5 Azs 47/2003 — Nejvyšší správní soud

52 Az 8/2019- 34 - text 12 52 Az 8/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Olgou Stránskou ve věci žalobce: S. K. státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupen advokátem JUDr. Petrem Novotným se sídlem Archangelská 1, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2018, č. j. OAM-720/ZA-ZA11-P06-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému tlumočníkovi Ing. E. B. soud přiznává odměnu za tlumočení u jednání v délce jedné hodiny částkou 350 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, podanou u Městského soudu v Praze dne 21. 12. 2018 a postoupenou Krajskému soudu v Praze, se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví, jímž žalovaný žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neudělil mezinárodní ochranu. 2. Žalobce nejprve namítal, že žalovaný postupoval při vydání napadeného rozhodnutí v rozporu se zákonem, neboť informace o bezpečnosti ve státě jeho původu, z nichž žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel, nepovažuje za aktuální, protože z podkladů pro vydání rozhodnutí lze mít za prokázané, že v jeho domovské vlasti na Ukrajině v současné době probíhá dlouhodobý vnitrostátní ozbrojený konflikt, který nabral na intenzitě v důsledku přímé vojenské konfrontace v Azovském moři. 3. Dále namítal, že je dána důvodná obava, že v případě návratu do vlasti bude reálně ohrožen na svém životě, a to s ohledem na nucený odvod do armády na základě povolávacího rozkazu a následné riziko jeho nasazení do bojových operací. 4. Žalobce taktéž namítl, že zprávy o situaci v zemi původu, které žalovaný shromáždil, se vůbec nevztahují k hrozbě, která spočívá v jeho odvedení do armády a nasazení do bojů na východě Ukrajiny, kde mu hrozí zabití či zranění. Žalovaný si tak neopatřil potřebné doklady, a v důsledku toho nezjistil stav věci v nezbytném rozsahu a bez důvodných pochybností, čímž měl porušit § 50 odst. 2 ve spojení s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s jejím obsahem nesouhlasí, neboť nedokládá porušení zákonných ustanovení namítaná žalobcem, a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a přihlédl k nim. Shromáždil adekvátní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci. Má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno, přičemž důvody k udělení mezinárodní ochrany neshledal. Poukázal, že žalobce v zemi původu žil na západě Ukrajiny, mimo oblast probíhajícího válečného konfliktu, kde bezpečnostní situace nevykazuje známky bezpečnostních rizik spojených se zhoršenou situací na východě Ukrajiny. Dále uvedl, že žalobce měl k legalizaci svého pobytu s matkou v ČR užít prostředků, které mu nabízí zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). K bezpečnostní situaci způsobenou konfliktem v Azovském moři uvedl, že i když nastal až po vydání napadeného rozhodnutí, lze dojít k závěru, že důsledky takového konfliktu není možno ve vztahu k žalobci pokládat za vážnou újmu. Ukrajinské zavedení stanného práva dle zprávy Human Rights Watch ze dne 27. 11. 2018 neznamená, že příslušná ustanovení smluv o lidských právech jsou pozastavena nebo se neuplatňují, zároveň se stanné právo nevztahuje na Č. oblast, odkud žalobce do ČR přicestoval. 6. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 23. 8. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Do České republiky přicestoval přes Slovensko v dubnu 2018 na základě biometrického pasu. Posledním místem pobytu žalobce na Ukrajině byla obec S. v Č. oblasti. V žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že důvodem pro její podání je skutečnost, že jeho matka má v ČR trvalý pobyt a chce s ní zde žít. Dále sdělil, že na Ukrajině probíhá konflikt s Ruskem, a má obavu, aby nebyl poslán do bojů na východě Ukrajiny. 7. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jenž proběhl dne 28. 8. 