4 As 113/2018 — Nejvyšší správní soud

46 A 68/2017- 69 - text 18 46 A 68/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: MUDr. Z. F. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Markem Nespalou Vyšehradská 421/21, 128 00 Praha 2 - Nové Město proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 - Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2017, č. j. MZDR 58851/2016-6/PRO takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2017, č. j. MZDR 58851/2016-6/PRO, a rozhodnutí K. ú. S. k. ze dne 20. 7. 2016, č. j. 104375/2016/KUSK, sp. zn. SZ_056411/2016/KUSK, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 285 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí K. ú. S. k. (dále jen „k. ú.“) ze dne 20. 7. 2016, č. j. 104375/2016/KUSK (dále jen „rozhodnutí prvního stupně“), kterým bylo dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách ve znění zákona č. 147/2016 Sb. (dále jen „č. 372/2011 Sb.“) rozhodnuto o změně dosavadní registrace opravňující žalobce p. z. s., a to tak, že touto změnou bylo žalobci zrušeno o. p. z. s. a. f. v o. p., tudíž nově byl žalobce o. toliko k p. l. r. p. v o. f. formou a. p. Jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvního stupně, správní orgány vycházely z úvahy, že žalobce ani přes opakované výzvy nedoložil aktuální lékařský posudek o své z. z., a proto se uplatnila domněnka vyjádřená v ustanovení § 43 odst. 6 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 205/2015 Sb. (dále jen „zákon č. 373/2011 Sb.“) a na žalobce bylo nutno nahlížet jako na z. n., čímž p. s. jednu ze zákonných podmínek pro výkon povolání lékaře ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb., o zdravotnických povoláních lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění zákona č. 126/2016 Sb. (dále jen „zákon č. 95/2004 Sb.“). II. Obsah žaloby 2. Podaná žaloba je velmi rozsáhlá, nicméně její značnou část zabírají několikrát opakovaná tvrzení a zdůrazňování dříve vznesených námitek. Níže jsou sumarizovány ty části, které mají charakter žalobních bodů ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“): 3. V žalobě je opakovaně namítána nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvního stupně pro nedostatek důvodů. Důvod nepřezkoumatelnosti žalobce uplatňuje průběžně ve vztahu ke všem dalším žalobním bodům (viz dále), neboť každé pochybení správních orgánů dává do souvislosti s nedostatečným vypořádáním jeho námitek vznesených v řízení na prvním stupni i v odvolacím řízení. Na jiných místech žaloby pak označuje napadené rozhodnutí za nesrozumitelné pro jeho vnitřní rozpornost, zpravidla opět v souvislosti s nesouhlasem se způsobem vypořádání jeho námitek žalovaným nebo k. ú. Nedostatečné, případně nesrozumitelné odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobce považuje za porušení svého práva na spravedlivý proces. 4. Nejobsáhlejší žalobní námitka směřuje proti způsobu zahájení řízení o změně registrace k p. z. s. (tento žalobní bod se průběžně vine napříč celou žalobou). Žalobce považuje na nepřípustné, aby k. ú. zahajoval řízení jen na základě podnětů žalobcovy m. I. F. (dále jen „m.“) a MUDr. V. L., aniž by si dostatečně vyhodnotil věrohodnost těchto podnětů. V této souvislosti žalobce citoval část svého odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí k. ú., v němž s odkazem na odbornou literaturu argumentoval tím, že k zahájení řízení musí mít správní orgán nezbytnou míru věrohodnosti a určitosti, aby k zahájení řízení nedošlo nedůvodně a nejednalo se pouze o svévoli správního orgánu. Dle žalobce však přesně k takové svévoli došlo, neboť ze spisového materiálu nelze dovodit, že by existovalo nějaké skutečně důvodné podezření o tom, že došlo ke změně žalobcova z. s., a proto od počátku neexistoval důvod k zahájení řízení. Tím, že k. ú. dostatečně neprokázal pravdivost obdržených podnětů, se dopustil nepřípustného a svévolného užití státní moci v rozporu se zákonem a ústavním pořádkem. Podle žalobce se správní orgány měly ještě před zahájením řízení lépe zabývat vzájemnými vztahy mezi žalobcem a podatelkami obou podnětů, které nelze považovat za neutrální, neboť v případě MUDr. V. L. jde o hájení konkurenčních zájmů, v případě jeho m. jde o důsledek r. m. V této souvislosti žalobce vyslovil podezření, že zahájení řízení mohlo být motivováno zájmy různých osob, neboť m. si v době podání podnětu u k. ú. – a dokonce i u téže úřední osoby – vyřizovala o. k v. p., tedy o totožné oprávnění, o které žalobce v důsledku napadeného rozhodnutí (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím k. ú.) p. Důvody pro zahájení řízení přitom byly v průběhu řízení měněny, což dle žalobce postup správních orgánů ještě více znevěrohodnilo. 