3 Ads 50/2013 — Nejvyšší správní soud

43 Ad 7/2016- 26 - text - 10 - 43 Ad 7/2016 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem ve věci žalobkyně V. N., zastoupené zákonnou zástupkyní V. T., obě bytem x, zastoupené JUDr. Hanou Kloudovou, advokátkou se sídlem Na Potůčku 43, Sedlčany, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/23722/15/9S-SČK, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/23722/15/9S-SČK, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6.800, Kč k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Haně Kloudové, advokátky se sídlem Na Potůčku 43, Sedlčany, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 26. 1. 2016 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 23. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/23722/15/9S-SČK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Příbrami (dále jen „úřad práce“) ze dne 8. 6. 2015, č. j. 4345/2015/VOT. Tímto rozhodnutím úřad práce zamítl návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči a příspěvek na péči odejmul od dne 1. 7. 2015 v souladu s § 15 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“). Žalobkyně namítala, že posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „PK MPSV“) ze dne 19. 9. 2015 a doplňující posudek ze dne 4. 11. 2015, které byly základem pro napadené rozhodnutí, jsou v rozporu se skutečností. Podle posudků žalobkyně není schopna zvládat dvě základní životní potřeby, a to péči o zdraví a osobní aktivity. Žalobkyně se ale domnívá, že nezvládá další čtyři potřeby, a to mobilitu, orientaci, stravování a oblékání a obouvání. V oblasti mobility není schopna používat hromadné dopravní prostředky, protože má silnou averzi vůči lidem, kteří jsou cítit cigaretovým kouřem nebo příliš hlasitě dýchají. Pokud se někdo takový vyskytne na nástupišti, odmítá s ním nastoupit do vlaku. Trpí chorobnou obavou, zda bude u vlaku včas. Žalobkyni proto musí do školy vozit rodinný příslušník autem. V oblasti orientace namítala, že není orientována časem, neboť nezná hodiny a denní dobu rozpoznává pouze podle pomůcek (ráno – vstávání, poledne – oběd, večer – stmívání). Není orientována místem, protože ani po 3 letech školní docházky v Sedlčanech se s ní nelze domluvit na vyzvednutí jinde než ve škole, ačkoliv s matkou opakovaně byla i na jiných místech ve městě. Vedle toho není schopna přiměřeně reagovat v obvyklých situacích, má pravidelně problémy ve školním kolektivu, protože trpí pocitem, že se jí spolužáci vysmívají, na což agresivně reaguje. Pokud jde o stravování, žalobkyně odmítá konzumovat obědy ve školní jídelně a matka s ní musí chodit na oběd nebo dávat velkou svačinu do školy. Doma žalobkyně nejí, pokud jí není jídlo naservírováno. Trpí chorobnou obavou z šíření nemocí a vyžaduje, aby jídlo bylo připravováno v rukavicích. Sama je schopna si vzít jogurt její oblíbené značky. Pije pouze malinový čaj, který si sama neuvaří. Bez pomoci jiné osoby není schopna se vůbec najíst a napít. K oblasti oblékání a obouvání uvedla, že se obleče jen v případě, že jí oblečení předem připraví matka. Jinak se sama neoblékne a reaguje agresivně. Má problém rozlišit, které oblečení je vhodné do školy a které na doma. Není schopna obléknout kalhoty se zapínáním na zip či knoflík, mikiny a svetry obléká jen přes hlavu nebo na zip. Neumí si zavázat tkaničky do bot. Žalobkyně dále namítala se PK MPSV nevypořádala se zprávami ošetřujících lékařů MUDr. Z. ze dne 26. 4. 2015 a 18. 6. 2015, v nichž se uvádí, že je nezbytný stálý dohled nad aktivitami nezletilé a že chování nezletilé je nepredikovatelné a impulzivní. K vyjádření MUDr. B. ze dne 27. 8. 2015 k jednotlivým základním životním potřebám žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že jej nelze pro rozsáhlost citovat. Závěrem žalobkyně uvedla, že se jí před podáním žaloby nepovedlo získat posudky PK MPSV, aby se k jejich obsahu mohla podrobněji vyjádřit. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 3. 