1 As 1/2007 — Nejvyšší správní soud

55 A 44/2020- 90 - text 21 55 A 44/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobce: E. B., bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Martinem Kainem, sídlem Nádražní 58/110, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, za účasti: 1. M. E., bytem X, 2. M. B., bytem X, 3. B. V. S., bytem X, 4. S. V., bytem X, 5. J. L., bytem X, 6. Ing. F. K., bytem X, 7. L. H., bytem X, 8. J. Š., bytem X, 9. M. N., bytem X, 10. J. P., bytem X, 11. P. P., bytem X, 12. C. A. C., bytem X, 13. O. H., bytem X, 14. S. H., bytem X, 15. Z. H., bytem X, 16. P. H., bytem X, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2020, č. j. 020755/2020/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení výroku I v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Beroun (dále jen „stavební úřad“) ze dne 3. 9. 2019, č. j. MBE/60809/2019/VÝST-Sm (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla na žádost Chyňavské rolnické společnosti s.r.o., IČO: 47538368, sídlem č. p. 429, Chyňava (dále jen „stavebník“), umístěna a povolena stavba – „Stáj pro dojnice a dojírna na pozemku parc. č. st. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, parc. č. XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT, XU, XV, XW, XX, XY, XZ, XAA, XAB, XAC, XAD, XAE, v katastrálním území Ch.“ (dále jen „stavba“) tak, že na základě odvolání žalobce a na základě odvolání dalších účastníků správního řízení v textu výroku II a III prvostupňového rozhodnutí vypustil pozemky parc. č. st. XAF, XAG, XAH a XAI, v odůvodnění opravil zjevné písařské chyby a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobou nenapadeným výrokem II žalovaný zamítl jako nepřípustná odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, jež podaly osoby odlišné od žalobce a osob zúčastněných na řízení. 2. Žalobce v žalobě uvádí, že na jeho pozemku p. č. st. XAJ se nachází zdroj vody, z něhož má být zásobována povolovaná stavba. Má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami podanými v průběhu stavebního řízení. Žalobce tehdy namítl, že předpokládané množství spotřeby vody v souvislosti s plánovanou stavbou uvedené stavebníkem neodpovídá realitě. Podle projektové dokumentace měla očekávaná spotřeba vody pro 416 ustájených dojnic činit maximálně 9 235 m³ za rok. Žalobce považuje tento odhad za podhodnocený, což opřel o Normativy pro zemědělskou a potravinářskou výrobu zpracované podle podkladů Výzkumného ústavu živočišné výroby (dále jen „agronormativy“). Z nich plyne, že v případě laktující krávy je minimální množství spotřebované vody 95 l za den a maximální 190 l za den. Při počtu 416 krav tak činí předpokládaná spotřeba vody jen k napájení 28 849,60 m³ za rok. Při započtení další očekávané spotřeby vody dle projektové dokumentace lze dle žalobce předpokládat spotřebu v množství 30 492,37 m3 za rok. Stavebník má však umožněno čerpání vody ze studny pouze v celkovém množství 14 834 m3 za rok. Stanovisko hydrogeologa žalobce nepovažuje za směrodatné, neboť vycházelo z výpočtu projektanta. Žalovaný k této námitce pouze uvedl, že výpočet v rámci projektové dokumentace provedl tým specialistů a projektantů a odkázal na § 159 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“). Nepřisvědčil názoru žalobce, že vzhledem k odkazu na agronormativy by měla být předpokládaná spotřeba vody ověřena. Dle žalobce nelze odkaz na presumpci správnosti předložené projektové dokumentace považovat za řádné vypořádání jeho námitek. Správní orgány se měly s námitkami věcně vypořádat a provést navržené důkazy, nebo odůvodnit, proč žalobcem předložené doklady považují za méně odborné. Správní orgány neodůvodnily, proč hodnoty vycházející z agronormativů nemohou být správné. Žalobce má za to, že subsidiárně mohly k ověření správnosti výpočtu v projektové dokumentaci využít směrná čísla spotřeby vody dle § 29 a bodu IX přílohy č. 12 vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, kde je pro dojnice včetně ošetřování mléka a oplachů stanovena hodnota 36 m3 za rok na kus. Žalobce svůj názor o nutnosti vyššího čerpání vody opírá též o odborné stanovisko doc. Ing. O. D., DrSc., a o doplňující stanovisko Asociace soukromého zemědělství ze dne 23. 