9 Azs 66/2019 — Nejvyšší správní soud

51 A 80/2021- 26 - text 8 51 A 80/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: V. D. N. státní příslušník Vietnamské socialistické republiky ubytování zajištěno na adrese X zastoupený advokátem Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2021, č. j. MV-143295-4/SO-2021, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2018, č. j. MV-134943-6/SO-2017, se ruší a věc se jí vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 11 228 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Odůvodnění 1. Žalobce se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2021, č. j. MV-143295-4/SO-2021, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 9. 8. 2021, č. j. OAM-39971-64/ZM-2019, MV-112084-29/OAM-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdila. Uvedeným rozhodnutím ministerstvo zamítlo žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty dle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 222/2012 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) z důvodu zjištění jiné závažné překážky pobytu žalobce na území. v prvním žalobním bodě namítl, že ministerstvo odůvodnilo prvostupňové rozhodnutí tím, že obdrželo sdělení budoucího zaměstnavatele o nezájmu žalobce zaměstnat z důvodu zdlouhavosti řízení a opatření Ministerstva zdravotnictví. 2. Žalobce tento právní závěr žalované odmítá poukazem na to, že má podepsanou platnou pracovní smlouvu a pouhé sdělení společnosti QUAHU build s.r.o. (dále jen „budoucí zaměstnavatel“ nebo též „zaměstnavatel“ či „společnost“) na tomto závazku nic nemění, neboť jím sdělené důvody nelze podřadit pod řádné ukončení platnosti podepsané pracovní smlouvy, jež je proto stále platná. Žalobce dále uvádí, že žalovaná tuto odvolací námitku neshledala důvodnou, že sice připustila, že pracovní smlouva je nadále formálně platná, ale dospěla k závěru, že v řízení před ministerstvem bylo prokázáno, že ze strany budoucího zaměstnavatele žalobce již neexistuje vůle dostát právům a povinnostem z této smlouvy vyplývajících a žalobce neprokázal, že se bude domáhat platnosti pracovní smlouvy, a toho, aby ho budoucí zaměstnavatel po příjezdu na území České republiky zaměstnal. Žalovaná pak dále uvedla, že vztah mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem je vztahem soukromoprávním, předmětem tohoto řízení není zkoumat realizaci práv vyplývajících z uzavřené pracovní smlouvy. Pro potřeby řízení o žádosti žalobce je dostačující zjištění, že budoucí zaměstnavatel již nemá zájem žalobce zaměstnat a žalobce by po příjezdu na území nemohl plnit účel pobytu zaměstnanecké karty, kterým je výkon závislé práce u zaměstnavatele, což zcela jistě konstituuje jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území a tedy důvod pro zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty. 3. Tento závěr žalované žalobce rozporuje tvrzením, že pracovní smlouva není jen „formálně platná“, jak tvrdí žalovaná, ale je stále platná a bez jakýchkoli změn zavazuje obě smluvní strany. Toho si je vědom i budoucí zaměstnavatel, s nímž zástupce žalobce jednal, který si uvědomuje, že po příjezdu žalobce bude muset závazky vyplývající ze smlouvy splnit a umožnit žalobci výkon zaměstnání v souladu s pracovní smlouvou. Z přípisu zaměstnavatele nevyplývá neexistence vůle dostát právům a povinnostem z pracovní smlouvy. Zaměstnavatel pouze uvedl, že vzhledem k zdlouhavosti řízení a ochranným epidemiologickým opatřením již nemá o žalobce zájem, což ale neznamená, že nedodrží svoje povinnosti vyplývající z uzavřené pracovní smlouvy, pokud bude žalobci zaměstnanecká karta vydána. Pokud z přípisu budoucího zaměstnavatele chtělo ministerstvo učinit právní závěr, že zaměstnavatel je rozhodnutý nedodržet svoje závazky plynoucí z pracovní smlouvy, měl v souladu s § 3 zákona č. 500/2006 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) vyslechnout zástupce zaměstnavatele a postavit najisto, zda skutečně pracovní smlouvu nedodrží a poruší svoje smluvní závazky. Žalobce se nemusí domáhat platnosti pracovní smlouvy, neboť ta je platná. Jestliže žalovaná vytýká žalobci, že neprokázal, že se bude domáhat toho, aby ho zaměstnavatel fakticky