6 As 43/2017 — Nejvyšší správní soud

48 A 50/2017- 41 - text pokračování -9- 48 A 50/2017 48A 50/2017 - 41 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Jitky Zavřelové ve věci žalobce: L. K., bytem X, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, proti žalované: Mgr. V. J., Exekutorský úřad Kutná Hora, sídlem Česká 325, Kutná Hora, za účasti: Ing. I. S., X, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Tato částku mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1 Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 3. 4. 2017 u zdejšího soudu se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované vyřídit jeho žádost ze dne 21. 2. 2017 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). 2 V žalobě uvedl, že žalovaná je nečinná, neboť již marně uplynula patnáctidenní lhůta k poskytnutí informací podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. Žádost byla žalované doručena 21. 2. 2017, poslední den lhůty tedy připadl na 8. 3. 2017, avšak žádost nebyla dosud v celém rozsahu vyřízena. Žalobce proto podal stížnost na postup žalované při vyřizování žádosti podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., která byla žalované doručena dne 9. 3. 2017. O stížnosti dosud nebylo nadřízeným orgánem rozhodnuto, ač marně uplynula lhůta k jejímu vyřízení. Byl tak bezvýsledně vyčerpán prostředek k ochraně proti nečinnosti žalované [rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012-29; všechna rozhodnutí NSS uvedená v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz]. Žalobce dále uvedl, že mu byla dne 6. 3. 2017 doručena písemnost žalované označená jako rozhodnutí ze dne 6. 3. 2017, č. j. 192 Ex 1/15 – 119 (dále také jen „rozhodnutí žalované“), jímž byla žádost odmítnuta. Rozhodnutí žalované je však podle názoru žalobce nicotné. Žalovaná v odůvodnění uvedla, že nespadá pod definici povinného subjektu, z čehož vyplývá, že není dána její příslušnost k vyřízení žádosti. Zároveň však postupovala podle zákona č. 106/1999 Sb. a vydala rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žalovaná tak uvádí, že se na ni zákon č. 106/1999 Sb. nevztahuje, ačkoliv podle něj postupovala. Rozhodnutí žalované je tedy vnitřně rozporné, což je podle § 77 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen “správní řád”), jedním z důvodů nicotnosti. Žalobce závěrem uvedl, že mu byla pouze částečně poskytnuta informace ve vztahu k dílčímu dotazu, jímž žádal o sdělení, co znamená v čísle jednacím číslo za pomlčkou, resp. podle jakých pravidel se tvoří. 3 Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí a odkázala přitom na odůvodnění svého rozhodnutí. Tvrzení o nečinnosti je podle jejího názoru absurdní, přičemž zdůraznila, že není povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Dále žalovaná uvedla, že postup žalobce považuje za šikanózní výkon práva, který je veden nepoctivým záměrem. Toto posouzení však ponechala na úvaze soudu. Závěrem namítla, že žaloba byla podána předčasně, neboť žalobce podal proti rozhodnutí žalované odvolání, které postoupila k vyřízení Ministerstvu spravedlnosti. O odvolání dosud nebylo nerozhodnuto, a i proto by měla být žaloba zamítnuta. 4 Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že napadl odvoláním rozhodnutí žalované, které je však nicotné. Rozhodnutí o odvolání tak může mít pouze deklaratorní povahu. V dané věci je však soud povinen posoudit, zda došlo k ukončení nečinnosti jako předběžnou otázku. Odvolání proti nicotnému rozhodnutí není prostředkem ochrany proti nečinnosti, tou je pouze stížnost na postup při vyřizování žádosti, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Žalobce dále uvedl, že závěr o tom, že soudní exekutor není povinným subjektem je v rozporu se smyslem a účelem zákona č. 106/1999 Sb. Soudní exekutor je totiž veřejnou institucí podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., neboť naplňuje znaky vymezené v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, publ. pod č. 10, sv. 44 Sb. ÚS. K tvrzené účelovosti žádosti o poskytnutí informací uvedl, že žádost je výlučně iniciativou žalobce, který se o případ zajímá z toho důvodu, že byl přítomen exekuci vyklizením nemovitostí. 5 Osoba zúčastněná na řízení se nevyjádřila. 6 Soud má z obsahu žalobcem předložených listin za zjištěné, že žalobce přípisem doručeným žalované elektronicky dne 22. 2. 2017 požádal o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Žádal jednak o informace týkající se šetření dohledových orgánů (Exekutorské komory a Ministerstva spravedlnosti) ohledně postupu žalované ve věci vedené pod sp. zn. 192 EX 1/15, a to: a) Zda je žalované známo, že by řízení u některého z dohledových orgánů bylo ukončeno a pokud ano, zda je jí známo, s jakým výsledkem bylo to které řízení ukončeno? b) Kdy byl vůči žalované učiněn poslední úkon ze strany ministra spravedlnosti, resp. Ministerstva spravedlnosti, a o jaký úkon se jednalo? c) Kdy byl vůči žalované učiněn poslední úkon ze strany Exekutorské komory a o jaký úkon se jednalo? d) Zaslání kopie veškeré korespondence, ať už byla učiněna jakoukoli formou (např. písemně, elektronicky) mezi žalovanou a dohledovými orgány, k níž došlo po 13. 9. 2016. Dále požádal o poskytnutí informací týkajících se shora uvedeného exekučního řízení, a to: e) Jaká byla vymožena na povinném částka? f) Z jakého důvodu byla písemnost č. j. 192 EX 1/15 - 19 vyvěšena na úřední desce žalované? g) S kým měla žalovaná dohodnuto, že movité věci budou uskladněny na adrese Na Zátorce 9, Praha 6? Konečně žalobce požádal o informaci o tom, co znamená v čísle jednacím číslo za pomlčkou, resp. podle jakých pravidel se tvoří. 7 Žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 3. 2017, č. j. 192 Ex 1/15-119, žádost odmítla z důvodu, že není povinným subjektem podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb. Odkázala v této souvislosti na sdělení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2012, sp. zn. Si 116/112, a na stanovisko Právní a legislativní komise Exekutorské komory ze dne 28. 12. 2012. I kdyby byla povinným subjektem, byla by povinna poskytovat pouze informace bezprostředně související s rozhodováním o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy. 8 Dne 9. 3. 2017 podal žalobce stížnost na postup při vyřizování žádosti podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Obdobně jako v žalobě zde namítl, že o jeho žádosti nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě, neboť rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2017, č. j. 192 Ex 1/15-119, je nicotné. 9 Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek“. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat „nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon“. 10 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda věc patří do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Podle § 2 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Pravomoc soudů ve správním soudnictví vymezuje, a tím pádem i omezuje, § 4 s. ř. s., podle kterého soudy rozhodují mj. o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, o ochraně proti nečinnosti správních orgánů a o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. NSS v rozsudku ze dne 4. 12. 2014, čj. 9 As 56/2014-28, uvedl: „(…) v řízeních, která se týkají žádostí o poskytnutí informací dle informačního zákona, je pro posouzení pravomoci soudů ve správním soudnictví klíčová úvaha, zda se nachází žalovaný, po kterém jsou požadovány informace, v postavení povinného subjektu dle § 2 odst. 1, 2 informačního zákona. Pokud povinným subjektem je, je nutné na něho nahlížet v souladu s definici obsaženou v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. jako na správní orgán, který může autoritativně působit v oblasti veřejných subjektivních práv a povinností (…). V opačném případě by soud musel žalobu odmítnout, byť by tak mohl učinit - v daném případě poněkud nezvykle - až poté, kdy by postave