7 Afs 230/2019 — Nejvyšší správní soud

51 Af 24/2019- 48 - text 14 51 Af 24/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: S. K. bytem X zastoupená daňovou poradkyní Censitio s. r. o., IČO: 24774219 sídlem Ratajova 1113/8, 148 00Praha 4 - Kunratice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Návrh na snížení pokuty na částku 1 000 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 29. 11. 2019, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „finanční úřad“) ze dne 30. 5. 2019, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 9 000 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální výši 1 000 Kč za spáchání přestupku podle § 29 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění účinném do 31. 10. 2019 (dále jen „zákon o evidenci tržeb“), neboť nevystavila účtenku a nezaslala datovou zprávou správci daně údaje o evidované tržbě ve výši 40 Kč přijaté dne 27. 6. 2018 v 16:14 hod. v době místního šetření v provozovně „X“ na adrese X, za nákup čistícího hadříku. 2. Žalobkyně uvádí, že finanční úřad neunesl své důkazní břemeno a neprokázal, že porušila zákonem stanovenou povinnost, neboť nebyla ke dni kontroly 27. 6. 2018 povinna evidovat tržby, jelikož její hlavní činnost v oboru optometrie je zařazena v klasifikaci CZ-NACE [pozn. soudu: jedná se o národní statistickou klasifikaci ekonomických činností zavedenou s účinností od 1. 1. 2008 sdělením Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) publikovaným pod č. 244/2007 Sb., jež navazuje na unijní klasifikaci NACE Rev.2 zavedenou nařízením Evropského parlamentu a Rady ES č. 1893/2006; zkratka NACE je akronymem názvu Nomenclature générale des Activités économiques dans les Communautés Européennes] pod skupinu 86.90 „Ostatní činnosti související se zdravotní péčí“. Z této činnosti činil příjem žalobkyně v roce 2018 částku 1 927 341 Kč a pouze doplňkovou činností žalobkyně je nákup a prodej zboží spadající v CZ-NACE pod třídu 47.78, a to konkrétně hotových slunečních brýlí, pouzder na brýle a jiného příslušenství určeného k brýlím, ochranných pomůcek a ochranných prostředků zraku, například čisticích prostředků na brýle, když příjem z této doplňkové maloobchodní činnosti činil v roce 2018 částku 43 198 Kč. Jelikož byly obě činnosti uskutečňovány v jedné provozovně, jednalo se v případě maloobchodní činnosti o tzv. minoritní činnost ve smyslu Metodického pokynu Generálního finančního ředitelství k aplikaci zákona o evidenci tržeb ze dne 2. 3. 2018, č. j. X, dle kterého by evidování tržeb z této tzv. minoritní činnosti podléhající evidenci tržeb dříve než tržby z hlavní činnosti nemělo být vymáháno Finanční správou až do okamžiku vzniku povinnosti evidovat tržby z činnosti hlavní. Žalobkyně proto neměla pochyb o zatřídění své (hlavní) činnosti mimo obor CZNACE 47.48 a finanční úřad ani neprokázal, že by žalobkyni povinnost evidovat tržby stíhala. Proto bylo nutno v souladu se zásadou in dubio pro reo v pochybnostech rozhodnout ve prospěch žalobkyně. 3. Žalobkyně dále namítá nepřiměřenou výši pokuty, neboť uložená výše pokuty (9 000 Kč) je pro ni velmi citelná. Výši pokuty nelze odůvodňovat výší tržeb v letech 2017 a 2018, neboť není klíčový samotný příjem (tržby), ale skutečný základ daně, tedy rozdíl příjmů a výdajů, který v roce 2017 činil 165 010,63 Kč a v roce 2018 pouze 34 210,63 Kč. Dále nebylo zohledněno, že celý systém elektronické evidence tržeb (dále jen „EET“) je naprosto novým systémem, který se jeho uživatelé teprve učí používat. Jelikož se jedná o první pochybení žalobkyně, měla by výchovná funkce pokuty převládat nad funkcí represivní. Nezaevidování tržby ve výši 40 Kč není způsobilé vyvolat daňový únik či pokřivení podnikatelského prostředí. Není třeba ani přikládat velký důraz přitěžující okolnosti spočívající v tom, že byly spáchány dva přestupky zároveň (nevystavení účtenky a neodeslání datové zprávy správci daně), neboť nezaevidování tržby pravidelně rezultuje v nevydání účtenky. Z těchto důvodů žalobkyně uvádí, že přiměřená pokuta by měla být v řádech stokorun, maximálně ve výši 1 000 Kč, a to i s ohledem na povinnost uhradit náhradu nákladů přestupkového řízení v paušální výši 1 000 Kč. Pro případ, že by soud žalobu zamítl, proto žalobkyně navrhuje, aby soud přistoupil podle § 78 odst. 2 s. ř. s. ke snížení pokuty na částku 1 000 Kč, přičemž se dovolává rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2019, č. j. 25 Af 26/2018-60, který mj. s odkazem na to, že první pokuta by měla plnit především preventivní funkci, také přistoupil v obdobném případě ke shodnému snížení pokuty. 