Stručně: Paragraf 24 zákona o dráhách rozlišuje dva základní typy drážní dopravy – veřejnou a neveřejnou – podle toho, zda slouží k uspokojování obecných přepravních potřeb s předem danými podmínkami, nebo individuálních potřeb na základě smluv.
§ 24 Licence
(1) Drážní doprava může být provozována veřejně nebo neveřejně.
(2) Veřejná drážní doprava je doprava provozovaná dopravcem k uspokojování obecných přepravních potřeb podle předem vyhlášených přepravních podmínek, zveřejněného jízdního řádu a tarifu.
(3) Neveřejná drážní doprava je doprava provozovaná dopravcem k uspokojování individuálních přepravních potřeb podle smluvních podmínek.
Paragraf 24 zákona o dráhách rozlišuje dva základní typy drážní dopravy – veřejnou a neveřejnou – podle toho, zda slouží k uspokojování obecných přepravních potřeb s předem danými podmínkami, nebo individuálních potřeb na základě smluv.
Co to znamená v praxi
Veřejná drážní doprava je ta, kterou známe z běžného života – vlaky a tramvaje jezdící podle jízdního řádu, s pevně stanovenými cenami (tarify) a podmínkami přepravy, které jsou dostupné všem.
Neveřejná drážní doprava je naopak určena pro specifické účely a konkrétní zákazníky, například přeprava materiálu pro určitou firmu na vlečce, kde se podmínky sjednávají individuálně.
Rozlišení je důležité pro regulaci a povinnosti dopravců; veřejná doprava podléhá přísnějším pravidlům ohledně dostupnosti a transparentnosti.
Na co si dát pozor
Zákon jasně definuje, co spadá pod veřejnou a co pod neveřejnou dopravu, což má dopad na povinnosti dopravce, například ohledně zveřejňování jízdních řádů a tarifů.
Dopravce provozující veřejnou drážní dopravu musí mít předem vyhlášené přepravní podmínky, zveřejněný jízdní řád a tarif, což u neveřejné dopravy není vyžadováno.