10 Afs 186/2014 — Nejvyšší správní soud

51 Af 62/2020- 44 - text 16 51 Af 62/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: LONZA BIOTEC s. r. o. sídlem Okružní 134, Kouřim zastoupená advokátem Mgr. Markem Vojáčkem sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2020, č. j. 38678/20/5200-11432-711891, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2020, č. j. 38678/20/5200-11432-711891, a dodatečné platební výměry Specializovaného finančního úřadu ze dne 7. 1. 2019, č. j. 1350/19/4200-11771-050925, a ze dne 7. 1. 2019, č. j. 1362/19/4200-11771-050925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Vojáčka, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta odvolání žalobkyně a potvrzena dvě rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „SFÚ“), a to: - dodatečný platební výměr ze dne 7. 1. 2019, č. j. 1350/19/4200-11771-050925, jímž byla doměřena podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a podle § 147 a § 143 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 vyšší o částku 4 215 271 Kč, stanovená na základě výsledku postupu k odstranění pochybností o dodatečném daňovém přiznání ze dne 13. 7. 2017, č. j.119795/17/4200-11771-705855- dodatečný platební výměr ze dne 7. 1. 2019, č. j. 1362/19/4200-11771-050925, jímž byla doměřena podle zákona o daních z příjmů a podle § 147 a § 143 odst. 1 daňového řádu daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 vyšší o částku 22 956 918 Kč, stanovená na základě výsledku postupu k odstranění pochybností o dodatečném daňovém přiznání ze dne 13. 7. 2017, č. j. 119798/17/4200-11771-705855. Soud již na tomto místě předesílá, že jedinou žalobní námitkou a podstatou sporu je výklad § 35b odst. 1 písm. a) věta za středníkem zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), dle kterého: „Poplatník, kterému byl poskytnut příslib investiční pobídky podle zvláštního právního předpisu a na kterého se nevztahuje ustanovení § 35a, může, splnil-li všeobecné podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a zvláštní podmínky stanovené tímto zákonem, uplatnit slevu na dani, která se vypočte podle vzorce S1 minus S2, přičemž a) S1 se rovná částce daně vypočtené podle odstavce 2 za zdaňovací období, za které bude sleva uplatněna. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 2. Soud ještě před konstatováním vlastního obsahu žaloby a vyjádření žalovaného stručně rekapituluje za účelem lepší orientace obsah správního spisu, ze kterého vyplývá, že dne 9. 8. 2007 vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR rozhodnutí č. 90/2007 o příslibu investičních pobídek (dále jen „rozhodnutí MPO“), kterým vydalo souhlas s poskytnutím investičních pobídek, tj. slevy na dani z příjmů podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o investičních pobídkách“), a podle § 35b zákona o daních z příjmů. Z rozhodnutí MPO plyne, že investiční pobídku (tedy slevu na dani) je možné čerpat za předpokladu splnění veškerých všeobecných podmínek stanovených v § 2 odst. 2 zákona o investičních pobídkách, splnění zvláštních podmínek dle § 35a odst. 2 zákona o daních z příjmů, resp. § 35b odst. 6 téhož zákona, a za předpokladu splnění dalších podmínek v něm uvedených; celková výše veřejné podpory, jež nesmí být překročena, je 365,6 mil. Kč (dále také „nepřekročitelný souhrn slev“). 3. Žalobkyně dne 24. 9. 2015 podala řádné daňové přiznání za zdaňovací období 2014 (dále jen „DAP2014“), ve kterém vykázala základ daně na ř. 200 ve výši 192 661 714 Kč, na ř. 242 uplatnila odečet 127 925 596 Kč a na ř. 260 pak 312 280 Kč, na ř. 270, tedy vykázala upravený zaokrouhlený základ daně ve výši 64 423 000 Kč a z něj vypočetla daň na ř. 290 ve výši 12 240 370 Kč, ke které uplatnila slevy na dani na ř. 300 ve výši 12 240 370 Kč. Výsledná daňová povinnost tak byla nulová. Slevy na ř. 300 se skládaly ze slevy dle § 35 zákona o daních z příjmů ve výši 43 560 Kč a dopočtové slevy dle § 35b téhož zákona ve výši 12 196 810 Kč (vypočtena uplatnitelná výše slevy 12 239 059 Kč z hodnoty rozdílu S1 ve výši 12 239 059 Kč a S2 ve výši 0 Kč). Nepřekročitelný souhrn slev byl vypočten jako 40 % z proinvestovaného majetku (914 000 000 Kč), tj. 365 600 000 Kč. