2 As 45/2008 — Nejvyšší správní soud

48 A 47/2016- 46 - text 14 48 A 47/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: V. M., bytem X, proti žalovanému: Předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Kobylisy, 182 11 Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2016, č. j. ČÚZK-18246/2015-12, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2016, č. j. ČÚZK-18246/2015-12, se ve výroku II ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení části výroku II rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), v níž bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „služební orgán“) ze dne 26. 10. 2015, č. j. KÚ-02768/2015-200-01001-3, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) ve výroku pod bodem II písmeno c), jímž bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 234/2014, o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), o služebním označení žalobce jako vrchní referent, ve výroku pod bodem VI písmeno a), jímž byl podle § 198 odst. 1 zákona o státní službě a přílohy č. 1 zákona o státní službě žalobce zařazen do 9. platové třídy s tím, že mu přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedených v § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění nařízení vlády č. 279/2015 Sb., a ve výroku pod bodem VI písmeno c), kterým byl žalobci určen plat při stanovené služební době 40 hodin týdně v celkové výši 18 470 Kč, který tvoří platový tarif ve výši 17 590 Kč a osobní příplatek ve výši 880 Kč. 2. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, k jakým skutkovým zjištěním dospěl ohledně pracovní činnosti vykonávané žalobcem v období od 17. 9. 2015, ani jakým způsobem hodnotil jednotlivé podklady, ačkoli se jedná o skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o zařazení žalobce do platové třídy v době před vznikem služebního poměru. Žalovaný se rovněž nevypořádal s odvolací námitkou, že pracovní činnost směřující k opravě zápisu jednostranně zapsaných věcných břemen v katastru nemovitostí, kterou žalobce vykonával od 17. 9. 2015, lze podřadit pod odborné zpracování a přípravu podkladů pro vydání rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu, tedy činnost zařazenou dle katalogu prací do 10. platové třídy. Dle žalobce tedy napadené rozhodnutí nevyhovuje požadavkům na odůvodnění podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 3. Žalobce též namítá, že žalovaný k objasnění povahy jeho pracovní činnosti neprovedl navržený důkaz svědeckou výpovědí ředitelky odboru geodetických informací sekce Katastrálního pracoviště P.-z. P. Š., ale pouze jejím vyjádřením, aniž neprovedení navrženého důkazu odůvodnil. 4. Žalobce dále namítá, že žalovaný posuzoval zařazení žalobce do platové třídy nesprávně dle nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „nařízení vlády č. 302/2014 Sb.“), jež provádí zákon o státní službě, a dle charakteristiky platových tříd uvedené v příloze č. 1 k zákonu o státní službě, ačkoli správně měl jeho zařazení do platové třídy v době trvání pracovního poměru před vznikem služebního poměru posuzovat dle ustanovení § 123 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a ustanovení § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 564/2006 Sb.“). 5. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný při určení platové třídy nesprávně vycházel ze stavu ke dni 1. 7. 2015 a nikoli z doby před vznikem služebního poměru. Má za to, že nemůže jít k jeho tíži, přidělil-li mu zaměstnavatel po 1. 7. 2015 práci odpovídající 10. platové třídě v rozporu s vládou schválenou systemizací služebních a pracovních míst, neboť takový postup by odporoval ustanovení § 2 odst. 3 správního řádu. Žalovaný měl zjistit povahu pracovní činnosti, která byla žalobci přidělována dle nového popisu pracovní činnosti od 17. 9. 