4 As 124/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 1/2014- 43 - text - 9 - 51 A 1/2014 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Dalilou Marečkovou v právní věci žalobce: JUDr. R. K., CSc., bytem x, proti žalované Ústřední veterinární správě Státní veterinární správy, se sídlem Slezská 100/7, 120 56 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2013, č. j. SVS/2013/062557-G, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 12. 1. 2014 žalobce napadl rozhodnutí označené v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Středočeský kraj (dále jen „orgán prvního stupně“) ze dne 13. 8. 2013, č. j. SVS/2013/047100-S. Tímto rozhodnutím byla žalobci podle ustanovení § 71 odst. 2 písm. c) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“) za užití § 12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pokuta v úhrnné výši 10.000,- Kč za nesplnění povinností chovatele vyplývající z ustanovení § 40 odst. 1, písm. b), c) a d) veterinárního zákona, současně rozhodla podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích o uložení povinnosti nahradit náklady přestupkového řízení v paušální částce 1.000,- Kč. Podle žalované žalobce nesplnil povinnosti chovatele, když v hospodářství na adrese Jiřetice č. p. 1 neuložil osm kadáverů skotu, čtyři kadávery ovcí, dvě lebky ovcí, hovězí kosti, odříznutou hlavu a vnitřnosti skotu (dále též „vedlejší živočišné produkty“) do doby přepravy k neškodnému odstranění na místech, s nimiž vyslovila souhlas krajská veterinární správa, tak aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí a zvířat nebo k poškození životního prostředí a nepředal tyto vedlejší živočišné produkty osobě, která provádí jejich sběr a přepravu, a v rozporu s ustanovením § 40 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona předal osm kadáverů skotu osobě provádějící sběr a svoz vedlejších živočišných produktů bez identifikačních prostředků. Proti napadenému rozhodnutí uplatnil žalobce žalobu, ve které uvedl, že vlastní spolu se synem Doc. JUDr. R. K., Ph.D., LL.M. a dcerou Ing. I. Z. od roku 1999 statek ve V. Z. v k. ú. J. v okrese B.. Od 7. 4. 1999 je zapsán v evidenci samostatně hospodařících rolníků. Hospodářství je registrováno pod číslem x. Žalobce chová na tomto statku v průměru kolem 50 kusů masného skotu, kolem 60 ovcí, 20 daňků a další drobné domácí zvířectvo. Následně žalobce podrobně popsal průběh provedené kontroly, jakož i okolnosti jí předcházející. Ke skutkovým zjištěním žalobce namítl, že tvrzení, že do hnojiště byly zahrabány kadávery skotu a ovcí je zavádějící a neodpovídá skutečnosti, neboť šlo o náhle uhynulá zvířata, která nemohla být bezodkladně odvezena do kafilérie z důvodu zledovatělé příjezdové cesty, pročež byly provizorně uloženy na povrchu zmrzlého hnojiště a přikryty slámou, aby se k nim nedostala dravá zvěř a nepovolané osoby. Kosti byly jednak kuchyňsky opracované zbytky, a dále kosti posbírané po celém hospodářství, jež byly roztahány v průběhu zimy psy a divokými zvířaty. Jak se dostala do hnojiště odříznutá hlava skotu s vnitřnostmi, se nepodařilo zjistit. Věděla o nich pouze paní L.. MVDr. S. přišla druhý den na kontrolu s příkazem od svého ředitele, že je má objevit. Žalobce označil za absurdní myšlenku, že by tyto věci do hnojiště dal chovatel, neboť by došlo k rozbití stroje při rozmetání hnoje. Žalobce se následně vyjadřoval k dalším kontrolám, které byly na statku provedeny, ale netýkaly se projednávané věci. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí ani rozhodnutí orgánu prvního stupně se nezabývaly otázkou zavinění. Žalobce uvedl, že po operaci v květnu 2013 byl v měsících lednu, únoru a na počátku března na léčebném pobytu v zahraničí a o statek se nemohl starat. Péči o provoz proto předal dceři, které zajistil dostatek krmení a podmínky pro to, aby hospodářství fungovalo. Podle žalobce proto nešlo o vědomou ani nevědomou nedbalost, neboť on i dcera, která se hospodářství věnovala, víc učinit nemohli. To, že byl zpožděn odvoz kadáverů, bylo dle žalobce způsobeno neobvyklými klimatickými podmínkami. K jakémukoli ohrožení dle žalobce nedošlo, protože kadávery byly zmrzlé. Žalobce následně předestřel své úvahy o motivaci orgánů ukládajících mu pokutu. Tyto úvahy se však netýkaly projednávané věci, proto měly povahu