9 As 34/2008 — Nejvyšší správní soud

54 A 95/2018- 57 - text 12 54 A 95/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: M. Š., bytem X, zastoupený advokátkou Mgr. Miluší Pospíšilovou, sídlem Paprsková 1340/10, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2018, č. j. MSP-965/2016-OSV-OSV/5, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2018, č. j. MSP-965/2016-OSV-OSV/5, se ve výroku II ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 400 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Miluše Pospíšilové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doručenou Městskému soudu v Praze dne 16. 4. 2018 a přikázanou k projednání zdejšímu soudu usnesením Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 7. 2018, č. j. Nad 152/2018-39, domáhá zrušení výroku II v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2016, č. j. Si 1378/2016-8 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím Městský soud v Praze podle § 8a a § 15 zákona č. 106/1999, Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 301/2016 Sb. (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) částečně odmítl žádost žalobce ze dne 6. 10. 2016 o poskytnutí informace (rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 57 T 4/2015), a to v rozsahu informací o dni a měsíci narození a bydlišti (kromě názvu obce) obžalovaného a dalších obviněných (svědků), a příjmení, dni a měsíci narození třetích osob. Obsah podání účastníků 2. Žalobce v žalobě předně namítá, že nebyl dán důvod pro částečné odepření informace v rozsahu příjmení třetích osob z důvodu ochrany osobních údajů, neboť samotné jméno a příjmení není osobním údajem, který by umožňoval subjekt přímo či nepřímo identifikovat, popřípadě jej na základě tohoto údaje kontaktovat. K tomu odkazuje zejména na rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2009, č. j. 1 As 98/2008-148, č. 1944/2009 Sb. NSS. Poukazuje na skutečnost, že soudní řízení je až na zákonem stanovené výjimky ústní a veřejné a rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. Jména účastníků bez anonymizace jsou uveřejňována též na seznamu jednání vyvěšeném na dveřích jednací síně a přehledu jednání dostupném dálkovým přístupem. Dále žalobce poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2015, č. j. 29 A 48/2013-68. Odkaz žalovaného na rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2011, č. j. 2 As 21/2011-166, č. 2416/2011 Sb. NSS, považuje žalobce za nepřiléhavý s ohledem na odlišné skutkové a právní okolnosti. Zdůrazňuje, že o předmětném trestním řízení ve věci obžalovaného bývalého policisty informovaly též sdělovací prostředky. Cituje názory týkající se anonymizace rozhodnutí vyslovené v odborné literatuře a poukazuje zejména na judikaturu Krajského soudu v Praze (rozsudky ze dne 30. 3. 2009, č. j. 44 Ca 115/200879, ze dne 2. 10. 2008, č. j. 44 Ca 60/2008-43, ze dne 5. 12. 2008, č. j. 44 Ca 47/2008-76, ze dne 11. 5. 2009, č. j. 44 Ca 89/2008-52, ze dne 16. 6. 2009, č. j. 44 Ca 153/2008-94, ze dne 25. 6. 2009, č. j. 44 Ca 101/2008-43, ze dne 22. 9. 2009, č. j. 44 Ca 43/2009-101, ze dne 27. 5. 2010, č. j. 44 Ca 48/2009-102, ze dne 16. 6. 2010, č. j. 44 Ca 113/2009-95, č. j. 44 Ca 121/2009-88 a č. j. 44 Ca 141/2009-86, ze dne 4. 7. 2011, č. j. 44 A 73/2010-112, a ze dne 26. 7. 2011, č. j. 44 A 75/2010-65 a 44 A 84/2010-124). Vytýká žalovanému, že nerespektuje judikaturu NSS a Krajského soudu v Praze, a porušuje tak princip rovnosti a povinnost dbát, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Dle žalobce žalovaný a Městský soud v Praze porušili § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím a § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění účinném do 23. 4. 2019 (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Zdůrazňuje, že právo na informace je základním právem zaručeným čl. 17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odepřít poskytnutí informace je možné pouze v případě, stanoví-li tak zákon a jde-li o opatření nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví nebo mravnosti. V části, v níž bylo odmítnuto poskytnutí příjmení fyzických osob, však tyto podmínky nebyly splněny. 