1 Ao 2/2010 — Nejvyšší správní soud

54 A 116/2018- 89 - text 30 54 A 116/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci navrhovatelky: M. K. u sv. V. v P. sídlem x zastoupena advokátem Mgr. at Mgr. Josefem Fiřtem, LL.M. sídlem Opletalova 55, 110 00 Praha 1 proti odpůrkyni: obec Ořech sídlem Baarovo náměstí 20, 252 25 Ořech zastoupena advokátkou JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2015 – Regulačního plánu lokality „A“ přijatého usnesením zastupitelstva odpůrce č. 7/2015 ze dne 16. 9. 2015 takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2015 – Regulační plán lokality „A“ přijatý usnesením zastupitelstva odpůrkyně č. 7/2015 ze dne 16. 9. 2015 se dnem vyhlášení tohoto rozsudku zrušuje. II. Odpůrkyně je povinna ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 42 912 Kč, a to k rukám zástupce navrhovatelky, Mgr. et Mgr. Josefa Fiřta, LL.M. Odůvodnění: I. Předmět návrhu na zrušení části opatření obecné povahy 1. Navrhovatelka se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslaným dne 3. 10. 2018, domáhala zrušení opatření obecné povahy č. 1/2015 – Regulačního plánu lokality „A“ přijatého usnesením zastupitelstva odpůrce č. 7/2015 ze dne 16. 9. 2015 (dále jen „napadený regulační plán“). Napadeným regulačním plánem bylo na pozemku st. p. x pod bývalým statkem č. p. x v k. ú. a obci O (dále též „dotčený pozemek“) navrženo zřízení nového náměstí navazujícího na současné B N, demolice některých současných budov a zřízení nových budov včetně zřízení nové obslužné komunikace procházející středem řešeného areálu. Navrhovatelka se cítí být navrhovanou úpravou dotčena, protože je vlastníkem dotčeného pozemku, který jí byl vydán rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 12. 2015, č. j. SPÚ 638015/2015, jež nabylo právní moci dne 2. 1. 2016, na základě § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“). II. Včasnost návrhu a další procesní podmínky 2. Ke včasnosti podaného návrhu navrhovatelka uvedla, že napadený regulační plán nabyl účinnosti dne 5. 10. 2015. Na navrhovatelku se vztahuje přechodné ustanovení bodu 3 čl. XXXVIII zákona č. 225/2017 Sb., z nějž plyne, že tímto zákonem nově zavedená zkrácená lhůta pro podání návrhu v trvání jednoho roku se na tento návrh nevztahuje a že se použije dříve platná tříletá lhůta, která s ohledem na datum nabytí účinnosti regulačního plánu uplynula dne 5. 10. 2018. 3. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu namítla, že návrh je opožděný. Poukázala na ustanovení § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 250/2014 Sb. (dále jen „správní řád“), podle nějž opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Z toho vychází též rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, 2 Ao 3/2007-40. Veřejná vyhláška o vydání napadeného regulačního plánu přitom byla zveřejněna na úřední desce odpůrkyně dne 17. 9. 2015. Napadený regulační plán tudíž nabyl účinnosti dne 2. 10. 2015, dne 5. 10. 2015 byla vyhláška z úřední desky pouze sejmuta. S ohledem na to zastává názor, že lhůta pro podání návrhu uplynula již dne 2. 10. 2018. 4. Soud návrh usnesením ze dne 6. 12. 2018, č. j. 54 A 116/2018-31, odmítl jako opožděný, neboť s odkazem na závěry rozsudku NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 257/201451, dospěl k závěru, že navrhovatelkou tvrzené datum nabytí účinnosti neodpovídá skutečnému dni, kdy napadený regulační plán nabyl účinnosti. S ohledem na skutečné datum nabytí účinnosti byl návrh podán až po uplynutí tříleté lhůty pro podání návrhu. Ke kasační stížnosti navrhovatelky však NSS toto usnesení zrušil rozsudkem ze dne 31. 3. 2020, č. j. 8 As 409/2018-77, jako předčasné, neboť soud měl nejprve dát navrhovatelce možnost se vyjádřit k odlišnému názoru soudu na okamžik nabytí účinnosti napadeného regulačního plánu a dát jí prostor k předložení případných důkazních prostředků ke svému tvrzení a uplatnění právní argumentace na podporu svého tvrzení o včasnosti návrhu. 5. Soud proto v souladu se závazným právním názorem NSS navrhovatelku i odpůrkyni vyzval k tomu, aby předložily argumenty a v případě potřeby též důkazy ke sporné otázce, zda byl návrh podán včas v zákonem stanovené lhůtě. 