5 As 94/2008 — Nejvyšší správní soud

43 A 21/2018- 31 - text 8 43 A 21/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: J. V., bytem X, zastoupený advokátem JUDr. Michalem Říhou, sídlem Ke Klimentce 2186/15, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: L. Č. r., s.p., IČO X, sídlem X, zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Eichingerem, MBA, sídlem Veleslavínova 94/8, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2017, č. j. 025222/2017/KUSK/OŽP/2-Mi, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu B. (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 1. 2017, č. j. MBE/5045/2017/ŽP-BrE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 3 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“) a § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) určil, že pozemek označený v katastru nemovitostí ke dni zahájení správního řízení, tj. ke dni 2. 9. 2014, parcelním číslem X v katastrálním území H. T. o výměře X ha zapsaný na listu vlastnictví č. X pro katastrální území H. T. jako vlastnictví České republiky s právem hospodaření s majetkem státu pro L. Č. r., s.p., je pozemkem určeným k plnění funkcí lesa ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona (pozemky s lesními porosty). Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 2. Žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho právní argumentací a porušil obecné zásady správního řízení, zejména zásadu služby veřejnosti, předvídatelnosti rozhodnutí a šetření nabytých práv, jakož i princip legitimního očekávání. Uvádí, že jde o třetí rozhodnutí ve věci. Vytýká žalovanému, že poté, kdy se dvakrát s argumentací žalobce ztotožnil a zavázal městský úřad závaznými pokyny, uzavřel, že dosavadní právní názor byl chybný a řízení nemělo být vedeno. Poukazuje na to, že žalovaný za této situace zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, přestože současně uvedl, že „podle názoru odvolacího orgánu měla být žádost dle obsahu podle jejího obsahu postoupena na příslušný katastrální úřad o opravu chyby v katastrálním operátu ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb.“ Na základě takové argumentace by mělo být rozhodnutí zrušeno a návrh žalobce na zahájení řízení postoupen katastrálnímu úřadu. Dle žalobce z žalovaným citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1995, č. j. 6 A 905/94, i z navazující judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, a rozsudku ze dne 18. 12. 2009, č. j. 5 As 94/2008-44, nicméně vyplývá povinnost správních orgánů se danou otázkou zabývat. 3. Dále žalobce namítá, že pozemek parc. č. X v katastrálním území H. T. není lesním pozemkem dle § 3 odst. 2 a 3 lesního zákona. Podklady opatřené správním orgánem I. stupně podle žalobce neprokazují, že pozemek byl v 60. letech 20. století prohlášen za lesní fond v souladu s právem. Svědecké výpovědi nevyvrací tvrzení žalobce, že pozemek byl v období převodu na lesní pozemek c. Žalobce poukazuje na to, že dle stáří porostu (54 let v roce 2013) byl pozemek na počátku 60. let bez porostu. Jestliže je porost náletového původu, lze předpokládat, že pozemek samovolně zarůstal, což podporuje žalobcovo tvrzení, že nejde o pozemek určený k plnění funkcí lesa. Aby správní orgány mohly deklarovat, že jde o pozemek určený k plnění funkcí lesa ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona, muselo by být doloženo přeřazení pozemku s kulturou c. na lesní pozemek příslušnou listinou. Takovou konstitutivní listinu se však nepodařilo dohledat ani na katastrálním úřadě, jehož předchůdce mohl provést změnu pouze na základě relevantní listiny, ani v archivu bývalého Okresního národního výboru B., který rozhodoval o prohlášení pozemku za lesní fond, ani v archivu Místního národního výboru H. T. jako vlastníka pozemku (patrně míněno právo hospodaření – poznámka soudu). Správnost změny druhu pozemku nepotvrdila ani relevantní svědecká výpověď, kterou by mohlo být jen svědectví osoby, která byla účastna procesu posouzení pozemku v terénu a jeho prohlášení za lesní fond v 60. letech. Tvrzení správních orgánů, z nichž vychází jejich závěry, jsou podle žalobce bez právního významu, neboť fotografie ani svědecké výpovědi nevypovídají o tom, zda v 60. letech 20. století byl pozemek prohlášen za lesní fond v souladu s právem. 4. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Uvádí, že žalobní argumentace se shoduje s odvolacími námitkami, které v napadeném rozhodnutí vypořádal. Předmětný pozemek je ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) veden se způsobem využití pozemek určený k plnění funkcí lesa, rozsáhlé chráněné území. Po uplynutí lhůt podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bylo s ohledem na materiální závaznost údajů obsažených ve veřejném seznamu na žalobci, aby prokázal nesprávnost zápisu, respektive aby se domáhal opravy. Žalovaný poukazuje na provedené důkazy, z nichž správní orgán prvního stupně vycházel. Uvádí, že žalobce přes poučení a výzvy nepředložil a nenavrhl žádné důkazy kromě tvrzení o historickém stavu a knihovního zápisu o druhu určení celého pozemku p. k. č. X. Žalovaný má za to, že změna využití (druhu) pozemku je věcí vlastníka. Česká republika byla jako vlastník oprávněna provést změnu využití pozemku podle tehdy platných předpisů. Upozorňuje, že § 21 zákona č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, účinného do 1. 9. 1971, neuvádí c. jako druh pozemku. Skutečnost, že nebyla dohledána příslušná listina, nezpůsobuje neplatnost provedeného zápisu. Zápis změny využití pozemku je třeba v souladu s presumpcí správnosti správních aktů považovat za platný. Správní orgány se v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu zabývaly skutečným využitím pozemku, který popsaly. 5. Osoba zúčastněná na řízení též navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobu považuje za nedůvodnou a ztotožňuje se závěry žalovaného. Uvádí, že předmětný pozemek je zařazen do L. h. p. pro L. h. c. N. jako součást porostní skupiny X tvořené lesem hospodářským se zastoupením dubu, habru, borovice a dalších listnatých dřevin ve věku 54 let. Pozemek se nachází v prudkém svahu a dřeviny na něm rostoucí plnily půdoochrannou funkci k zabránění vzniku eroze. V roce 2013 byl na tomto a na sousedním pozemku na území 2. zóny CHKO bez souhlasu osoby zúčastněné a S. CHKO Č. k. neoprávněně vykácen pás lesního porostu v šířce X až X metrů o ploše cca X m2, provedena skrývka vrchní části půdního profilu a povrch o délce cca X m a šířce X m upraven rozhrnutím štěrku, čímž došlo k vybudování nové příjezdové komunikace k pozemku p. č. X v katastrálním území H. T. ve vlastnictví žalobce, neoprávněnému vytěžení lesního porostu a porušení jeho půdoochranné funkce. Rozhodnutím S. CHKO Č. k. ze dne 8. 8. 2014, č. j. SR/10008/CK/2013-25, bylo rozhodnuto o protiprávním jednání žalobce a uložena mu pokuta, řízení není dosud pravomocně skončeno. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 6. Soud po zjištění, že žaloba je včasná, podaná oprávněnou osobou a jsou splněny i další podmínky jejího věcného projednání, přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud o věci rozhodl bez jednání, neboť účastníci na výzvu soudu nesdělili, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasili, a má se tedy za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Posouzení žalobních bodů 7. Podle § 1 lesního zákona účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. 8. Podle § 2 písm. a) lesního zákona se pro účely tohoto zákona rozumí lesem lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. 9. Podle § 2 písm. c) lesního zákona se pro účely tohoto zákona rozumí lesními porosty stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa. 10. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o lesích pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou pozemky s lesními porosty a plochy, na nich