6 As 405/2017 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 10/2021- 93 - text 4 49 Ad 10/2021 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: V. K., narozený X bytem X údajně zastoupený obecným zmocněncem JUDr. J. H. doručovací adresou X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2020, č. j. X, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. JUDr. J. H. se jménem žalobce žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 17. 8. 2020 a následně postoupenou usnesením ze dne 1. 6. 2021, č. j. 54 Ad 9/202076, Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 7. 4. 2020, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím, jehož zrušení se domáhá rovněž, žalovaná podle § 41 odst. 3 ve spojení s § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 315/2019 Sb. zamítla žádost žalobce ze dne 27. 11. 2019 o zvýšení invalidního důchodu poskytovaného dosud pro invaliditu druhého stupně, neboť na základě závěrů posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Louny ze dne 23. 1. 2020 poklesla pracovní schopnost žalobce jen o 50 %. 2. Tvrzený zmocněnec žalobce, který v tomto směru již byl vyzýván Krajským soudem v Ústí nad Labem, soudu předložil v prosté kopii plnou moc k zastupování žalobce, jež byla předložena již žalované v jiném správním řízení. Podle této plné moci bylo zmocnění uděleno dne 4. 11. 2018 pro věci občanskoprávní, pro správní řízení a pro další úkony v oblasti, kde není vyžadováno členství zástupce v České advokátní komoře. 3. Takto formulovanou plnou moc nicméně soud vyhodnotil jako nedostačující pro nynější soudní řízení. Za prvé byla plná moc udělena nejen se značným předstihem před zahájením soudního řízení, ale i více než jeden rok před zahájením správního řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. To by samo o sobě nebylo překážkou její akceptovatelnosti, ovšem pochybnost z toho vyplývající je zásadním způsobem prohloubena tím, že plná moc nebyla výslovně dána pro soudní řízení správní, jež není ani řízením občanskoprávním, ani řízením správním a konečně nepředstavuje ani jednotlivý úkon. Lze tak důvodně pochybnovat o tom, zda žalobce v době udělení plné moci souhlasil s tím, aby byl zmocněncem zastupován i pro účely nyní podané žaloby u správního soudu, tedy ve zcela jiném řízení, než ve kterém byla původně plná moc prezentována. 4. Zmocněnci žalobce byla proto usnesením ze dne 19. 11. 2021, č. j. 49 Ad 10/2021-86, poskytnuta dodatečná lhůta 10 dnů od doručení zmíněného usnesení, s ohledem na termín nařízeného jednání nejdéle však do 6. 12. 2021, v níž měl napravit nedostatky jím předložené plné moci. 5. Zmocněnec nicméně v uvedené lhůtě, která uplynula dne 30. 11. 2021, na výzvu soudu nereagoval. Teprve až dne 3. 12. 2021 soudu předložil plnou moc ze dne 27. 11. 2021, jež je ovšem formulována zcela shodně jako plná moc předložená Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Zmocněnec žalobce tedy i přes konkrétní poučení, jejž se mu dostalo, vady plné moci neodstranil. Uvedené vady přitom soud považuje za zcela zásadní a brání pokračování v tomto řízení. 6. V prvé řadě lze připomenout, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) v rozsudku 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017-33, publikovaném pod č. 3860/2019 Sb. NSS, potvrdil, že nedoložením oprávnění zastupovat vzniká pochybnost, zda zástupce skutečně vykonává v řízení práva osoby, za jejíhož zástupce se označil, a chybí tak jedna z podmínek řízení. Je to přitom zástupce účastníka řízení, který musí soudu deklarovat oprávnění činit v řízení procesní úkony. Zpravidla se tak děje předložením plné moci jako průkazu předtím uzavřené dohody o zastupování mezi účastníkem řízení a jeho zástupcem. Byla-li tedy žaloba podána zmocněncem jménem zmocnitele (procesní úkon byl zjevně činěn za jiného), je zákonnou povinností zmocněnce doložit soudu své oprávnění zmocnitele zastupovat. Pokud tuto zákonnou povinnost zmocněnec přes výzvu soudu nesplní, pak je soud oprávněn žalobu odmítnout pro nedostatek podmínek řízení, aniž by byl povinen vyzývat ke splnění této povinnosti vedle zmocněnce i samotného zmocnitele. Pokud je žaloba podepsána též zmocnitelem, soud jedná v případě nedoložení plné moci přímo s ním. 7. V tomto případě sám žalobce v průběhu soudního řízení neučinil jediný úkon, z nějž by bylo možné dovodit, že usiluje o projednání žaloby proti napadenému rozhodnutí. Žalobu ani žádný jiný úkon sám nepodepsal. Přitom ani ve správním řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí (tj. v návaznosti na žádost ze dne 27. 