5. S namítaným nedostatkem důvodů pro zahájení řízení je spojena žalobní námitka podjatosti úřední osoby Ing. M. S., pracovnice k. ú. (tato námitka se rovněž vinula napříč celou žalobou). Žalobce je přesvědčen, že zmiňovaná úřední osoba na samém počátku řízení předjímala jeho n. k p. z. s., tedy evidentně nepostupovala nestranně a nezávisle. Právě kvůli tomuto přístupu byla vůči dotyčné úřední osobě vznášena námitka podjatosti, kterou však služebně nadřízený této osoby a následně ani žalovaný nevyhodnotili jako důvodnou. Žalobce má za to, že byl tímto postupem krácen ve svém právu na spravedlivý proces a na řádnou a zákonnou správu. 6. Žalobce dále brojil proti způsobu vedení spisové dokumentace, neboť má za to, že jednotlivé listiny nebyly do spisu zakládány v časové posloupnosti, když později pořízené dokumenty byly do spisu vloženy ještě před dokumenty pořízenými dříve, některé dokumenty byly do spisu vloženy jeden den, ačkoliv byly pořízeny s několikaměsíčním předstihem. Žalobce na toto nestandardní číslování spisových listin upozorňoval, žalovaný to však nijak nereflektoval a pouze se opřel o prohlášení k. ú., že spisový materiál byl předán úplný. Zde žalobce poukázal i na záznam o nahlížení do spisu, který neobsahuje číslované označení listin, s nimiž se jeho zástupce seznámil. Tyto nedostatky při vedení spisu žalobce považuje za porušení svého práva na zákonnou správu ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 7. Žalobce dále rozporoval platnost doručení řádné výzvy k doložení lékařského posudku (jedná se o další námitku opakovanou v průběhu celé žaloby). Písemnosti založené ve spise, které správní orgány obou stupňů považují za výzvy, jsou dle svého obsahu ve skutečnosti pouhými „žádostmi“, a nikoliv „výzvami“, neboť neobsahují poučení o následcích v případě nevyhovění. Navíc ve spisovém materiálu není jediný doklad o tom, že by předmětné písemnosti byly skutečně odeslány žalobci, ani že by je žalobce skutečně převzal (zde žalobce opět zdůrazňoval nedostatky při vedení spisu – viz bod 6 výše). Žalobce vyslovil názor, že pokud mu byly doručovány písemnosti takto zásadní povahy, pak měl správní orgán přistoupit k doručení do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení ve smyslu § 19 odst. 4 a 5 správního řádu, a naopak je naprosto nepřípustné, aby písemnosti, jimiž mohou být zásadním způsobem dotčena jeho práva, mu byly doručovány formou náhradního doručení. Žalobce připomínal, že navrhoval znalecký posudek z oboru grafologie, čemuž však nebylo ze strany správních orgánů vyhověno, žalobce však na provedení tohoto znaleckého posudku trvá. 8. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, jak správní orgány obou stupňů naložily s obdrženou emailovou korespondencí, neboť zcela pominuly, že emaily zmiňované v odůvodnění rozhodnutí orgánů obou stupňů nebyly opatřeny elektronickým podpisem žalobce, ani jím nebyly dodatečně verifikovány. Přitom e-mailová adresa, ze které byly odeslány, je adresa pracoviště žalobce, ke které mělo přístup několik z. včetně m. žalobce. Navzdory tomu však správní orgány použily tuto emailovou korespondenci jako důkaz, a to dokonce tím způsobem, že si jen selektivně vybíraly důkazy svědčící v neprospěch žalobce, a naopak se vůbec nezabývaly emailem ze dne X, kterou žalobce navrhoval jako důkazní prostředek s tím, že podstoupil příslušná v., bez nichž není možno zpracovat lékařský posudek. 9. Další žalobní bod směřoval proti chybné aplikaci ustanovení § 43 odst. 6 zákona č. 373/2011 Sb. Žalobce namítal, že nikdy neměl status posuzované osoby, ani nebyl vyzván, aby se podrobil lékařské p. či v., a tedy vůči němu nemohlo být předmětné ustanovení aplikováno. K. ú. přitom nedoložil, že