8 Afs 14/2010 — Nejvyšší správní soud

45 Af 25/2017- 56 - text 30 45 Af 25/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: S. s.r.o. sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Lumírem Veselým sídlem Belgická 196/38 120 00 Praha 2 - Vinohrady proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2017, č. j. 32492/17/5300-21444-711478 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2017, č. j. 32492/17/5300-21444-711478, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Lumíra Veselého, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a současně potvrzen platební výměr Finančního úřadu pros Středočeský kraj (dále jen (dále jen „správce daně“) ze dne 22. 12. 2015, č. j. 4311863/15/2106-50523-205535, jímž byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období listopad 2011 ve výši 7 778 712 Kč splatná do 15 dnů od právní moci tohoto platebního výměru. 2. Jak plyne z obsahu napadeného rozhodnutí, v roce 2012 zahájil správce daně vůči žalobci daňovou kontrolu, na základě jejíž výsledků dospěl k následujícím zjištěním: · Žalobce v souvislosti s odebíráním řepkového oleje od dodavatelů P. I. s. r. o. (dále jen „P.“) a E. s. r. o. (dále jen „E.“) uplatnil nárok na odpočet DPH v základní sazbě ve výši 20 %. Správce daně však shledal, že řepkový olej patří do kategorie zboží uvedené v příloze č. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „zákon o DPH“), pro které se dle § 47 odst. 3 věty druhé zákona o DPH uplatňuje snížená sazba daně ve výši 10 %. Dle správce daně se žalobci nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že by jím odebíraný řepkový olej spadal do kategorie zboží pod kódem nomenklatury (dále jen „KN“) 15180091 nevyhovující slovnímu popisu dle Přílohy č. 1 zákona o DPH, v důsledku čehož by jeho dodání bylo zdanitelným plněním s uplatněním základní sazby 20%. Správce daně naopak dospěl k závěru, že žalobcem odebíraný řepkový olej spadá do kategorie pod KN 151411 a vyhovuje slovnímu popisu Přílohy č. 1 zákona o DPH, proto jeho dodání je zdanitelným plněním s uplatněním snížené sazby 10%. · Žalobce dále uplatnil osvobození od daně z titulu dodání zboží do jiného členského státu (z Č. v České republice do V. L. na Slovensku) odběrateli W. s. r. o. (dále jen „W.“) registrované v tomto členském státě k DPH. Správce daně však dožádáním zjistil, že společnosti W. bylo jiným daňovým subjektem dodáno zboží z České republiky na Slovensko, které však téhož dne bylo přepraveno zpět do České republiky, přičemž dle dokladů přepravce byl příjemcem zboží žalobce. Správce daně proto žalobce vyzval k prokázání tvrzeného dodání zboží do jiného členského státu, nicméně shledal, že žalobci se toto tvrzení prokázat nepodařilo, a proto mu v tomto rozsahu vykazované osvobození daně neuznal. S ohledem na výše uvedená zjištění dospěl správce daně k závěru, že nadměrný odpočet vykazovaný fakturami od dodavatelů P. a E. byl uplatněn neoprávněně, a proto žalobcem vykázaný nárok na odpočet daně snížil o 6 214 682 Kč. Dále dospěl k závěru, že na základě faktury od společnosti W. nebylo možno uplatnit osvobození od DPH a žalobce ji byl povinen v tomto rozsahu přiznat, z tohoto důvodu správce daně zvýšil žalobci daň na výstupu o 2 437 382 Kč. Celkově tak vyměřil žalobci vlastní daňovou povinnost ve výši 7 778 712 Kč. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí se závěry správce daně zcela ztotožnil. II. Obsah žaloby 3. Žalobce především nesouhlasí se závěrem žalovaného a správce daně, že nákup řepkového olej od dodavatelů P. a E. představuje zdanitelné plnění se sníženou sazbou daně, a naopak je přesvědčen, že se měla uplatnit základní sazba daně. Žalobce připomněl, že podmínkou pro uplatnění snížené sazby daně je použitelnost oleje pro potravinové účely. Již v průběhu daňové kontroly však opakovaně zdůrazňoval, že jím obchodované řepkové oleje jsou oleje technického charakteru a nejsou pro potravinové účely vhodné. Tento surový řepkový olej žalobce dále nijak neupravoval a prodával jej v nezměněném stavu, jeho vlastnosti tedy zůstaly stejné a nikdy neodpovídaly popisu zboží dle Přílohy č. 1 zákona o DPH, tudíž na něj nebylo možno uplatnit sníženou sazbu daně. V této souvislosti žalobce správci daně vytýká přehnané požadavky na tvrzení a dokazování něčeho, co žalobce ze své pozice již tvrdit ani prokázat nemůže, neboť se nelze zpětně dostat k již prodanému oleji a provést zkoušku, zda se jedná o olej s určením pro potravinu. Správci daně přitom nedostačoval jako důkaz protokol o zkoušce vydaný Celně technickou laboratoří, v němž byl vysloven závěr, že předmětný olej „nemůže být přímo použitelný pro potravinářské účely“ a „není přímo použitelný pro potravinářské účely“, navíc celní úřad ve stanovisku k sazebnímu zařazení zboží ze dne 2. 