7 As 187/2012 — Nejvyšší správní soud

46 A 113/2015- 63 - text 9 46A 113/2015 – 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobců: a) H. K., b) V. K., oba bytem X zastoupeni JUDr. Štěpánem Liškou, advokátem se sídlem Jungmannova 31, Praha 1, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod sídlištěm 9, Praha 8, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) T. K. 2) J. K., oba bytem X, zastoupeni Mgr. Annou Komeiserovou, advokátkou se sídlem Korunní 108a, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. ZKI-O-123/1540/2013/Nov, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1 Žalobci se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze dne 19. 3. 2014, podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště Praha-západ (dále jen „katastrální úřad“) ze dne 9. 9. 2013, sp. zn. OR-59/2013-210 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Tímto rozhodnutím katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu žalobců s neprovedením opravy, neboť dospěl k závěru, že se v dané věci nejedná o chybu v katastrálním operátu ve smyslu § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „katastrální zákon“), a rozhodl, že údaje v katastru nemovitostí budou evidovány jako dosud, na listech vlastnictví č. x a x v katastrálním území Ú. u Prahy (stejně jako všechny nemovité věci dále uváděné v tomto rozsudku) nebude evidováno věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemky p. č. xx, ani věcné břemeno práva vstupu na pozemek p. č. st. x pro údržbu a opravu vodovodu. 2 Žalobci v úvodu žaloby shrnují skutkový stav a uvádí, že dne 4. 5. 1960 uzavřeli a dne 16. 6. 1961 u státního notářství Praha – západ registrovali kupní smlouvu s paní M. K. Touto smlouvou žalobci nabyli do vlastnictví část pozemku p. č. x, část pozemku p. č. st. x s budovou č. p. x a část pozemku p. č. x, vše zaznamenáno na polohopisném (geometrickém) plánu ze dne 16. 4. 1960. Toutéž smlouvou bylo ve prospěch žalobců a jejich právních nástupců zřízeno věcné břemeno chůze a vozové cesty, čerpání vody a umístění elektroinstalačních zařízení. Na základě usnesení Okresního soudu pro Prahu – západ ze dne 18. 9. 1963, č. j. Cd 1888/63, byla zřízena knihovní vložka č. x pozemkové knihy pro katastrální území Ú., ve které byla uvedená práva zaznamenána. Žalobci dále nechali zpracovat geometrický plán ze dne 4. 5. 2009, č. 436-14/2009, který byl dne 20. 5. 2009 schválen katastrálním úřadem, jímž žalobci navrhli rozdělit pozemek p. č. x na tři části a vyznačit věcná břemena chůze a jízdy, a geometrický plán ze dne 3. 6. 2009, č. 434-12/2009, který byl dne 24. 6. 2009 schválen katastrálním úřadem, jímž žalobci navrhli vyznačit věcné břemeno práva vstupu na pozemek p. č. st. x za účelem opravy vodovodu. Těmito geometrickými plány navrhli žalobci věcná břemena zúžit, aby jimi byli vlastníci služebného pozemku co nejméně omezeni, a zapsat je do katastru nemovitostí v režimu opravy chyby v katastrálním operátu, avšak neúspěšně. 3 Žalobci namítají, že žalovaný pochybil, jestliže neopravil chybu v katastrálním operátu spočívající v tom, že orgány geodézie nezapsaly do evidence nemovitostí věcná břemena, která vznikla kupní smlouvou ze dne 16. 6. 1961 a byla zapsána do knihovní vložky č. x pozemkové knihy pro katastrální území Ú., okres Praha, ač k tomu byly povinny podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a podle prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 23/1964 Sb. Podle § 4 této vyhlášky a důvodové zprávy k ní měly orgány geodézie v první etapě zapsat běžné změny právních vztahů a právní vztahy nově vzniklé, v druhé etapě pak právní vztahy v evidenci dosud nevyznačené; za součinnosti státních notářství, národních výborů, organizací (právnických osob) a veřejnosti měly zjistit, kdo je oprávněným či povinným, a takové osoby zapsat do evidence nemovitostí. Podkladem pro tato zjištění byla rozhodnutí, listiny, nebo návrhy k tomu oprávněných orgánů. Podle žalobců došlo k tomu, že orgány geodézie zapsaly do evidence nemovitostí vlastnické právo vzniklé smlouvou ze dne 16. 6. 