11. 2019) nebyl vůbec zastoupen. Zmocněnec žalobce zastupoval pouze v dřívějším správním řízení o jiné žádosti. 8. V usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 8 Azs 16/2007-158, č. 1811/2009 Sb. NSS, NSS k problematice výkladu plné moci konstatoval, že v pochybnostech je vždy na místě položit si otázku, jakým úmyslem byli zmocnitel a zmocněnec vedeni při sepisování plné moci, a vážit, zda třeba užití nepříliš vhodně volených slov – nebo naopak nepřítomnost konkrétního slovního spojení – svědčí skutečně o vůli stran omezit plnou moc, či zda jde spíše o projev nedostatečné pečlivosti stran či důsledek používání předtištěných formulářů plné moci. Je přitom namístě přidržet se zásady „ve prospěch zastoupení“, pokud tomu text konkrétní plné moci a jednání účastníka vůči soudu přímo neodporují. V konkrétním případě obsahujícím výčet různých druhů řízení odlišných od soudního řízení správního s výslovnou zmínkou řízení o kasační stížnosti rozšířený senát připustil, že takto formulovaná plná moc by neumožňovala uzavřít, že se vztahuje i na soudní řízení správní před krajským soudem, nebýt úvodní obecné formulace „ve všech právních věcech“, jež mu umožnila dovodit, že následný výčet řízení má jen příkladmý charakter neomezující obecně formulované zmocnění dopadající i na řízení jiná. 9. Plná moc předložená zmocněncem v tomto řízení ovšem úvodní obecnou formulaci neobsahuje, je naopak jmenovitým výčtem tří konkrétních variant – správního řízení, občanského soudního řízení a konečně sice poněkud obecněji vymezeného zmocnění, avšak vztaženého jen na dílčí úkony v oblastech, kde se nevyžaduje členství v České advokátní komoře. Soudní řízení správní jakožto řízení (nikoliv dílčí úkon) není ani správním řízením, ani občanským soudním řízením. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení před správním soudem nikdy nevyjevil, že by si přál, aby jeho jménem byla podána žaloba, a osobně neučinil ani žádný jiný úkon, z nějž by bylo možné dovozovat jeho srozumění s probíhajícím soudním řízením, v němž mu nadto v důsledku posledních úkonů zmocněnce hrozí v případě neúspěchu i vznik nezanedbatelných nákladů řízení (požadavek na předvolání dvou soudních znalců a jejich výslechu, což by bylo spojeno s náklady státu, přičemž žalobce osobně není osvobozen od soudních poplatků), chybí zde jakýkoliv aspekt, z nějž by mohl soud byť i jen kontextuálně docílit praktické jistoty, že podání této žaloby je výrazem vůle žalobce. Ani později podepsanou plnou moc nelze s dostatečnou mírou jistoty vnímat jako vyjádření zájmu žalobce, aby byla podaná žaloba projednána. Jak již bylo řečeno, žalobce zmocnil zmocněnce pouze pro správní řízení, v tomto kontextu tedy například k podání nové žádosti o zvýšení invalidního důchodu, nikoliv však k zastupování před správním soudem. Z předložené plné moci nelze vůbec dovodit, že by si žalobce byl vědom toho, že je vedeno toto soudní řízení. Žalobce sice udělil zmocnění i pro občanské soudní řízení, nicméně v situaci, kdy zmocněnec opakovaně uvádí skutečnosti, z nichž plyne, že za žalobce vedl (či snad vede, neboť škoda může vznikat i dlouho po vzniku pracovního úrazu) spor o náhradu škody v důsledku pracovního úrazu, tedy typický pracovněprávní spor, nelze ani z této zmínky prostřednictvím subsidiárního odkazu v § 64 s. ř. s. bezpečně dovozovat, že žalobce pomýšlel na vedení soudního řízení správního. Obecné zmínce o dílčích úkonech pak odporuje postup zmocněnce, který jedná, jako kdyby disponoval procesní plnou mocí, ač tou disponuje pouze pro občanské soudní řízení (například pro onen spor o náhradu škody za pracovní úraz). Přitom právní úprava předpokládá udělování procesní plné moci jako princip jen v případě právních profesionálů (advokátů, daňových poradců či patentových zástupců), v případě obecného zmocněnce naopak udělení procesní plné moci musí být jasně v plné moci uvedeno. 10. Ze všech uvedených důvodů tedy soud i při respektu k zásadě výkladu ve prospěch zastoupení musí konstatovat (srov. též srovnatelné případy řešené NSS např. v r