6 As 211/2017 — Nejvyšší správní soud

48 A 25/2017- 39 - text 7 48 A 25/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobce: Bc. V. M., bytem X, proti žalovanému: předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Kobylisy, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2016, č. j. ČÚZK-17690-1/2016-12, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), v němž bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele K. ú. p. S. k. (dále jen „služební orgán“) ze dne 11. 10. 2016, č. j. KÚ- 02768/2015-200-01001-17 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž mu byl výrokem pod bodem I podle § 145 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění zákona č. 302/2016 Sb. (dále jen „zákon o státní službě“), s účinností ode dne 1. 11. 2016 určen platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění nařízení vlády č. 327/2016 Sb. (dále jen „nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců“), a výrokem pod bodem II určen s účinností od 1. 11. 2016 měsíční plat (při stanovené služební době 35 hodin/týden) v celkové výši X Kč, který je tvořen platovým tarifem ve výši X Kč a osobním příplatkem ve výši X Kč. 2. Žalobce uplatnil jediný žalobní bod, jímž brojil proti zákonnosti aplikace nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců, které je podle jeho názoru v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 zákona o státní službě. Žalobce konkrétně namítá, že příloha č. 2 nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců je v rozporu s požadavkem § 145 odst. 1 zákona o státní službě, který ukládá vládě, aby při stanovení platových tarifů zohlednila význam státní služby a povinnosti a omezení spojené s jejím výkonem. Poukázal na skutečnost, že platový tarif pro X. platovou třídu je shodný s platovým tarifem pro zaměstnance v pracovním poměru podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli oproti zaměstnancům v pracovním poměru mají státní zaměstnanci ve služebním poměru uloženy další povinnosti a podléhají některým dalším omezením, například jim mohou být ukládány povinnosti služebním předpisem, mohou být vysláni na služební cestu bez svého souhlasu, přeloženi až na dobu 60 dnů v kalendářním roce do jiného služebního úřadu nebo působiště na území České republiky, mohou být zproštěni výkonu služby pro sdělení obvinění z trestného činu nebo z důvodu vazby, mají povinnost na základě příkazu zastupovat představeného nebo státního zaměstnance zařazeného ve vyšší platové třídě, vykonávat službu při odvracení živelné pohromy nebo jiného hrozícího nebezpečí, mají zakázáno vykonávat jinou výdělečnou činnost než státní službu bez souhlasu služebního orgánu s výjimkou vymezených činností a nesou odpovědnost za kárné provinění, včetně možného snížení nárokových složek platu. Dále poukázal na srovnání s výší průměrné mzdy v národním hospodářství. Žalobce má za to, že součástí platového tarifu by měla být kompenzační složka bez ohledu na to, zda státní zaměstnanec aktuálně konkrétní povinnosti vykonává nebo zda na něj dopadají konkrétní omezení. Žádá, aby soud posoudil zákonnost nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců a současně se vyjádřil, zda lze mezeru v právním řádu vzniklou jeho nezákonností zaplnit analogickou aplikací ustanovení § 138 zrušeného zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (dále jen „zrušený služební zákon“), které předpokládalo příplatek za službu nejméně ve výši X % jejich platového tarifu. 3. Žalovaný po stručné rekapitulaci průběhu řízení vyjádřil s žalobou nesouhlas a navrhl její zamítnutí. Žalovaný je přesvědčen, že mu nepřísluší jakkoli zkoumat či posuzovat žalobcem namítaný rozpor přílohy č. 2 nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců s ustanovením § 145 odst. 1 zákona o státní službě. Podle žalovaného je v tomto směru kompetentní vláda jako orgán zmocněný k vydávání příslušného prováděcího právního předpisu. 4. