2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

46 A 3/2021- 45 - text 13 46 A 3/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Oulíkovou ve věci žalobce: N. D. H., nar. X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem, sídlem Stanislava Kostky Neumanna 2052, 407 47 Varnsdorf, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, Žižkov, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2021, č. j. CPR-9213-3/ČJ-2021-930310-V244, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Nymburk (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 2. 2021, č. j. KRPS-287799-63/ČJ-2019-010025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 a 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území států Evropské unie, v délce 1 roku od okamžiku, kdy uplyne doba stanovená k vycestování. Doba k vycestování byla stanovena v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Správní orgán I. stupně konstatoval, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 2. Žalobce uvádí, že správní orgány porušily § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nedostály povinnosti zjistit náležitě stav věci bez důvodných pochybností a opomněly zjišťovat rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce. Současně porušily § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť nedbaly, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu a byly šetřeny zájmy žalobce. 3. Žalobce konkrétně namítá, že v jeho případě nebylo možné vydat rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť měl být považován za rodinného příslušníka občana České republiky, a totiž své nezletilé dcery E. S., narozené dne X, s níž správní orgán jednal jako s účastníkem řízení. Žalobce v souvisejícím trestním řízení, které bylo vedeno Policií České republiky v Nymburce, uvedl, že na dceru finančně přispíval do roku 2018, kdy ztratil kontakt s matkou a nevěděl, kam má posílat výživné. Z toho je zřejmé, že se žalobce o dceru přinejmenším finančně staral, když posílal matce výživné. Správní orgány nehodnotily, že matka byla následně ve výkonu trestu odnětí svobody a nebylo možné se s ní spojit. Skutečnost, že matka nezletilé je drogově závislá a byla ve výkonu trestu odnětí svobody, neznamená, že by žalobce nebyl otcem, a tedy rodinným příslušníkem nezletilé dcery. 4. Žalobce dále namítá, že správní orgány v rozporu s § 174a nezhodnotily veškeré aspekty nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí o vyhoštění. Správní orgány nikterak nehodnotily, že žalobce uvedl, že žije s adoptivní matkou a adoptivním bratrem, který je občanem České republiky. V případě provedení pobytové kontroly by přitom bylo zjištěno, že s nimi skutečně pobývá a že je nutné je zohlednit v rámci posouzení přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Správní orgány na základě svých domněnek bagatelizovaly vztah žalobce s adoptivní matkou a bratrem, s nimiž žalobce řadu let žije, aniž provedly šetření, zda nebude vyhoštění žalobce nepřiměřeným zásahem vůči adoptivní matce a adoptivnímu bratrovi. 5. Žalobce též vytýká správním orgánům, že nikterak neodůvodnily, proč zkrátily stanovenou lhůtu k vycestování z původních 50 dnů na 30 dnů, čímž založily nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalobce uvádí, že dosud nemá nový cestovní doklad, zcela absentují lety do domovského státu, neboť Vietnam z důvodu pandemie Covid-19 uzavřel hranice, a pro návrat je třeba povolení vietnamské ambasády, která je však uděluje pouze osobám s krátkodobými vízy či starým a nemocným. Je tak nemožné, aby se žalobce ve stanovené lhůtě dostal do domovského státu. 6. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby a odkazuje na napadené a prvostupňové rozhodnutí a spisový materiál. V řízení o správním vyhoštění bylo zjištěno naplnění předpokladů pro vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 4 a 9 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný má za to, že se dostatečně a přezkoumatelným způsobem vypořádal s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. 7. Při jednání soudu setrval žalobce na svém procesním stanovisku, žalovaná se z jednání omluvila. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dle § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba je tedy věcně projednatelná. 9. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 10. Soud ze správního spisu zjistil, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend, ze dne 24. 1. 2019, č. j. KRPU-221359-13/ČJ-2017-040026, byla žalobci uložena povinnost opustit území České republiky podle § 50a odst. 3 písm. c) zákona o pobytu cizinců a podle § 50a odst. 4 zákona o pobytu cizinců mu byla stanovena doba k opuštění území v délce 60 dnů od jeho převzetí. Rozhodnutí žalobce převzal dne 29. 1. 2019, dle vyznačené doložky nabylo rozhodnutí právní moci dne 14. 2. 2019. V odůvodnění je uvedeno, že žalobce pobýval na území České republiky neoprávněně ode dne 27. 10. 2017 a že rozhodnutí o správním vyhoštění by bylo nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života, neboť žalobce zde chce pobývat, aby mohl vyživovat svou dceru, která je občanskou České republiky, a vzhledem k délce pobytu v České republice si zde nepochybně vytvořil kulturní a sociální vazby. Rozhodnutí o povinnosti opustit území správní orgán vyhodnotil jako přiměřené z hlediska dopadů do soukromého a rodinného života žalobce. 11. Žalobce se dne 21. 10. 2019 dostavil ke správnímu orgánu I. stupně s tím, že na území České republiky pobývá neoprávněně a chce svou situaci řešit. Kontrolou cestovního dokladu č. N132775 správní orgán I. stupně zjistil, že žalobce nemá platné povolení k pobytu. Z otisku vstupního razítka z letiště Frankfurt nad Mohanem vyplývá, že naposledy vstoupil do schengenského prostoru dne 20. 3. 2017 a dosud z něj nevycestoval. Lustracemi v evidencích bylo mimo jiné zjištěno, že na žalobce bylo vyhlášeno pátrání ve věci přečinu zanedbání povinné výživy. 12. S žalobcem bylo téhož dne zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění a byl vyslechnut za přítomnosti tlumočníka vietnamského jazyka a svého právního zástupce. Žalobce vypověděl, že je ženatý a má tři děti. Ve Vietnamu má manželku N. T. S. a dvě děti, čtyřletou dceru H. N. Q. a dvouletého syna H. N. T. Jeho třetím dítětem je dcera E. S., narozená dne X. Ve Vietnamu bydlí ve společné domácnosti s rodiči, manželkou a dětmi v rodinném domě ve vlastnictví rodičů v X. Trvalé bydliště ve Vietnamu žalobce považuje za bezpečné. Do České republiky přijel žalobce v roce 2009 na základě platného cestovního dokladu a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, poslední platné vízum měl žalobce do 27. 10. 2017, poté byl v České republice neoprávněně. Dne 9. 11. 2017 se dostavil na policii v Ústí nad Labem, aby svou situaci řešil. Byla mu uložena povinnost opustit území, proti rozhodnutí se odvolal. K dotazu uvedl, že si je vědom toho, že po podaném odvolání bylo dne 24. 1. 2019 vydáno nové rozhodnutí, jímž mu byla uložena povinnost opustit území a stanovena doba k vycestování, rozhodnutí mu bylo doručeno. V době stanovené tímto rozhodnutím nevycestoval, neboť má v České republice adoptivní matku P. T. N., narozenou X, která má v České republice trvalý pobyt a se kterou žalobce žije ve společné domácnosti, vypomáhá jí v domácnosti a ona mu vypomáhá finančně. K dotazu uvedl, že skutečnost, že jde o adoptivní matku, není schopen doložit žádnou listinou. Je mu známo, že po uplynutí lhůty k vycestování pobývá v České republice neoprávněně a že svým n