toto prohlášení učinil J. G.. Ten je sice od 30. 3. 2015 zapsán v katastru jako vlastník, a to na základě zjištění, že pravomocná soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva, která byla doručena katastrálnímu úřadu již v roce 2009, byla omylem vyhodnocena jako bezpředmětná k zápisu, nicméně v rozhodném okamžiku jako vlastník předmětných nemovitostí evidován nebyl. I kdyby jako vlastník evidován byl, tak z listin předložených žalobkyní není zřejmé, k jaké z předmětných nemovitostí konkrétně by měl být stroj upevněn. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně nedoložila právní jednání vlastníka stroje směřující k výhradě vlastnického práva, ani souhlas osoby, která byla evidována v katastru nemovitostí jako vlastník a nesplnila tak podmínku návaznosti soukromých listin na dosavadní zápisy. Žádost tak nebyla způsobilá k zápisu poznámky. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného zdůraznila, že její žaloba se netýká ochrany před provedením či neprovedením zápisu poznámky, ale je podána za účelem určení nezákonnosti zásahu spočívajícího v tom, že ji žalovaný nutí zajistit doložení souhlasu cizích osob (nevlastníků). Přesně takto jsou totiž formulována sdělení žalovaného ze dne 14. 1. 2015 a 12. 2. 2015, jež jsou de facto příkazem z moci úřední k doložení souhlasu cizích osob pod pohrůžkou, že pokud tak neučiní, nebude její žádosti vyhověno. Žalovaný tak zcela zaměnil žalobní petit. Žalobkyně dále vyslovila podezření, že ředitel žalovaného vytvořil vyjádření se záměrem ovlivnit z titulu své funkce rozhodování nezávislého soudu, místo aby ze svého postavení zajistil možnost vyjádřit se přímo katastrálnímu pracovišti Nymburk. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána včas (§ 84 odst. 1 s. ř. s.) a soud neshledal žádné důvody svědčící o její nepřípustnosti, bylo možno přistoupit k posouzení její důvodnosti, a to podle definičních znaků, jak je vymezil Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65. Podle citovaného rozsudku „je ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž "zásah" v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování "zásahu" (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Poslední z uvedených podmínek byla v důsledku novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. rozšířena v tom smyslu, že domáhat se lze i určení toho, že zásah byl nezákonný (jak právě v projednávané věci činí žalobkyně). Při rozhodování o tom, zda zásah byl nezákonný, vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 věty za středníkem s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem soudu vyslovila souhlas a žalovaný se v poskytnuté lhůtě nevyjádřil, proto lze jeho souhlas s ohledem na § 51 odst. 1 s. ř. s. považovat za konkludentně udělený. Z listin předložených žalobkyní a ze spisové dokumentace žalovaného soud ověřil, že dne 19. 12. 2014 byl žalovanému doručen návrh žalobkyně na zapsání poznámky o výhradě, že upevněný stroj - domácí vodárna není součástí shora již označených nemovitostí zapsaných na LV č. X pro k. ú. Drahelice. Žalobkyně uvedla, že tyto nemovitosti jsou předmětem dražebního jednání nařízeného soudním exekutorem, avšak do probíhající exekuce byla neoprávněně zahrnuta též zmíněná vodárna. Přílohou žádosti byla stvrzenka o zaplacení částky 631 Kč vystavená společností Mountfield a. s., kopie části žaloby (první strana) na vyloučení věcí z exekuce podané žalobkyní dne 11. 2. 2014 k Okresnímu soudu v Nymburce a listina ze dne 28. 12. 2014 podepsaná J. G., který zde uvedl, že jako vlastník nemovito