2016 uvedl, že žaloba není podle jeho názoru důvodná, neboť zdravotní stav žalobkyně byl posouzen lékařskou komisí, jejímž členem byl odborný lékař z oboru dětské psychiatrie, a byly zohledněny veškeré lékařské zprávy. Pro nezvládání dalších potřeb neshledala PK MPSV medicínské opodstatnění. Žalobkyně nemá postižení smyslové, nemá podstatnější motorické omezení a z hlediska zdravotního stavu není důvod k nezvládání ostatních životních potřeb ve standardu odpovídajícím biopsychosociálnímu věku. PK MPSV reagovala na námitky uvedené v odvolání a její závěr je dostatečně odůvodněn. Posudky jsou úplné a přesvědčivé a žalovaný je v napadeném rozhodnutí řádně zhodnotil. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyni byl rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 1. 2015, č. j. MPSV-UM/1659/15/4S-SČK, přiznán příspěvek na péči ve výši 3.000,- Kč měsíčně od července 2014. Žalovaný přitom s odkazem na posudek PK MPSV ze dne 2. 12. 2014 konstatoval, že žalobkyně není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat tři základní životní potřeby, a to orientaci, péči o zdraví a osobní aktivity. Je závislou na pomoci jiné fyzické osoby v I. stupni (lehká závislost). Dne 27. 3. 2015 podala žalobkyně prostřednictvím zákonné zástupkyně (matky) u úřadu práce návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči, v němž požadovala příspěvek ve výši pro II. stupeň závislosti (středně těžká závislost), neboť podle jejího názoru nezvládala 5 základních životních potřeb. Dne 10. 4. 2015 bylo v bydlišti žalobkyně provedeno sociální šetření. Při něm bylo zjištěno, že žalobkyně není omezená v pohybu, ale je více aktivní. Do školy nebo k lékařům ji vozí matka autem, popř. jezdí vlakem. Má problém se soustředěním. Orientuje se jen ve známém prostředí a čas rozezná. Když se jí něco nelíbí, vzteká se, nadává a občas bije druhé, zejm. rodiče, prarodiče a spolužáky. Komunikuje dobře, je hodně upovídaná, občas sprostá a skáče do řeči. Ve škole má problém s chováním, nejdou jí cizí jazyky. Pokud jde o hygienu, zvládne celkovou koupel sama, ale musí se kontrolovat, hlídat a dávat jí pokyny. Oblečení jí musí připravit matka, neumí rozeznat jeho vhodnost. Jídlo žalobkyni připravuje matka, sama se nají i nalije si pití, má však svá oblíbená jídla. Třikrát denně užívá léky na zklidnění, které jí připravuje a podává matka. Do školy dojíždí do Sedlčan. Dne 11. 5. 2015 na žádost úřadu práce vypracovala Okresní správa sociálního zabezpečení Benešov (dále jen „OSSZ“) posudek o zdravotním stavu žalobkyně k posouzení stupně závislosti. Podle něj jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy žalobkyně je dívkou s pervazivní vývojovou poruchou se suspekcí na mírnou symptomatiku Aspergerova syndromu. Žalobkyně byla v období září až listopadu hospitalizována v psychiatrické léčebně Bohnice pro poruchu chování v domácím prostředí. Je správně orientována, samostatně pohyblivá bez opěrných pomůcek, komunikuje srozumitelně. Zvládá téměř všechny aktivity v oblasti základních životních potřeb. Kontrola matky nad hygienou a oblékáním nebyla považována za nezvládnutí těchto potřeb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá pouze 1 životní potřebu – péči o zdraví – a není tedy osobou závislou na pomoci jiné osoby. Na základě posudku OSSZ úřad práce zahájil dne 21. 5. 2015 řízení o odejmutí příspěvku na péči, které spojil s řízením o návrhu na změnu výše. Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2015, č. j. 4345/2015/VOT, zamítl návrh žalobkyně na zvýšení příspěvku na péči a zároveň jí odejmul již přiznaný příspěvek na péči od července 2015. V odvolání ze dne 9. 6. 2015 žalobkyně namítla, že posudkový lékař OSSZ nepřihlédl k výsledkům sociálního šetření, podle něho se žalobkyně neorientuje v cizím prostředí a matka jí musí vozit do školy. Žalobkyně vyžaduje neustálou dopomoc, kontrolu a pomoc při zvládání základních potřeb. V oblasti mobility se nezvládá samostatně pohybovat v cizím prostředí; v oblasti stravování není schopna vědět, kdy se snídá, obědvá, večeří a svačí a které jídlo je vhodné ve kterou denní dobu; v oblasti oblékání a obouvání se nezvládá samostatně oblékat a obouvat, svlékat a zouvat se a neví, kdy se nosí teplé oblečení a kdy letní; a v oblasti orientace nezvládá samostatně nikam chodit, vše musí mít pravidla a na minutu přesný rozvrh a není schopna vnímat čas, místo a osoby. K odvolání doložila lékařskou zprávu dětské psychiatričky MUDr. L. Z. ze dne 26.4.2015, podle níž u žalobkyně dominuje celková socioemoční nezralost, sociální nepřizpůsobivost a nižší s