1 Ao 5/2010 — Nejvyšší správní soud

51 A 18/2020- 99 - text [OBRÁZEK]č. j. 51 A 18/2020- 99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci navrhovatelek: a) M. P. bytem x proti b) P. V. bytem x obě zastoupeny advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 33, 602 00 Brno odpůrkyni: obec Modletice sídlem Modletice 6, 251 01 Modletice zastoupena advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2019/OOP – Změny č. 11 Územního plánu obce Modletice, schválené usnesením Zastupitelstva obce Modletice ze dne 6. 2. 2019, č. 2/2/2019, takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2019/OOP – Změna č. 11 Územního plánu obce Modletice, se ruší v rozsahu textové a grafické části vymezující plochu Z11-3, v níž je rozhodování o změnách v území podmíněno pořízením regulačního plánu, a to včetně zadání regulačního plánu RP1, a to s účinností od 22. 2. 2023. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Obsah návrhu na zrušení části opatření obecné povahy 1. Navrhovatelky se společným návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslaným dne 21. 2. 2020, domáhají zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „napadená změna“), a to v části stanovící pro plochu Z11-3 pořízení regulačního plánu z podnětu jako podmínku pro rozhodování o změnách v území. Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V. 2 51 A 18/2020 2. Navrhovatelky uvádějí, že jsou spoluvlastnicemi pozemku p. č. x v katastrálním území M. u D. a obci M., na jehož části o rozloze cca 0,75 ha byla již změnou č. 9 Územního plánu obce Modletice v roce 2013 vymezena nově zastavitelná plocha smíšeného obytného území (OS), tehdy jako lokalita 9/5 (dále též „sporný pozemek“). Na odpovídající část svého pozemku o rozloze cca 0,9 ha navrhovatelky uzavřely 31. 1. 2018 smlouvu o budoucí kupní smlouvě se společností M. s. r. o. (dále jen „developer“), která zahájila projektovou přípravu záměru výstavby objektů k bydlení vycházejících z regulativů platných v dané lokalitě, na niž vynaložila již statisíce korun. Napadenou změnou však odpůrkyně nečekaně i přes jejich námitky pro sporný pozemek jako součást plochy Z11-3 stanovila podmínku pro rozhodování o změnách v území v podobě pořízení regulačního plánu z podnětu (RP1 – M. – obytné území 1), a to s excesivně dlouhou lhůtou pro jeho pořízení v trvání 6 let. Navrhovatelky jsou přesvědčeny, že tímto postupem odpůrkyně nezákonně a nepřiměřeně zasáhla do jejich vlastnického práva a do práva na legitimní očekávání výkonu veřejné moci v souladu se zásadami dobré správy. 3. Navrhovatelky v první řadě namítají, že důsledkem napadené změny bude zastavení jakéhokoliv stavebního rozvoje nemovitostí v ploše Z11-3 až na dobu 6 let. Poukazují na to, že podle § 62 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 169/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“) o pořízení regulačního plánu z podnětu rozhoduje zastupitelstvo obce v samostatné působnosti, přičemž ve svém rozhodování není nijak omezeno. Navrhovatelky tak nemohou proces pořízení regulačního plánu nijak urychlit a není vyloučeno, že sporný pozemek bude fakticky zablokován po celých 6 let, protože na vydání regulačního plánu v době kratší 6 let neexistuje právní nárok. Regulační plán na podnět tak do práv navrhovatelek zasahuje podstatně více než regulační plán na žádost, který by jim umožnil iniciovat jeho pořízení. Sporný pozemek navrhovatelek má hodnotu v řádu desítek milionů Kč a stanovením podmínky pořízení regulačního plánu z podnětů došlo k jeho výraznému znehodnocení, které představuje nepřiměřený zásah do vlastnického práva zaručeného čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Za maximální přiměřenou lhůtu lze podle navrhovatelek považovat s přihlédnutím k ustanovením § 102 odst. 4 stavebního zákona a bodu 5 čl. II zákona č. 350/2012 Sb. lhůtu 4 let od nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny, omezení v trvání 6 let je však neproporcionální. Lze též poukázat na obdobnost důsledků stanovené podmínky a územní rezervy a na to, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 950/17, vzniká v případě blokace pozemku soukromého vlastníka pro stavební činnost územní rezervou vlastníkovi nárok na kompenzaci za omezení vlastnického práva. 