8 As 109/2013 — Nejvyšší správní soud

48 A 106/2016- 47 - text 8 48 A 106/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: S. B., narozen X státní příslušník A. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2016, č. j. MV-78200-4/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 20. 9. 2016 k Městskému soudu v Praze, která byla jeho usnesením ze dne 11. 11. 2016, č. j. 8 A 169/201631, postoupena zdejšímu soudu, domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 15. 9. 2016, č. j. MV-78200-4/SO-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 28. 4. 2016, č. j. OAM9733/ZR-2015, a toto rozhodnutí potvrdila. Rozhodnutím ministerstva byl žalobci podle § 87f odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 203/2015 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ukončen přechodný pobyt, neboť nastal důvod ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, konkrétně zaniklo manželství žalobce s občanem Evropské unie na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Zároveň byla dle § 87f odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobci stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce v podané žalobě předně namítá, že správní orgán zahájil řízení o zrušení pobytu až 4 roky po jeho rozvodu, přestože zákon stanoví, že pokud shledá důvody pro zahájení řízení z moci úřední, má tak správní orgán učinit neprodleně. K tomuto žalobce dále uvedl, že řádně a včas nahlásil změnu svého osobního stavu a rovněž soud splnil svoji povinnost a oznámil správnímu orgánu svůj rozvod. Žalobce má za to, že po nahlášení změny rodinného stavu správní orgán zvažoval, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o zrušení povolení k přechodnému pobytu, a dospěl k závěru, že podmínky pro zahájení nejsou splněny, a proto řízení nezahájil. Žalobce tudíž oprávněně předpokládal, že jeho pobyt zůstane zachován. Žalobce předpokládá, že následně nastaly nějaké okolnosti, na základě kterých správní orgán změnil názor a řízení po čtyřech letech zahájil, nicméně správní orgán takovou okolnost v odůvodnění neuvedl. Dále žalobce uvádí, že se opakovaně dotazoval na stav svého pobytu a dostalo se mu informace, že jeho pobyt bude zachován a ať si podá žádost o prodloužení platnosti průkazu, až bude potřeba. Žalobce má za to, že odůvodnění správního orgánu, proč bylo řízení zahájeno až po čtyřech letech, bylo nedostatečné. Rozhodnutí správního orgánu je podle žalobce i nepřezkoumatelné, neboť shodnou argumentaci uplatnil ve svém odvolání, nicméně žalovaný se s ní nikterak v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Podle žalobce zahájení řízení a zrušení pobytu po 4 letech bylo v rozporu se základními principy veřejné správy a zejména se zásadou legitimního očekávání. 3. Další námitka žalobce označuje zrušení povolení k přechodnému pobytu za zjevně nepřiměřené ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobce uvedl, že v České republice žije již dlouho a zcela se zde integroval, ovládá český jazyk, má zde zaměstnání, chystá se na nákup nemovitosti a má zde veškeré sociální zázemí. Při zrušení pobytu by vzhledem ke svému věku a délce svého života v ČR jen obtížně znovu začínal v A. Za významnou skutečnost z hlediska § 174a zákona o pobytu cizinců žalobce považuje prodlení správního orgánu se zahájením řízení. Svou nečinností správní orgán utvrdil žalobce v tom, že jeho pobyt zůstane zachován. 4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že má za to, že právní důvod vydání napadeného rozhodnutí byl jednoznačně dán. Co se týká nepřiměřenosti, žalovaná nepovažuje ukončení pobytu žalobce na území České republiky za nepřiměřené jeho soukromé a rodinné situaci. Žalobce neuvedl žádné rodinné vazby v České republice, naopak bylo zjištěno, že jeho matka a bratr žijí v A. r. Podle žalované by žalobce v případě návratu do země původu měl při získání zaměstnání srovnatelné podmínky jako ostatní občané. Žalobce si musel být vědom toho, že pominul důvod, pro který mu byl povolen přechodný pobyt v České republice. Ohledně prodlevy mezi rozvodem a zahájením řízení žalovaná uvedla, že skutečnost, že správní orgán nebyl schopen na vzniklou situaci zareagovat okamžitě, nemohla založit legitimní očekávání žalobce ohledně jeho pobytu na území České republiky. K námitce žalobce, že správní řízení bylo zahájeno až po 4 letech od rozvodu, žalovaná uvedla, že tato okolnost nemá vliv na správnost napadeného rozhodnutí. 