9 Afs 86/2008 — Nejvyšší správní soud

43 Af 4/2020- 32 - text 9 43 Af 4/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky v právní věci žalobkyně: Stama a.s. sídlem Vančurova 2, 410 02 Lovosice zastoupená JUDr. Vencislavem Sabotinovem, advokátem sídlem Mrázova 9, 412 01 Litoměřice proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2019, č. j. 143988/2019/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Průběh správního řízení 1. Dne 5. 3. 2018 Městský úřad Rakovník (dále jen „správce poplatku“) vyzval žalobkyni ke splnění ohlašovací povinnosti s odkazem na čl. XI a čl. XXI obecně závazné vyhlášky města Rakovník č. 8/2012 a čl. 11 a čl. 20 obecně závazné vyhlášky č. 7/2017 (dále jen „vyhláška č. 7/2017“), zejména k oznámení rozsahu a doby užívání veřejného prostranství parc. č. st. X v ulici K. v R. (dále jen „předmětný pozemek“), kde se nachází skládka zboží. Správce poplatku ve výzvě uvedl, že jde o veřejné prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), které podléhá místnímu poplatku za užívání veřejného prostranství podle čl. 9 vyhlášky č. 7/2017 a čl. IX vyhlášky č. 8/2012. Správce poplatku uvedl, že vlastníkem pozemku je společnost GS Reality a.s. (dále jen „GS Reality“). 2. Dle úředního záznamu správce poplatku ze dne 8. 3. 2018 byla téhož dne provedena kontrola pozemku a bylo zjištěno, že veřejné prostranství je užíváno, neboť je na něm umístěno 17 palet. Obdobná zjištění byla dle úředních záznamů učiněna při dalších kontrolách (dne 13. 3. 2018 16 palet; dne 15. 3. 2018 15 palet; dne 22. 3. 2018 14 palet; dne 27. 3. 2018 16 palet; dne 29. 3. 2018 16 palet; dne 3. 4. 2018 15 palet, dne 10. 4. 2018 14 palet; dne 19. 4. 2018 18 palet; dne 24. 4. 2018 21 palet; dne 26. 4. 2018 21 palet; dne 3. 5. 2018 19 palet; 15. 5. 2018 18 palet; 22. 5. 2018 19 palet; dne 5. 6. 2018 15 palet; dne 12. 6. 2018 18 palet; dne 11. 10. 2018 18 palet; dne 30. 10. 2018 13 palet; dne 27. 11. 2018 16 palet a dne 31. 12. 2018 7 palet). Dle záznamů je velikost jedné palety cca 1 m2. K záznamům jsou připojeny fotografie palet na předmětném pozemku. 3. Na výzvu správce poplatku reagovala žalobkyně vyjádřením ze dne 19. 3. 2018. V něm uvedla, že vlastníkem předmětného pozemku je společnost GS Reality. Původně byla vlastníkem tohoto pozemku žalobkyně, jejímiž akcionáři jsou doposud výhradně členové rodiny G.. V roce 2011 došlo k rozdělení společnosti odštěpením, čímž vznikla nová společnost REPONET a.s. a jejími akcionáři byli opět G.. V roce 2017 došlo k rozdělení společnosti REPONET a.s. odštěpením se vznikem společnosti GS Reality, jejímiž akcionáři byli a jsou opět výlučně členové rodiny G.. Faktickým vlastníkem předmětného pozemku byla vždy rodina G., a to prostřednictvím tzv. rodinného holdingu (koncernu), do kterého patří jak žalobkyně, tak společnost GS Reality. Jedná se o tzv. faktický koncern, který je zcela v souladu se zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“). V rámci holdingové struktury je běžná majetková a právní provázanost, nastavení těchto procesů je vnitřní záležitostí členů holdingu. Co se týče „skládky zboží“, jak uvedl správce poplatku, jedná se o zboží, k němuž svědčí zástavní právo společnosti GS Reality. To je z pohledu práva věcné právo, stejně jako vlastnické právo. Vzhledem k tomu, že předmětný pozemek spadal a spadá do rodinného holdingu a i vzhledem k tomu, že společnosti GS Reality svědčí k předmětnému zboží věcné právo, nevznikla žalobkyni ohlašovací povinnost z titulu užívání veřejného prostranství. Dále žalobkyně poukázala na to, že město Rakovník nedisponuje nájemní smlouvou k pozemku, ačkoliv z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu plyne, že vlastník pozemku není povinen strpět bezplatné užívání svého pozemku, který je součástí veřejného prostranství, neboť by šlo o nucené omezení vlastnického práva bez náhrady. Za této situace tak požadavek správce poplatku označila za rozporný s dobrými mravy. Za nejlogičtější řešení žalobkyně považuje zachování dosavadního (déle jak 2 roky trvajícího) stavu. 4. Z protokolu z místního šetření ze dne 12. 4. 2018 vyplývá, že se k věci vyjádřily dvě osoby. Podle nich dochází k záboru veřejného prostranství od roku 2016, po opravě komunikace jsou na předmětném pozemku umístěny palety podél plotu stavebnin, patřících žalobkyni, v podobném rozsahu jako v této době. Umístění palet je nepřetržité. 