2018 v ruském jazyce za přítomnosti tlumočníka, žalobce uvedl, že se obává, že bude poslán do bojů na východ Ukrajiny, protože tam Vojenská správa posílá každého. Uvedl, že neabsolvoval základní vojenskou službu, neboť do doby než byla tato povinnost zrušena, studoval. Jelikož se objevil konflikt s Ruskou federací, byla tato povinnost opět zavedena a on by se musel podrobit, i když povolávací rozkaz dosud nepřevzal, ač mu je již od roku 2015 doručován. O pokusech s doručením ví z doslechu, kdy poslední pokus měl proběhnout v roce 2017. Doručení povolávacího rozkazu se vyhýbal tím, že jezdil za svoji matkou do ČR, která zde žije na základě povolení k trvalému pobytu. Nastoupit základní vojenskou službu odmítá z důvodu, že nechce zabíjet nevinné lidi, protože od kamaráda, který byl do boje poslán, ví, že po vykonání dvou až třítýdenního výcviku by byl poslán na východ Ukrajiny bojovat, i když výnos prezidenta uvádí, že by na východě země měli působit pouze profesionálové a dobrovolníci. Dále uvedl, že na Ukrajině má bratra, sestru, otce a prarodiče, kteří žijí v obci S., je s nimi v kontaktu. V zemi původu naposledy žil se svým otcem a sourozenci v obci S. a pracoval příležitostně. Uvedl, že cestovní doklad pro opuštění země získal bez problému a samotné vycestování proběhlo bez potíží. Potvrdil, že v ČR mu bylo uděleno správní vyhoštění, avšak jelikož chce zůstat s matkou, nevycestoval, přičemž mu ničeho nebrání v návratu do vlasti. O jiném způsobu legalizace pobytu na území ČR neví. Konflikt s Ruskem se ho jiným než výše uvedeným způsobem nedotýká, nikdy v zemi původu neměl problém s místními státními orgány, ani není trestně stíhán. S matkou chce zůstat a pomáhat ji v případech, kdy se ji přitíží a kdy potřebuje, jinak je jeho matka soběstačná, a chodí do zaměstnání. 8. Ze správního spisu dále vyplývá, že žalovaný pro posouzení žádosti shromáždil jako podklad pro rozhodnutí Výroční zprávu Amnesty International 2017/18 – Stav lidských práv ve světě – Ukrajina, Informaci Ministerstva vnitra ČR ze dne 14. 9. 2018 Ukrajina - Situace v zemi, dále Informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 16. 5. 2018 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Zprávu Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických ze dne 20. 4. 2018 o dodržování lidských práv v roce 2017 – Ukrajina, Výnos prezidenta Ukrajiny č. 411/2016 ze dne 26. 9. 2016 a Výroční zprávu Human Rights Watch 2018 ze dne 18. 1. 2018. 9. Dne 26. 11. 2018 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým žalobci mezinárodní ochranu neudělil. V rozhodnutí konstatoval, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován, proto mu azyl z důvodu dle § 12 písm. a) zákona o azylu neudělil. 10. Žalovaný dále neshledal, že by žalobce v případě návratu do vlasti pociťoval odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Konstatoval, že žalobce neuvedl žádné problémy, které by měl s tamními státními orgány a za důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany označil snahu o legalizaci pobytu v ČR, kde chce žalobce žít se svou matkou, a obavu z odvodu do ukrajinské armády a nasazení do bojových operací na východě Ukrajiny. Co se týká části obavy z odvodu do armády, žalovaný dospěl k závěru, že takové obavy nejsou samy o sobě důvodem pro udělení azylu, zejména pokud se taková povinnost týká všech obyvatel země, a odkázal na judikaturu správních soudů, zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 7 Azs 321/2004. Vycházel především z Informace Ministerstva vnitra ČR ze dne 14. 9. 2018 Ukrajina - Situace v zemi, a dospěl k názoru, že vyhýbání se převzetí povolávacího rozkazu není kvalifikováno jako trestný čin, odpírání nástupu však již ano, a v takovém případě hrozí trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 5 let. Dále uvedl, že vojáci základní vojenské služby nejsou od podzimu 2014 povolávání do oblasti bojů na východě Ukrajiny a ve spojení s tím, že výnosem prezidenta Ukrajiny ze dne 26. 9. 2016 měli být propuštěni do záloh všichni mobilizovaní vojáci kromě těch, kteří projevili přání v armádě zůstat, je žalobcova obava a neochota boje proti nevinným lidem nedůvodná a bezpředmětná, přestože v období od března 2014 do června 2015 došlo čtyřikrát k vyhlášení částečné mo