5. Ze správního spisu soud zjistil, že správní orgán zahájil dne 24. 1. 2015 s žalobcem řízení ve věci ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87f odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců z důvodu, že jeho manželství s občanem EU zaniklo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství, a to na základě podnětu ministerstva ze dne 22. 10. 2014 v souvislosti se žádostí žalobce o prodloužení doby platnosti pobytové karty rodinného příslušníka, když bylo zjištěno, že manželství žalobce skončilo. Oznámení o zahájení správního řízení ve věci ukončení přechodného pobytu bylo žalobci doručeno dne 28. 1. 2015. Ze správního spisu dále soud zjistil, že manželství žalobce a J. A. bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 10 C 90/2010, který nabyl právní moci dne 9. 9. 2010. Rozhodnutím ministerstva č. j. OAM-14168-16/PP-2014 byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti pobytové karty rodinného příslušníka EU, neboť žalobce neprokázal, že by na území České republiky pobýval společně s občanem EU. Žalobce žádal o udělení trvalého pobytu, nicméně řízení o této žádosti bylo usnesením ministerstva ze dne 19. 12. 2014, č. j. OAM-21512-9/TP-2014, zastaveno, neboť žalobce nebyl oprávněn podat žádost na území České republiky. Dne 28. 5. 2015 proběhl v rámci řízení o zrušení povolení k přechodnému pobytu výslech žalobce, při němž začal nejprve žalobce odpovídat na otázky týkající se jeho pobytu na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, ale následně zástupce žalobce zasáhl a ukončil výslech s tím, že otázky se netýkají řízení o ukončení přechodného pobytu. Žalobce již dále odmítl odpovídat na jakékoliv další otázky bez ohledu na jejich relevanci. Dne 21. 12. 2015 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, tohoto práva využil a poté doplnil do spisu vyjádření, ve kterém uvedl, že v ČR žije již dlouho a zcela se zde integroval, má zde zaměstnání, ovládá český jazyk, chystá nákup nemovitosti a má zde veškeré sociální zázemí. V případě zrušení pobytu by vzhledem k délce svého života v ČR a vzhledem ke svému věku v A. jen obtížně znovu začínal. Zrušení přechodného pobytu je zjevně nepřiměřené ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců, přičemž podle ustanovení § 87f odst. 2 zákona o pobytu cizinců je správní orgán povinen přihlížet k přiměřenosti dopadu zrušení pobytu do soukromého života účastníka řízení. Dále žalobce argumentoval tím, že změnu svého osobního stavu nahlásil řádně a včas, rovněž soud splnil svoji povinnost a oznámil správnímu orgánu rozvod žalobce, není proto zřejmé, proč správní orgán zahájil řízení o zrušení pobytu 4 roky po rozvodu, kdy už žalobce oprávněně předpokládal, že jeho pobyt zůstane zachován. Žalobce má za to, že pokud správní orgán ve lhůtě 30 dnů od oznámení změny osobního stavu a doručení rozsudku o rozvodu nezahájil řízení a ani nadřízený orgán neučinil opatření proti nečinnosti, bylo v rozporu se základními principy veřejné správy a zejména se zásadou legitimního očekávání, aby po 4 letech bylo zahájeno řízení a zrušen jeho pobyt. Tato prodleva je nepochybně významnou skutečností z hlediska § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť svojí nečinností správní orgán utvrdil žalobce, že jeho pobyt zůstane zachován, proto je jeho zrušení v této chvíli zjevně nepřiměřeným zásahem do soukromého života účastníka řízení. Dále žalobce požádal, aby k důkazu byly provedeny veškeré jeho pobytové materiály tak, aby bylo postaveno najisto, kdy oznámil změnu svého osobního stavu. 6. Rozhodnutím ze dne 28. 4. 2016, č. j. OAM 97-33/ZR-2015, správní orgán I. stupně rozhodl o ukončení přechodného pobytu žalobce podle § 87f odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců a byla mu podle § 87f odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena lh