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), O věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť žádný účastníků na výzvu soudu nesdělil, že s takovým postupem nesouhlasí, a soud má tedy za to, že s tímto postupem souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 5. Ze správního spisu vyplývá, že služební orgán vydal dne 11. 10. 2016 jako první úkon v řízení prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že žalobce byl ke dni jeho vydání zařazen v X. platové třídě v X. platovém stupni a jelikož nabytím účinnosti nařízení vlády č. 327/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění nařízení vlády č. 279/2015 Sb. (dále jen „nařízení č. 327/2016 Sb.“), došlo k celkovému zvýšení platových tarifů, byl žalobci nově určen platový tarif a měsíční plat. Dne 9. 11. 2016 podal žalobce odvolání proti oběma výrokům tohoto rozhodnutí. Odvolání odůvodnil tím, že předně nesouhlasí se svým zařazením do X. platové třídy, protože v rozhodnutí nejsou uvedeny podklady, na jejichž základě služební orgán k takovému závěru dospěl. Dále namítl rozpor přílohy č. 2 nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců s požadavkem § 145 odst. 1 zákona o státní službě, přičemž upozornil, že si je vědom nekompetentnosti správního orgánu k rozhodnutí o této otázce; námitku uplatnil s ohledem na budoucí přípustnost správní žaloby. 6. Žalovaný následně napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ohledně zařazení žalobce do X. platové třídy vycházel z (v době vydání napadeného rozhodnutí) pravomocného rozhodnutí služebního orgánu ze dne 26. 10. 2015, č. j. KÚ-02768/2015-200-01001-3, podle jehož výrokové části pod bodem VI písm. a) byl žalobce zařazen do X. platové třídy. O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 3. 2016, č. j. ČÚZK-18246/2015-12 (dále též „rozhodnutí žalovaného o platu žalobce“), přičemž tímto rozhodnutím byla potvrzena výroková část pod bodem VI písm. a) shora uvedeného rozhodnutí služebního orgánu. Dne 17. 3. 2016 bylo rozhodnutí žalovaného o platu žalobce doručeno do jeho datové schránky a nabylo tak právní moci. Žalobcem podaná žaloba proti rozhodnutí žalovaného o platu žalobce nic nemění na jeho právní moci. K námitce rozporu přílohy č. 2 nařízení vlády o platových poměrech státních zaměstnanců s ustanovením § 145 odst. 1 zákona o státní službě žalovaný pouze stručně konstatoval, že mu nepřísluší tento rozpor zkoumat nebo se k němu vyjadřovat. 7. Z vlastní úřední činnosti je soudu dále známo, že rozsudkem ze dne 15. 2. 2019, č. j. 48 A 47/2016  46, zdejší soud zrušil ve výroku II předchozí rozhodnutí žalovaného o platu žalobce. Tímto výrokem bylo potvrzeno rozhodnutí služebního orgánu ze dne 26. 10. 2015, č. j. KÚ02768/2015-200-01001-3, ve výroku pod bodem II písmeno c), jímž bylo rozhodnuto o služebním označení žalobce jako vrchní referent, ve výroku pod bodem VI písmeno a), jímž byl zařazen do X. platové třídy a ve výroku pod bodem VI písmeno c), kterým byl žalobci určen plat při stanovené služební době 40 hodin týdně v celkové výši X Kč, který tvoří platový tarif ve výši X Kč a osobní příplatek ve výši X Kč. Žalovaný přitom z těchto rozhodnutí vycházel při vydání napadeného rozhodnutí, pokud jde o zařazení žalobce do X. platové třídy. Svou povahou tak šlo ve vztahu k napadenému rozhodnutí o rozhodnutí podmiňující, neboť bez jeho existence by nemohlo být vydáno napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí služebního orgánu, jejichž předmětem bylo zvýšení platového tarifu a platu přiznaného žalobci. Soud se proto zabýval otázkou, zda lze ke zrušení podmiňujícího rozhodnutí žalovaného o platu žalobce, k němuž došlo až po podání žaloby v nyní projednávané věci, přihlédnout při posouzení důvodnosti žaloby proti napadenému rozhodnutí. 8. Rozšířený senát N. s. s. (dále též „NSS“) v usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017 - 88, publ. pod č. 3948/2019 Sb. NSS, vyslovil právní názor, podle něhož „[v] řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí spr