4. 2020. Ze stanoviska doc. Ing. O. D., DrSc., dle žalobce plyne, že pokud by stavebník choval nejnižší užitková stáda (3,5 kg/1 litr mléka), bude spotřeba vody činit 14 010 m3 za rok, v případě vyšší užitkovosti (4 kg /1 l mléka) 16 587 m3 za rok. Ze stanoviska Asociace soukromého zemědělství plyne předpokládaná dojivost 12 000 litrů mléka. Proto je dle žalobce nutné se přiklánět k minimální spotřebě vody 16 587 m3 za rok. Dále žalobce poukázal na to, že z oznámení stavebníka zpracovaného pro účely zjišťovacího řízení plyne záměr stavebníka k umístění 954 kusů dobytka. Z těchto důvodů žalobce považuje povolení k nakládání s podzemními vodami v množství 14 834 m3 za rok za nedostatečná. Vzhledem k tomu, že pro účely stavby má být užito vodního zdroje na pozemku žalobce, domnívá se, že je osobou legitimovanou k uplatnění námitek proti projektové dokumentaci a způsobu užívání stavby, který si vyžádá značnou spotřebu vody, pro nakládání s níž stavebník nemá potřebné povolení. Žalobce doplnil, že skutkový stav nebyl zjištěn dostatečným způsobem, neboť ve věci nebyl doložen ani rozbor vod z vodních zdrojů, tudíž není postaveno na jisto, zda splňují hygienické normy. 3. Žalobce dále namítá, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho námitkou, že je vlastníkem pozemku p. č. st. XAI, jehož součástí je stavba studny, dle doloženého výpisu z katastru nemovitostí. Tvrdí, že vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 14. 7. 2008, kterou nabyl pozemek původně označený č. PK XAK, po obnově katastrálního operátu označený p. č. st. XAI. Uvedl, že jako vlastník studny podal odvolání proti rozhodnutí ze dne 5. 11. 2008, č. j. 1633/2008/ŽP-VOD/Li, jímž bylo stavebníku povoleno nakládání s vodami, jež sice bylo pro opožděnost zamítnuto, nicméně proti tomuto rozhodnutí podal žalobu vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 54 A 26/2018. Stavebník ve stavebním řízení tvrdil, že mu náleží vlastnické právo ke studni na základě kupní smlouvy ze dne 22. 2. 1994 a rozhodnutí o povolení zvláštního užívání vody ze dne 15. 9. 1965, č. j. Vod 5339/1965-405. Toto rozhodnutí se však netýká studny na pozemku PK XAK, která v něm není uvedena. Ani v kupní smlouvě z roku 1994 není žádná zmínka o pozemku PK XAK a není v ní specifikováno, jaké tři zdroje vody jsou předmětem smlouvy. Je proto nutné na ni v této části hledět jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Ve prospěch žalobce naopak svědčí zápis v katastru nemovitostí, ve kterém je veden jako jediný vlastník pozemku p. č. st. XAI včetně stavby bez čísla popisného, tj. studny, který nabyl s právními účinky ke dni 8. 8. 2008. Správní orgány měly žalobce a stavebníka dle § 57 odst. 1 písm. b) stavebního zákona vyzvat, aby podali žalobu na určení vlastnického práva ke stavbě vodárny k civilnímu soudu. Správní orgány považovaly za dostatečné, že stavebníkovi svědčí oprávnění k nakládání s vodami na základě rozhodnutí ze dne 5. 11. 2008 s tím, že vlastník pozemku a případně i vodárny je povinen je respektovat. Žalobce nepovažuje otázku vlastnického práva za nepodstatnou, jestliže vyjádřil nesouhlas s odběrem vody ve prospěch stavebníka. Tím dal najevo, že nebude-li otázka vlastnictví sporná, nic mu nebrání iniciovat správní řízení, jehož cílem bude zrušení povolení ze dne 5. 11. 2008. Žalobce má za to, že k tomu je jako vlastník předmětné stavby oprávněn. 4. Žalobce závěrem namítá, že stavba má být realizována na pozemku p. č. XZ ve vlastnictví obce Chyňava, která uplatnila námitky, z nichž plyne nesouhlas s realizací stavby. Správní orgán se měl dotázat, zda se nejedná o odvolání již vysloveného souhlasu s umístěním stavby. Stavební úřad učinil nepodložený a neodůvodněný závěr, že se jedná o námitky obce jako zástupce občanů, nikoli o nesouhlas vlastníka pozemku, a ani žalovaný tuto vadu nenapravil. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Předně konstatuje, že správní orgány se s námitkami žalobce dostatečně vypořádaly a podrobně zdůvodnily, proč otázku vlastnického práva ke studni nepo