1961, avšak nedopatřením už nikoli věcná břemena založená toutéž smlouvou, aniž by jejich nezapsání jakkoli odůvodnily nebo podložily listinou. Podle žalobců však nemůže být pouhá skutečnost, že nelze zjistit, proč orgány geodézie věcná břemena ve prospěch pozemku žalobců do evidence nemovitostí nezapsaly, důvodem pro neopravení chyby v katastrálním operátu. 4 Žalobci odkazují na § 5 odst. 7 katastrálního zákona, podle něhož nemohou být právní vztahy dotčeny revizí údajů katastru, opravou chyb v katastrálním operátu, ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou. Smyslem institutu opravy chyby v katastrálním operátu je obecně uvedení evidovaných údajů do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Jestliže má tedy katastrální úřad ve sbírce listin založenu kupní smlouvu ze dne 16. 6. 1961 a zápis v knihovní vložce, aniž by byla věcná břemena touto smlouvou založená – stále vykonávaná, nikdy nezaniknuvší a nikterak sporná – zapsána v katastru nemovitostí, došlo by jejich opravou pouze k uvedení údajů do souladu s listinami bez jakékoli změny těchto práv, což je také v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 As 11/2010 – 259). 5 Žalobci dále poukazují na výklad pojmu „zřejmý omyl“ obsaženého v § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Podle Nejvyššího správního soudu lze pod „zřejmý omyl“ zařadit mj. také faktický omyl v podobě opomenutí zapsat údaj obsažený v podkladové listině, který byl zapříčiněn chybou pracovníka katastru (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 – 100). Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi nevyloučil opravu chybných údajů v katastru, které vznikly v důsledku nezapsání věcného břemene do evidence nemovitostí; opravy je však vždy nutné posuzovat podle konkrétního případu (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2008, č. j. 4 As 61/2006 – 68). Žalobci mají za to, že se v dané věci nejedná o případ popsaný Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 – 31, kdy nebyl zápis do evidence nemovitostí proveden proto, že bylo při šetření skutečného stavu věcí zjištěno, že příslušný zápis již nemá opodstatnění; věcná břemena v projednávané věci své opodstatnění vždy měla, neboť se žalobci ke svému domu č. p. x nemohou dostat jiným způsobem než právě přes věcným břemenem zatížené pozemky. 6 Žalobci shrnují, že jediným důvodem, proč nebyla věcná břemena zapsána v evidenci nemovitostí, bylo opomenutí na straně pracovníka geodézie, který tento údaj z pozemkové knihy nepřevzal, ačkoli orgány geodézie neprovedly žádné šetření, které by eventuálně mohlo prokázat, že zápis již nemá opodstatnění. Tento zřejmý omyl katastrální úřad ani žalovaný v režimu žádosti o opravu chyby v katastrálním operátu neopravili a uložili žalobcům, aby chybu napravili sami z vlastních prostředků. Žalobci však mají za to, že na zapsání předmětných věcných břemen do katastru nemovitostí mají právo. 7 Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnuje průběh správního řízení a uvádí, že nikdy nezpochybňoval, že ve vložce č. x pozemkové knihy byla zapsána kupní smlouva, jíž byla zřízena věcná břemena, včetně geometrického plánu, na němž bylo věcné břemeno vymezeno. Žalobci uváděné geometrické plány č. 436-14/2009 a č. 434-12/2009 (na jejichž základě se již v roce 2009 a opětovně v roce 2013 neúspěšně domáhali záznamu věcných břemen do katastru nemovitostí) však nikdy do katastru nemovitostí vloženy nebyly, protože nebyly podány spolu s platnou listinou, na jejímž základě by bylo možno věcné břemeno zapsat. Uvedené geometrické plány vymezují průběh věcných břemen jinak než původní geometrický plán přiložený ke kupní smlouvě z roku 1961 a chybí také souhlasné prohlášení oprávněných i povinných z těchto věcných břemen. K požadavku žalobců, aby na základě kupní smlouvy z roku 1961, geometrického plánu k ní přiloženému a geometrických plánů z roku 2009 provedl zápis věcných břemen, tak žalovaný shrnuje, že mu nelze vyhovět, neboť tyto listiny nejsou v katastrálním operátu vůbec evidovány a nadto jsou ve vzájemném rozporu. Žalovaný dále poukazuje na to, že zákon o evidenci nemovitostí byl nahrazen katastrálním zákonem, přičemž došlo k převzetí údajů evidence nemovitostí do katastrálního operátu bez jakéhokoli šetření. Žalovaný se proto nemůže ztotožnit s hodnocením žalobců