4. V doplnění žaloby doručeném dne 25. 2. 2020 žalobkyně v reakci na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2019, č. j. X, rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 12. 2019, č. j. X, se závěry NSS polemizuje, když po věcné stránce namítá, že se NSS vůbec nezabýval důvody, proč zákonodárce stanovil horní hranici pokuty v zákoně o evidenci tržeb ve srovnání s jinými předpisy tak vysoko, a upozorňuje na v minulosti Ústavním soudem (dále jen „ÚS“) zrušenou výměru pokuty za nelegální zaměstnávání nálezem ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13. NSS také opomněl zohlednit, že EET je unikátním projektem, v němž se všechny subjekty teprve učí pohybovat, a proto by v prvních měsících po jeho zavedení měla ze strany kontrolních orgánů panovat určitá tolerance a spíše preventivní a výchovné působení. Žalobkyně dále poukazuje s odkazem na nález ÚS ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, jímž byla zrušena část pátá občanského soudního řádu, a na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 11. 2018 ve věci Ramos Nunes de Carvalho e Sá proti Porlugalsku (stížnosti č. 55391/13, č. 57728/13 a č. 74041/13) na nezbytnost přezkumu výše uložené pokuty krajským soudem v rámci tzv. plné jurisdikce ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění pozdějších protokolů, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. (dále jen Úmluva“), čemuž podle ní odporuje aktuální právní úprava v § 78 odst. 2 s. ř. s., která neumožňuje v případě nízké intenzity nepřiměřenosti uložené pokuty soudu tuto výši pokuty moderovat. Aplikace takové právní úpravy je způsobilá porušit právo žalobkyně na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy, a proto žalobkyně navrhla, aby soud podal ÚS návrh na zrušení ustanovení § 78 odst. 2 s. ř. s., resp. v něm obsaženého slova „zjevně“. 5. Žalovaný po rekapitulaci průběhu řízení uvedl, že klasifikací hlavní činnosti žalobkyně se finanční úřad i žalovaný podrobně zabývali na str. 9 až 13 prvostupňového rozhodnutí a v bodech 31 až 33 napadeného rozhodnutí, přičemž shodně dovodili, že hlavní činnost žalobkyně je podřaditelná pod soubor činností klasifikovaných jako CZ-NACE 47.78. Činnost optiků je výslovně uvedena hned ve druhé odrážce příslušné části vysvětlivek k CZ-NACE vydaných ČSÚ, přičemž závěr o tom, že hlavní činností žalobkyně je „optika“, má žalovaný za prokázaný v souladu s tvrzeními žalobkyně provedeným přestupkovým řízením. Žalobkyní tvrzené zařazení činnosti optika do klasifikace CZNACE 86.90 – Ostatní činnosti související se zdravotní péčí není podloženo vůbec žádnou skutečností. Ačkoliv lze přisvědčit žalobkyni, že ve správním spise obsažené vyjádření ČSÚ formou e-mailu ze dne 4. 4. 2019 není oficiálním dokumentem ČSÚ, nemá tato skutečnost vliv na jeho obsah, v němž ČSÚ potvrzuje zařazení činnosti optiků do kategorie CZ-NACE 47.78. Výši uložené pokuty žalovaný považuje za přiměřenou, finanční úřad totiž uložil žalobkyni pokutu jen ve výši 1,8 % z její maximální možné výše, a to s ohledem na všechny zjištěné polehčující i přitěžující okolnosti. Žalovaný zohlednil příjmy a výdaje žalobkyně a má za to, že uložená pokuta nemá pro žalobkyni likvidační charakter a není nepřiměřená. Nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že celý systém EET je naprosto novým systémem, když od zavedení povinnosti EET v maloobchodě dne 1. 3. 2017 do spáchání předmětných přestupků žalobkyní uplynulo téměř 16 měsíců. Žalobkyní namítané rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě pak bylo zrušeno rozsudkem, ve kterém NSS uzavřel, že „dobu přesahující 5 měsíců nepovažuje za natolik krátkou, aby závažnost spáchaných přestupků bylo možno ‚omluvit‘ neosvojením si povinností zadat tržbu do pokladního systému a vydat účtenku“. Taktéž výše nezaevidované tržby (