4. Podle navrhovatelek je přitom potřebnost podmínky pořízení regulačního plánu v ploše Z11-3 (stejně jako u dalších ploch řešených napadenou změnou) v napadené změně zcela nezdůvodněná. Navrhovatelky mají za to, že ani neexistuje žádný legitimní důvod pro stanovení takové podmínky. Přitom poukazují na to, že v roce 2013 byl sporný pozemek vymezen jako zastavitelná plocha náhradou za jinou, stejně velkou část pozemku navrhovatelek, která byla ze zastavitelných ploch vyřazena, s argumentací, že jde o místo vhodnější pro funkci bydlení z hlediska kompaktního tvaru zástavby i napojení na dopravní a technickou infrastrukturu obce, přičemž dojde k záboru méně hodnotné zemědělské půdy. Rozhodování v území přitom tehdy nebylo podmíněno pořízením regulačního plánu, naopak územní plán považoval lokalitu za vhodnou k zástavbě, jelikož nemění koncepci veřejné infrastruktury ani nevyvolává požadavky na její změnu. Od roku 2013 přitom na sporném pozemku nedošlo k žádné změně, kterou by bylo možné požadavek regulačního plánu odůvodnit. Tvrzení odpůrkyně v rozhodnutí o námitkách, podle nějž se územní plánování musí přizpůsobovat změnám v území, a proto byl nově stanoven požadavek pořízení regulačního plánu, je podle navrhovatelek nepodložené, neboť v žádné části odůvodnění napadené změny nelze nalézt konkrétní důvody, které by se vztahovaly právě k lokalitě Z11-3. V odůvodnění zmiňovaný nově přijatý názor odpůrkyně, že je třeba budoucí zástavbu v této ploše regulovat podrobnějším nástrojem územního plánování, je pouhým Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V. 3 51 A 18/2020 tvrzením bez jakéhokoliv odůvodnění. Pokud chtěla odpůrkyně takto postupovat, měla tuto podmínku stanovit již při vymezení sporného pozemku jako zastavitelné plochy. Vysvětlení přijatého řešení v napadené změně je podle navrhovatelek paušální, postrádá rozhodovací důvody, a jako takové je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 5. Navrhovatelky dále brojí proti tomu, že zadání regulačního plánu RP1 počítá s tím, že bude obsahovat celou řadu omezujících podmínek (návrh soustavy veřejných prostorů, rozčlenění území na stavební pozemky, určení trasování pozemních komunikací a jejich uspořádání apod.), které mohou zcela znemožnit umístění zamýšleného záměru investora. Nadto když se investor obrátil na odpůrkyni se žádostí o jednání o podmínkách regulace sporného pozemku, tak obdržel přípis starosty ze dne 29. 3. 2019, v němž byly k podmínkám plynoucím ze zadání regulačního plánu v napadené změně doplněny základní požadavky obce k regulačnímu plánu a plánovací smlouvě, podle nichž má být minimální velikost parcel 800 m2, rodinné domy mají mít nejméně dvě parkovací stání, bytové domy podzemní garáže alespoň se dvěma parkovacími stáními na byt a obci má být uhrazen finanční příspěvek na budování technické infrastruktury a občanské vybavenosti ve výši 5 milionů Kč. 6. Jedním z požadavků zadání regulačního plánu je též vymezení pásu krajinné zeleně o šířce 8-10 m podél okraje řešeného území na rozhraní s volnou krajinou, jenž má být realizován nejpozději k datu kolaudace veřejné infrastruktury v ploše Z11-3. Takový požadavek však znamená výrazné zmenšení zastavitelné plochy sporného pozemku a rovná se prakticky vyvlastnění části pozemku za účelem umístění veřejné zeleně, jelikož k takto vymezené části pozemku navrhovatelkám zůstane pouze holé vlastnictví. Navrhovatelky ztratí možnost s dotčenou částí pozemku nakládat, budou muset strpět ohraničení sporného pozemku vysokou zelení a s tím spojené negativní vlivy (imise pylů, zastínění pozemku aj.) a nebudou moci jej ani zcizit, protože jen stěží se najde kupec, který by o tuto část pozemku mohl mít zájem. Takové omezení je podle navrhovatelek nepřiměřené a odporuje čl. 11 odst. 4 Listiny, podle nějž je možné vlastnické právo omezit pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Navrhovatelky v napadené změně postrádají skutečné důvody a cíle, které tímto omezením odpůrkyně sleduje, a pokud je zmiňováno, že takový požadavek plynul ze závazného stanoviska dotčeného orgánu, považují to za zavádějící argumentaci, jelikož po společném jednání takovou úpravu navrhoval samotný pořizovatel a dotčený orgán ochrany přírody a krajiny vyslovoval pouze souhlas s řešením navrhovaným pořizovatelem. I kdyby však takový požadavek skutečně uplatnil orgán ochrany přírody a krajiny, jednalo by se o pož