6. Navrhovatelka konstatovala, že při podání návrhu a posouzení jeho včasnosti postupovala v důvěře ve správnost záznamu o účinnosti napadeného regulačního plánu jakožto aktu veřejné moci, na který se v souladu s § 168 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb. (dále jen „stavební zákon“) přiměřeně použijí ustanovení § 75 správního řádu upravující doložku právní moci. Komentářová literatura toto ustanovení vykládá tak, že je třeba aplikovat ustanovení § 75 správního řádu v maximálně možném rozsahu. Z toho navrhovatelka dovozuje, že i právní důsledky vyznačení záznamu účinnosti jsou stejné jako v případě vyznačení doložky právní moci, tj. že se jedná o úřední osvědčení o právní skutečnosti. 7. Kromě toho navrhovatelka s ohledem na podobnost opatření obecné povahy s právními předpisy poukazuje na požadavek publicity právních předpisů, tedy jejich vyhlášení a následného trvalého zveřejnění ve veřejně dostupném zdroji (Sbírce zákonů). Každý může příslušný právní předpis vyhledat ve Sbírce zákonů v důvěře ve správnost zveřejněných údajů, neboť podle základní zásady publikačního práva za zveřejněné právo a informace o něm odpovídá stát. V případě opatření obecné povahy žádná Sbírka zákonů neexistuje, její roli podle § 165 odst. 3 stavebního zákona zajišťuje dálkový přístup k regulačním plánům, u nějž se také podle navrhovatelky uplatní zásada odpovědnosti státu za zveřejněný obsah. Městským úřadem Č, odborem územního plánování (dále jen „pořizovatel“), uveřejněný obsah napadeného regulačního plánu přitom obsahuje záznam o účinnosti a naopak neobsahuje žádný záznam o datu vyvěšení regulačního plánu (ostatně ten nikdy jako celek vyvěšen nebyl, bylo vyvěšeno pouze oznámení o jeho vydání). Podle navrhovatelky tak neexistuje žádný veřejně dostupný údaj, na jehož základě by mohl adresát napadeného regulačního plánu dovodit, že záznam o účinnosti neodpovídá skutečnosti. To by bylo možné zjistit jen studiem správního spisu a příslušné veřejné vyhlášky. 8. Navrhovatelka uvádí, že po adresátech jednajících v důvěře ve správnost správních aktů (včetně opatření obecné povahy) nelze požadovat ověřování správnosti státním orgánem vyznačeného záznamu o účinnosti nahlížením do správního spisu, nemá-li být popřena zásada presumpce správnosti a zákonnosti aktů veřejné moci. Fyzické vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce odpůrkyně pak představuje jen jednorázový akt a po uplynutí 15 dnů je příslušná listina oznamující vydání regulačního plánu z úřední desky odstraněna. Nepředstavuje tak pro adresáty opatření obecné povahy při ověřování jeho účinnosti reálnou možnost. Popření možnosti spolehnout se na záznam o účinnosti by představovalo podle navrhovatelky absurdní výklad, neboť tím by se zcela vytratil smysl vyznačování záznamu o nabytí účinnosti, jímž by měla být ochrana právní jistoty adresátů opatření obecné povahy a zajištění předvídatelnosti rozhodování správních orgánů, zejména stavebních úřadů. 9. Platí-li v případě doložky právní moci zpravidla adresně doručovaných správních rozhodnutí presumpce její správnosti (zde navrhovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. III. ÚS 456/97), tím spíše (a minori ad maius) musí být dána presumpce správnosti záznamu o účinnosti u opatření obecné povahy, jež jsou jednorázově vyvěšeny na úřední desce bez adresného doručování a bez možnosti dodatečného ověření jejich správnosti jinak než nahlížením do správního spisu. Tím se v daném případě uplatní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1291/99, podle nějž je třeba na opravný prostředek podaný ve lhůtě odvíjející se od vyznačené doložky právní moci pohlížet jako na včasný i v případě, pokud tato doložka neodpovídala skutečnosti. 10. Rozsudku NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 257/2014-51, a jeho závěru, že není možné činit paralelu mezi doložkou právní moci a záznamem o nabytí účinnosti, navrhovatelka vytýká, že NSS přehlédl existenci ustanovení § 168 odst. 1 stavebního zákona, které výslovně zakládá aplikovatelnost ustanovení § 75 odst. 3 správního řádu o doložce právní moci. Navrhovatelka zdůrazňuje, že záznam o účinnosti napadeného regula