zaměstnal, jde o situaci předpokládanou v § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, kdy správní orgán ověřuje údaje uvedené v žádosti, v tomto případě údaj skutečného výkonu zaměstnání po příjezdu na území. Mělo-li ministerstvo o tomto pochybnosti, mělo vyzvat žalobce k pohovoru nebo předložení dokladů, které by potvrdily, že se faktického zaměstnání bude domáhat a že zaměstnavatel v případě příjezdu žalobce dodrží svoje závazky vyplývající z platné pracovní smlouvy. K tomu měl žalobci stanovit přiměřenou lhůtu a teprve na základě takového ověření údajů uvedených v žádosti měl zaměstnaneckou kartu buď udělit, nebo žádost zamítnout, avšak podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 4. V druhém žalobním bodě žalobce tvrdí, že za situace, kdy ministerstvo považovalo pracovní smlouvu za neplatnou, nezavazující žalobce ani zaměstnavatele, by šlo o vadu, na kterou mělo žalobce upozornit a vyzvat ho k jejímu odstranění. Ze samotného sdělení budoucího zaměstnavatele však neplatnost nebo nezávaznost předložené pracovní smlouvy nevyplývá. V této souvislosti žalobce připomněl odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž žalovaná k této odvolací námitce uvedla, že v posuzovaném případě nejde o vadu žádosti, k jejímuž odstranění měl být žalobce vyzván dle § 45 správního řádu. Žalobci byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, mezi nimiž bylo i sdělení budoucího zaměstnavatele ze dne 8. 7. 2021, z něhož ministerstvo vycházelo. Žalobci i jeho zástupci byla skutečnost, že budoucí zaměstnavatel již nemá zájem žalobce zaměstnat, známa již v řízení před ministerstvem, a to z doručeného vyrozumění ze dne 12. 7. 2021. Žalobce ani jeho zástupce tuto nastalou situaci neřešil, ministerstvem zjištěný skutkový stav nerozporoval a ani na formální platnost pracovní smlouvy nepoukazoval. Žalobce v žalobě tuto situaci přirovnává k tomu, když některá jiná náležitost vzhledem k délce řízení pozbyla aktuálnosti a správní orgán vyzývá k jejímu opětovnému předložení, např. v případě cizozemských rejstříků trestů nebo dokladů o zajištění ubytování. I v tomto případě mělo ministerstvo postupovat dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce proto nesouhlasí s podřazením jeho situace pod pojem „jiná závažná překážka pobytu cizince na území“, protože závažnou překážkou je situace, kdy je zjevné, že cizinec zaměstnání skutečně fakticky nebude moci vykonávat, tj. např. kdy zaměstnavatel prokazatelně ukončí svoji činnost nebo bude pracovní smlouva zrušena způsobem předpokládaným zákonem. 5. Žalovaná s žalobou nesouhlasí, neboť nepřináší žádnou relevantní argumentaci, odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a konstatuje, že v daném případě byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí žádosti, napadená rozhodnutí byla vydána na základě dostatečně zjištěného stavu věci, byla dostatečně a řádně odůvodněna a jsou v souladu s platnými právními předpisy. Nedošlo k pochybení při aplikaci zákonných ustanovení a nedošlo ani k porušení základních zásad správního řízení. Postup podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 156 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců byl v souladu se zákonem, neboť ve vydání zaměstnanecké karty žalobci brání jiná závažná překážka pobytu cizince na území, spočívající ve skutečnosti, že žalobce nemůže být zaměstnán na volné pracovní pozici, jejíž číselné označení uvedl do úředního tiskopisu, když budoucí zaměstnavatel žalobce již nemá zájem ho zaměstnat a žalobce by nemohl plnit účel svého pobytu na území. Skutková zjištění vyplývající ze správního spisu 6. Žalobce podal dne 27. 6. 2019 u Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců, k níž přiložil originál pracovní smlouvy (bez data), kterou uzavřel se svým budoucím zaměstnavatelem na druh práce: Pracovník čištění budov – ostatní pracovníci povrchového čištění budov, s nástupem do práce 3. den po příjezdu do České republiky na základě vydaného povolení zaměstnanecké karty, přičemž den nástupu zaměstnance do práce se považuje za den vzniku pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. 7. Ministerstvo přípisem ze dne 7. 9. 2020 vyzvalo žalobce k vyjádř