5 As 140/2014 — Nejvyšší správní soud

45 A 39/2015- 34 - text - 6 - Číslo jednací: 45A 39/2015 – 34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph. D., a JUDr. Věry Šimůnkové ve věci žalobkyně O. V., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení M., s. r. o., se sídlem X, zastoupené Mgr. Tomášem Zlesákem, advokátem se sídlem Revoluční 3, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2015, č. j. 093908/2015/KUSK, sp. zn. SZ 078257/2015/KUSK REG/PZ, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou, doručenou Krajskému soudu v Praze dne 23. 9. 2015, podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Obecního úřadu J., odboru životního prostředí a výstavby, oddělení výstavby (dále jen „stavební úřad“) ze dne 7. 4. 2015, č. j. OúJ/02462/2015/HrD, sp. zn. SÚ/DPS011-07808/2010/Hre, a toto rozhodnutí potvrdil. Tímto rozhodnutím stavebního úřadu byla osobě zúčastněné na řízení dodatečně povolena stavba drátěného oplocení včetně vjezdových vrat (dále jen „stavba“). Žalobkyně v žalobě uvádí, že je vlastnicí stavby č. p. x v katastrálním území J. u Prahy, ve které má prodejnu. Osoba zúčastněná na řízení vlastní sousední pozemek parc. č. x též v katastrálním území J. u Prahy (v témže katastrálním území se nacházejí všechny další v tomto rozsudku uváděné pozemky). Podle tvrzení žalobkyně byl pozemek parc. č. x nelegálně oplocen již od roku 2004. Dne 6. 5. 2010 zahájil stavební úřad řízení o odstranění stavby, které následně 3. 9. 2010 přerušil a pokračoval v něm až v roce 2014. Dne 7. 4. 2015 vydal stavební úřad rozhodnutí, jímž stavbu oplocení dodatečně povolil. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala, avšak toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno napadeným rozhodnutím, čímž podle názoru žalobkyně žalovaný zlegalizoval nepovolenou stavbu. Žalobkyně namítá, že žalovaný při vydávání napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu s § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), protože nepřezkoumal všechny odvolací důvody žalobkyně a nebral v rámci řízení zřetel na různá řízení vedená v téže věci od roku 2004. Tím byla žalobkyně zkrácena na svých právech. Žalobkyně v úvodu žaloby opakuje námitky, které uváděla již v odvolání, a uvádí je znovu jako žalobní body: tedy skutečnost, že stavební úřad neřešil dobu, po kterou byla nepovolená stavba na pozemku parc. č. x umístěna, že stavební úřad nereagoval na podněty žalobkyně v této věci, že se stavební úřad zabýval pouze otázkou přístupu žalobkyně k její prodejně a zcela upozadil nezbytnost, oprávněnost a účelovost stavby z hlediska celé lokality, neboť jde o veřejně přístupné místo. Žalobkyně také namítá, že žalovaný pominul skutečnost, že ve vztahu k pozemku parc. č. x je u Městského úřadu J., silničního správního úřadu vedeno pod č. j. OúJ/05194/2014 řízení o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace. Prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo deklarováno, že se na pozemcích parc. č. x a x nachází veřejně přístupná účelová komunikace, žalovaný dne 10. 12. 2014 pod č. j. 128893/2014/KUSK-DOP zrušil a věc vrátil Městskému úřadu J. k dalšímu řízení, přičemž ten nové rozhodnutí v dané věci dosud nevydal. Žalobkyně dále namítá, že se žalovaný nezabýval skutečným smyslem stavby na pozemku parc. č. x, jímž je podle názoru žalobkyně šikanózní výkon práva osobou zúčastněnou na řízení, vedený snahou zabránit žalobkyni v přístupu k její prodejně ze strany od pozemku parc. č. x. Dále se žalovaný nezabýval tím, proč bylo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby vydáno až po 11 letech od zahájení řízení o odstranění stavby. Obě skutečnosti žalovaný pominul, ačkoli v rozhodnutí konstatoval, že jde o dlouhodobý spor mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení. Argumentace rozhodnutími civilních soudů není podle názoru žalobkyně přiléhavá, neboť žádná z věcí se netýkala otázky oprávněnosti stavby. Závěrem žalobkyně namítá, že se žalovaný nezabýval námitkou, že stavba zčásti zasahuje do míst, kde má podle operativní karty budovy č. p. x probíhat nástup požární techniky, a to podle kolaudačního rozhodnutí, které vydal týž stavební úřad. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě k námitce, že neřešil otázku doby, po kterou byla nepovolená stavba na pozemku parc. č. x umístěna, uvádí, že tato skutečnost nebyla v daném řízení vůbec relevantní. K nečinnosti stavebního úřadu se žalovaný nijak vyjádřit nemůže, neboť mu o tom nic není známo. K námitce, že se nezabýval nezbytností, oprávněností a účelovostí stavby z hlediska celé lokality, uvedl žalovaný, že rozhodoval na žádost majitele pozemku a na požadavku majitele oplotit svůj pozemek žalovaný nespatřuje nic neoprávněného ani neúčelného. Možným důsledkem řízení o dodatečném povolení stavby je pak i legalizace nepovolené stavby. K námitce, že nerespektoval stanovisko Hasičského záchranného sboru, žalovaný uvedl, že se podklady pečlivě zabýval a nadále trvá na argumentaci, jíž uvedl v rozhodnutí. K námitce, že skutečným důvodem oplocení pozemku bylo zabránit jí v přístupu k její prodejně, žalovaný uvádí, že to skutečně je jedna z funkcí oplocení pozemku, přičemž vlastník pozemku je oprávněn rozhodovat o tom, komu přístup na svůj pozemek umožní a koho z něj vyloučí. Žalovaný uzavírá, že svou argumentaci v úplnosti shrnul již v napadeném rozhodnutí, považuje za nadbytečné ji opakovat a zcela na něj odkazuje. Navrhuje zamítnutí žalobu. Žalobkyně v replice uvedla, že tvrzení žalovaného, že mu není nic známo o průtazích v řízení o odstranění stavby, je pro ni překvapující, neboť v rámci řízení bylo povinností žalovaného přezkoumat její námitky a v reakci na ně přezkoumat, proč mezi umístěním stavby a jejím dodatečným povolením uběhlo 11 let, během nichž nepovolená stavba existovala, aniž správní orgány přijaly jakákoli opatření. Dále žalobkyně v replice opakovala argumentaci uvedenou v žalobě. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „stavební zákon“), platí, že „stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby […] b) prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ní.“ Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona platí, že „stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.“ Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona platí, že „u stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 až 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví.“ Žalobkyně namítla, že žalovaný nezohlednil dobu jedenácti let, po kterou na pozemku parc. č. x stála nepovolená stavba. Ze správního spisu v dané věci soud zjistil, že dne 6. 5. 2010 zahájil stavební úřad řízení o odstranění stavby. Dne 19. 5. 2010 podala osoba zúčastněná na řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad proto řízení o odstranění stavby usnesením ze dne 3. 9. 2010 přerušil. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavební úřad vydal dne 4. 7. 2015. Byť tedy řízení o dodatečné povolení stavby trvalo neúměrně dlouhou dobu pěti let (nejde tedy o žalobkyní uváděných jedenáct let, kdy žalobkyně tuto dobu zjevně odvozuje od zahájení jiného řízení, a sice řízení o odstranění op