7. 2013 zařadil předmětný olej pod KN 15141110, což je dle celní nomenklatury olej určený „pro technické nebo průmyslové účely, jiné než pro výrobu potravin určených pro lidskou výživu.“ Kopie odkazovaných protokolů žalobce připojil k žalobě. 4. V souvislosti s problematikou aplikace daňové sazby žalobce poukazuje na výsledky daňových kontrol prováděných jinými správci daně, při kterých byly dodávky řepkového oleje považovány za zdanitelná plnění se základní sazbou. Konkrétně připomíná daňovou kontrolu u jednoho ze svých odběratelů, společnosti V. a. s. (dále jen V.), u něhož příslušný správce daně uznal nároky na odpočet v základní sazbě. Dále zmiňuje případ společnosti V. a. s., u které byl surový řepkový olej zařazen do základní sazby. Žalobce měl proto legitimní očekávání, že i správce daně činný v této věci bude postupovat stejně jako jiní správci daně, a naopak namítá, že nelze připustit takto nejednotnou praxi orgánů daňové správy, neboť by měla být zaručena právní jistota v rámci jednotného rozhodování a jednotného posuzování sporných otázek. 5. Žalobce dále brojí proti závěru žalovaného a správce daně o neprokázání dodání zboží do jiného členského státu. Žalobce popsal průběh dodávek surového řepkového oleje pro odběratele W., jejichž přepravu zajišťoval tuzemský plátce I. C. a. s. (dále jen „C.“), přičemž zboží opustilo území České republiky a bylo doručeno na místo určení V. L. na Slovensku. Odběratel byl již vlastníkem tohoto zboží a následně jej prodal maďarskému plátci, který jej na své náklady přečerpal z cisteren do auta a následně převezl do Maďarska. Přepravce C. vystavil za přepravu fakturu č. X. Dle žalobce však správce daně nesprávně zaměřil pozornost na to, že předmětná faktura byla jednatelem společnosti změněna tak, že bylo dne 18. 11. 2011 bylo naloženo 879,9 tun zboží ve S. v závodě společnosti A. S. G. (dále jen A.“) a dopraveni do V. L., zbývajících 120,21 tun bylo naloženo až dne 27. 11. 2011 a odvezeno do R. J.. Obě dopravy ovšem souvisejí s jiným obchodním případem: Přeprava s místem určení R. J. souvisela s prodejem zboží společnosti V. R., jenž byl fakturován doklady č. X a X, tuto přepravu si objednal dodavatel P., který za ni také zaplatil. Naproti tomu faktura č. X se týkala přepravy zboží z Č. do V. L., nikoliv ze S. do R. J.. Žalobce má za to, že přepravce C. fakturoval jednu a tutéž přepravu dvěma odběratelům, proto došlo k uvedené nesrovnalosti. Dle žalobce je tedy drážní přeprava uskutečněná společností C. podstatná skutečnost, jež je prokazována fakturou vystavenou touto společností a nákladním listem CIM, nicméně správce daně tyto důkazní prostředky nepřipustil. 6. Výše specifikovaný bod žalobce jinými slovy zopakoval ještě na jiném místě své žaloby, přičemž zdůraznil, že již v rámci daňové kontroly upozorňoval, že skladová evidence nesouhlasí se skutečností, protože dodávka v množství 120,21 tun do R. J. byla skutečně dodána společností P., ale dodávky byly prodány společnosti V. R., nikoliv společnosti W.. Zboží tedy nešlo ihned od dodavatele, ale postupně se plnilo ve skladu v Č. do vlaku a odběrateli W. byl vlak vypraven z Č., nikoliv rovnou dodavatelem napřímo. Dodavatel O. a. s. (dále jen „O.“), který fakturoval zboží s množstvím 181,26 tun s datem uskutečnění zdanitelného plnění 27. 12. 2011, ve skutečnosti navážel olej do skladu v Č. dříve, zboží nedodal najednou v uvedený den, ale postupně v období od 23. 12. 2011 do 27. 12. 2011, nicméně na faktuře vykázal datum 27. 12. 2011 představující poslední dodávku do Č.. Stejně tak dodavatel E. dodával zboží postupně. Problém byl v tom, že žalobce vedl původní skladovou evidenci dle data uskutečnění zdanitelného plnění na přijatých fakturách, přičemž tato evidence byla předána správci daně v rámci daňové kontroly,