5. Správce poplatku vydal dne 18. 4. 2018 sdělení, jímž žalobkyni informoval, že ji eviduje jako poplatníka místního poplatku za užívání veřejného prostranství podle čl. VIII vyhlášky č. 8/2012 a čl. 8 vyhlášky č. 7/2017, konkrétně za umístění skládky zboží na předmětném pozemku. Výši poplatku pak vyčíslil na 55 200 Kč. 6. Žalobkyně reagovala vyjádřením ze dne 16. 5. 2018. Setrvala v něm na svém původním názoru, že nejsou splněny podmínky pro vyměření poplatku za užívání veřejného prostranství. Uvedla, že uložením poplatku za užívání veřejného prostranství k tíži jiné společnosti z téhož rodinného koncernu znamená, že je fakticky postihován vlastník předmětného pozemku, tedy rodina G.. Takový postup je v rozporu s dobrými mravy. Dále se ohradila proti konstatování správce poplatku, že by sama potvrdila, že veřejné prostranství užívala déle než dva roky. Podle ní pouze poukazovala na to, že je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, aby po ní město Rakovník požadovalo poplatek za užívání veřejného prostranství, který samo nevlastní a v rozporu s rozhodovací praxí nehradí vlastníkovi pozemku žádnou náhradu, tudíž by se fakticky bezdůvodně obohacovalo. Dále zdůraznila, že vlastník pozemku, společnost GS Reality, má zástavní právo ke zboží uloženému na předmětném pozemku, má jej fakticky i právně ve svém držení. Jde tedy o zboží umístěné za účelem vzniku zástavního práva vlastníka předmětného pozemku. 7. Dne 7. 6. 2019 vydal správce poplatku platební výměr č. j. MURA/28832/2019 (dále jen „platební výměr“), jímž žalobkyni s odkazem na § 11 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), vyhlášku č. 7/2017 a § 98 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vyměřil nedoplatek na místním poplatku za užívání veřejného prostranství dle čl. 12 písm. f) vyhlášky č. 7/2017 za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 56 910 Kč. V odůvodnění uvedl, že kontrolou v dostupných registrech ověřil, že vlastník pozemku (společnost GS Reality) je odlišný od subjektu užívajícího veřejné prostranství (žalobkyně). Žalobkyně pak tuto skutečnost ve svých vyjádřeních nerozporovala. Dále přiložil tabulku, kde uvedl, v jakém období žalobkyně veřejné prostranství užívala, rozsah užívání a dobu užívání ve dnech. Na základě toho vyměřil poplatek v uvedené výši. Závěrem uvedl, že žalobkyně sice ve svých vyjádřeních uvedla, že obě zmiňované společnosti patří do rodinného holdingu a že společnost GS Reality disponuje zástavním právem k určitému objemu zboží, avšak tato svá tvrzení nikterak neprokázala. Správce poplatku konstatoval, že není dán důvod pro osvobození od poplatkové povinnosti podle čl. 14 odst. 2 písm. l) vyhlášky č. 7/2017. 8. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání. Poukázala na to, že platební výměr byl vydán po uplynutí téměř jednoho roku po poslední komunikaci se správcem poplatku. Dále uvedla, že správce poplatku se nikterak nevypořádal s jejími dřívějšími argumenty proti vyměření poplatku a z jeho strany žalobkyně nikdy nebyla vyzvána k prokázání svých tvrzení, přestože je uváděla opakovaně. Své argumenty uvedené v předchozích vyjádřeních zopakovala. 9. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 11. 11. 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a potvrdil platební výměr vydaný správcem poplatku. Uvedl, že správce poplatku vydal platební výměr ve lhůtě pro jeho stanovení. Lhůta pro vyměření poplatku by uplynula až dne 31. 1. 2022. Dále odkázal na zjištění správce poplatku ohledně neexistence důvodů pro osvobození od placení místního poplatku. Žalovaný konstatoval, že koncern představuje seskupení obchodních společností a jako takový nemá právní subjektivitu. Tu mají pouze jeho jednotlivé společnosti, které v právních vztazích vystupují samostatně. V případě zákona o místních poplatcích je poplatníkem právnická osoba, bez ohledu na to, zda spadá do koncernu či nikoliv. Dále žalovaný uvedl, že funkcí zástavního práva je výhradně zajištění závazku (tj. záruka za uspokojení pohledávky). Předmětné zboží však je ve vlastnictví poplatníka (žalobkyně), jak sama žalobkyně uvedla. Žalobkyně nadto nikterak ne