spekulací. Žalobce namítl, že uložení pokuty bylo nezákonné, protože v daném případě se nemohlo jednat o přestupek. Pokud by se prokázalo zavinění a spáchání činu, šlo by o správní delikt, neboť žalobce je podnikající fyzickou osobou, a bylo by proto na místě postupovat dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. g) veterinárního zákona. Žalobce uzavřel, že rozhodnutí orgánu prvního stupně bylo doručeno pouze jeho dceři, ačkoliv písemnost obsahující rozhodnutí a předvolání musí být dle zákona doručena do vlastních rukou dotčené osoby. Jiné osobě může být doručováno, jen pokud ji dotčená osoba zmocní plnou mocí s ověřeným podpisem. To se v daném případě nestalo, Žalobce se při veškeré komunikaci se žalovanou odvolával na plnou moc s neověřeným podpisem. Aby tento nedostatek nemohl být považován za vadu v řízení, učinil žalobce prohlášení, že považuje rozhodnutí za doručené. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná uvedla, že žalobce byl zapsán v evidenci samostatně hospodařících rolníků pouze do 30. 4. 2009, kdy jeho registrace zanikla z důvodu nepřeregistrace (viz údaje z registru ARES http://www.info.mfcr.cz/cgi-bin/ares/darv res.cgi?ico-69342342&iazvk=cz&xml=n). V době vydání napadeného rozhodnutí byl v Registru ekonomických subjektů veden pouze jako advokát, a proto jeho protiprávní jednání na úseku veterinární péče bylo přestupkem, nikoli správním deliktem, jak žalobce namítal. Skutečnosti uvedené v žalobě se podle žalované z velké části přímo netýkaly napadeného rozhodnutí, resp. vedeného správního řízení, a proto se žalovaná dále vyjádřila pouze k těm namítaným skutečnostem, které mají s projednávanou věcí přímou souvislost. Žalovaná setrvala na svém závěru, že protiprávní jednání žalobce bylo spolehlivě prokázáno, a že tvrzení uvedená v žalobě nejsou způsobilá zpochybnit zjištěné skutečnosti zaznamenané ve spise. Dodala, že kontrola byla uskutečněna bez předchozího ohlášení a zahájena bez přítomnosti chovatele, tj. žalobce. V této souvislosti odkázala na ustanovení § 12 odst. 2, písm. a) zákona o státní kontrole s tím, že je povinností kontrolního pracovníka oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly, avšak tuto povinnost nelze vykládat tak, že nebude-li kontrolovaná osoba v dosahu, není možno kontrolu vůbec provádět. Podle žalované by takový výklad znamenal faktické znemožnění kontrolní činnosti. V tomto případě probíhala kontrola ve dnech 3. 4. 2013 a 4. 4. 2013 na venkovních pozemcích, do samotného objektu statku kontrola bez přítomnosti chovatele nevstoupila. Policie pak byla přizvána mimo jiné i proto, že chovatel nebyl přítomen. V průběhu kontroly se dostavila paní Z., se kterou bylo jednáno jako se zástupcem chovatele. Chovatel byl se závěry kontroly - s protokolem o kontrolním zjištění - seznámen a v zákonné lhůtě pěti dnů nepodal proti protokolu námitky. Vyjádření paní Z. ke kontrolnímu protokolu bylo řádně vypořádáno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná označila postup oránu prvého stupně za postup v souladu se zákonem. Při kontrole na hospodářství žalobce se v hnoji viditelně nacházely kadávery 6 kusů skotu (odhadem mezi půl rokem a rokem stáří) a tří kusů ovcí (dospělých). Až po částečném odkrytí hnojiště bylo vytaženo 7 kusů kadáverů skotu a 4 kusy kadáverů ovcí v částečném rozkladu. Po postupném přemístění hnojiště v něm byl nalezen ještě jeden celý kadáver skotu bez označení, dvě lebky ovcí, hovězí kosti a dále odříznutá hlava a vnitřnosti skotu (střeva, vyprázdněný obsah bachoru). Tento skutkový stav rozhodně nesvědčí o pouhém provizorním uložení na povrchu hnojiště a překrytí slámou, jak se snaží tvrdit žalobce, ale o skutečném zahrabání. Kosti jsou u tohoto zjištění okrajovou záležitostí, zcela zásadním však byly nálezy 8 kadáverů skotu a 4 kadáverů ovcí, 2 ovčí hlavy a hlava skotu. I u kostí však není pravděpodobné, že by se jednalo o kuchyňské zbytky, neboť šlo o polní hnojiště, a jeho umístění nenasvědčuje, že by se zde nacházely zbytky z kuchyně. Žalovaná důrazně odmítla tvrzení žalobce, že se jako odvolací orgán nezabývala otázkou zavinění. Naopak tuto otázku pečlivě posoudila (zde odkázala na druhou polovinu str. 7 napadeného rozhodnutí). Dodala, že žalobci byla uložena pokuta nejen za to, že nepředal vedlejší živočišné produkty asanačnímu podnik