2015 a kterou byl jako zaměstnanec povinen vykonávat, neboť za tuto činnost mu v době trvání pracovního poměru náležela odměna dle ustanovení § 123 odst. 2 zákoníku práce a nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Pokud žalobci jako zaměstnanci v pracovním poměru příslušela 10. platová třída, pak dle přechodného ustanovení § 198 odst. 1 části věty za středníkem zákona o státní službě nemohlo dojít k jejímu snížení, byť by žalobce nebyl zařazen na služební místo klasifikované 10. platovou třídou. 6. Žalobce také namítá, že příloha č. 1 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců je v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 zákona o státní službě, neboť výše platových tarifů nezohledňuje povinnosti a omezení při výkonu státní služby ani význam státní služby. Poukázal na skutečnost, že platový tarif pro 9. a 10. platovou třídu je shodný s platovým tarifem pro zaměstnance v pracovním poměru dle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., ačkoli oproti zaměstnancům v pracovním poměru mají státní zaměstnanci ve služebním poměru uloženy další povinnosti a podléhají některým dalším omezením, například mohou být vysláni na služební cestu bez svého souhlasu, přeloženi až na dobu 180 dnů v kalendářním roce do jiného služebního úřadu nebo působiště na území České republiky, mohou být zproštěni výkonu služby pro sdělení obvinění z trestného činu nebo z důvodu vazby, mají povinnost na základě příkazu zastupovat představeného nebo státního zaměstnance zařazeného ve vyšší platové třídě, vykonávat službu při odvracení živelné pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí, mají zakázáno vykonávat jinou výdělečnou činnost než státní službu bez souhlasu služebního orgánu s výjimkou vymezených činností a nesou odpovědnost za kárné provinění, včetně možného snížení nárokových složek platu. Dále poukázal na srovnání s výší průměrné mzdy v národním hospodářství. Žalobce má za to, že součástí platového tarifu by měla být kompenzační složka bez ohledu na to, zda státní zaměstnanec aktuálně konkrétní povinnosti vykonává nebo zda na něj dopadají konkrétní omezení. Žádá, aby soud posoudil zákonnost nařízení vlády č. 304/2014 Sb. a současně se vyjádřil, zda lze mezeru v právním řádu vzniklou jeho nezákonností zaplnit analogickou aplikací ustanovení § 138 zrušeného zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), které předpokládalo příplatek za službu nejméně ve výši 25 % jejich platového tarifu. 7. Závěrem žalobce namítá, že dle ustanovení § 7 zákona o státní službě mu přísluší služební označení dle požadovaného vzdělání, které vyplývá z platové třídy stanovené pro konkrétní systemizované služební místo. Za situace, kdy žalovaný výrokem I napadeného rozhodnutí zrušil prvostupňové rozhodnutí ve výroku pod bodem II písmeno a), jímž byl žalobce zařazen na služební místo, a věc byla v této části vrácena služebnímu orgánu k novému projednání, bylo potvrzení prvostupňového rozhodnutí ve výroku pod bodem II písmeno c) týkajícího se služebního označení v rozporu s ustanovením § 7 zákona o státní službě. 8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Má za to, že napadené rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno, neboť žalovaný vysvětlil, z jakého důvodu nepovažuje za významné, zda pracovní činnost požadovaná po žalobci v době od 17. 9. 2015 odpovídá činnostem zařazeným v 10. platové třídě. Posouzení této otázky bylo učiněno nad rámec odůvodnění závěrů, které se promítly ve výrokové části napadeného rozhodnutí, neboť mohlo mít vliv na zákonnost celého prvostupňového rozhodnutí, zejména odvoláním nenapadeného pravomocného výroku o přijetí žalobce do služebního poměru a případné zahájení přezkumného řízení, které by mohlo vyústit ve zrušení pravomocného rozhodnutí. Žalovaný proto považoval za vhodné žalobci v rámci odůvodnění sdělit, že předmětnou činnost jako odpovídající 10. platové třídě nevyhodnotil, a neshledal tedy důvodné pochybnosti o souladu pravomocného rozhodnutí s právními předpisy, které by odůvodňovaly zahájení přezkumného řízení. Navržená svědecká výpověď sice nebyla v napadeném rozhodnutí zmíněna výslovně, nicméně důvod jejího neprovedení z napadeného rozhodnutí vyplývá. Uvádí, že v napadeném rozhodnutí bylo zdůvodněno, že dosavadní zaměstnanec může získa