3. Žalobce poukazuje také na opakovanou nečinnost žalovaného. Uvádí, že ačkoli nejde o vady, které by samy o sobě měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a byly tak důvodem pro jeho zrušení, ve spojení se způsobem, jímž žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil, a nerespektováním ustálené judikatury svědčí o nezákonném a účelovém postupu žalovaného. 4. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky se shodují s argumentací uplatněnou ve správním řízení, s níž se vypořádal. Poukazuje na definici osobního údaje v § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů. Zdůrazňuje, že s ohledem na odlišné skutkové okolnosti jednotlivých případů nelze bez dalšího aplikovat závěry rozsudku ze dne 29. 7. 2009, č. j. 1 As 98/2008148, v němž NSS konstatoval, že jméno a příjmení fyzické osoby v kombinaci s číslem občanského průkazu není osobním údajem ve smyslu § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů. Z odůvodnění soudních rozhodnutí lze zjistit podstatně více informací, na jejichž základě lze fyzické osoby ztotožnit. Při poskytování informací o rozhodovací činnosti soudů může docházet k omezení práva na informace. Anonymizace je na místě v případě údajů, které jsou způsobilé napomoci identifikovat subjekt údajů. Ze zákona o svobodném přístupu k informacím neplyne, že by právo na informace automaticky zahrnovalo právo na poskytnutí údajů identifikujících účastníky, svědky či poškozené, ale je třeba zvažovat legitimní zájem na tom, aby se takové údaje staly součástí veřejné diskuze. K tomu odkazuje na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2011, č. j. 44 A 73/2010-112, a ze dne 27. 6. 2012, č. j. 45 A 4/2012-76. Odkazuje také na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. II. ÚS 516/02 (patrně míněno usnesení sp. zn. III. ÚS 156/02), podle něhož právo na informace nelze chápat jako neomezené právo člověka na uspokojení osobní zvědavosti či zvídavosti. Veřejné vyhlášení rozsudku je kvalitativně odlišné od dalšího veřejného šíření informací v něm obsažených. K tomu odkazuje na rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2011, č. j. 2 As 21/2011-166. Městský soud v Praze v této věci posuzoval, ke které osobě se údaje vztahují, zda je možné na jejich základě tuto osobu identifikovat a zda je na jejich poskytnutí veřejný zájem. Veřejný zájem shledal na poskytnutí jména a příjmení obžalovaných a obviněných. V případě fyzických osob, které vystupovaly v předmětném trestním řízení jako utajení svědci, ponechal pouze krycí jména a příjmení, zatímco skutečná příjmení neposkytl. Z toho je patrné, že pečlivě zvažoval omezení práva žalobce na informace a informace neposkytl pouze v rozsahu, v němž by byl zásah do soukromí fyzických osob nepřípustný. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s těmito závěry ztotožnil. Dále žalovaný odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, č. j. 3 A 99/2016-97, v němž soud dospěl k závěru, že jména a příjmení osob poškozených a svědků uvedená v trestním rozsudku jsou osobními údaji, přičemž zájem veřejnosti nedosahuje takové intenzity, aby převážil nad ochranou soukromí a osobnosti. 5. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval, že samotné jméno a příjmení nejsou osobními údaji. Rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2011, č. j. 2 As 21/2011-166, se týkal odlišných skutkových okolností. NSS v něm současně upozornil, že je třeba rozlišovat údaje různých osob v různých situacích. Dále citoval článek John A. Gealfow a Christian May Anonymizace osobních údajů v soudních rozhodnutích publikovaný v Revue pro právo a technologie 19/2019, podle něhož soudy jako povinné subjekty při poskytování informací o rozhodovací činnosti na základě interní instrukce žalovaného ze dne 24. 7. 2009, č. 13/2008-SOSV-SP, často činí dogmatické závěry o tom, že některé druhy informací je třeba bezvýhradně anonymizovat, aniž by docházelo k poměřování konkurujících lidských práv. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žal