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „FÚSK“) vyměřil platebním výměrem ze dne 6. 11. 2015, č. j. 4042559/15/2111 50522 204536, postupem dle § 140 daňového řádu daň z příjmu právnických osob za rok 2014 ve výši 0 Kč. 4. Následně žalobkyně podala dne 28. 1. 2016 dodatečné daňové přiznání (dále jen „DODAP1/2014“), ve kterém od stejného základu daně na ř. 200 uplatnila nižší odečet na ř. 242, a to ve výši 124 013 056 Kč, vykázal tedy vyšší daň na ř. 290, a to 12 983 840 Kč, ke které uplatnila na ř. 300 vyšší slevy v částce 12 983 840 Kč. Výsledná daňová povinnost tak byla rovněž nulová. Slevy na ř. 300 se skládaly ze slevy dle § 35 zákona o daních z příjmů ve výši 43 560 Kč a dopočtové slevy dle § 35b téhož zákona ve výši 12 940 280 Kč (vypočtena uplatnitelná výše slevy 12 982 442 Kč z hodnoty rozdílu S1 ve výši 12 982 442 Kč a S2 ve výši 0 Kč). V tomto DODAP1/2014 tak žalobkyně dodatečně uplatnila od vyšší daně vyšší slevu dle § 35b zákona o daních z příjmů a zvýšila S1. Nepřekročitelný souhrn slev zůstal nezměněn. FÚSK vyměřil dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 3. 2016 postupem dle § 144 daňového řádu daň z příjmu právnických osob za rok 2014 ve výši 0 Kč. 5. Následně žalobkyně podala dne 13. 7. 2017 dodatečné daňové přiznání (dále jen „DODAP2/2014“), ve kterém vykázala vyšší základ daně na ř. 200 a to v částce 211 156 540 Kč, ke kterému uplatnila stejné odpočty jako u DODAP1/2014, v důsledku vyššího základu daně tak vykázal vyšší daň na ř. 290 a to v částce 16 497 890 Kč, ke které uplatnila vyšší slevy na dani na ř. 300 ve výši 16 497 890 Kč, výsledná daňová povinnost tak byla nulová. Slevy na ř. 300 se skládaly ze slevy dle § 35 zákona o daních z příjmů ve výši 43 560 Kč a dopočtové slevy dle § 35b téhož zákona ve výši 16 454 330 Kč (vypočtena uplatnitelná výše slevy 16 496 459 Kč z hodnoty rozdílu S1 ve výši 16 496 459 Kč a S2 ve výši 0 Kč). V tomto DODAP2/2014 tak žalobkyně dodatečně uplatnila od vyšší daně opět vyšší slevu dle § 35b zákona o daních z příjmů a zvýšila S1. Nepřekročitelný souhrn slev zůstal nezměněn. 6. SFÚ výzvou ze dne 30. 8. 2017 zahájil postup k odstranění pochybností vůči DODAP2/2014 z důvodu pochybností o správnosti výše uplatnění slevy dle § 35b zákona o daních z příjmů ve výši 16 454 330 Kč, a to s odkazem na znění § 35b odst. 1 písm. a) téhož zákona. Žalobkyně reagovala dne 14. 9. 2017 sdělením, že došlo v rámci DODAP2/2014 pouze k úpravě hodnot jednotlivých řádků, nikoliv k doměření vyšší daně, proto není na místě uplatnit limitaci § 35b odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, k čemuž odkazuje na závěry Příspěvku 195/27.11.07 předložený Koordinačním výborem Komory daňových poradců (dále jen „KOOV“) „Sleva na dani z titulu poskytnutí příslibu investičních pobídek podle zvláštního právního předpisu (komplexní problém)“ (dále jen „příspěvek KOOV“). Dne 31. 7. 2018 zaslal SFÚ žalobkyni úřední záznam o průběhu postupu k odstranění pochybností, ve kterém setrval na svých závěrech s tím, že dle 35b odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů platí omezení pro uplatnění vyšší slevy na dani, je-li doměřena vyšší daňová povinnost. Žalobkyně reagovala podáním ze dne 29. 8. 2018. SFÚ neshledal důvody pro pokračování v dokazování, proto vydal dne 8. 1. 2019 dodatečný platební výměr č. j. 1350/19/4200-11771-050925, doručený téhož dne, kterým doměřil daň za zdaňovací období 2014 vyšší o částku 4 215 271 Kč. 7. Žalobkyně dne 28. 6. 2016 podala řádné daňové přiznání za zdaňovací období 2015 (dále jen „DAP2015“), ve kterém vykázala základ daně na ř. 200 ve výši 72 701 334 Kč, na ř. 242 uplatnila odečet 42 112 400 Kč a na ř. 260 pak 338 143 Kč, na ř. 270 tedy vykázala upravený zaokrouhlený základ daně ve výši 30 250 000 Kč a z něj vypočetla daň na ř. 290 ve výši 5 747 500 Kč, ke které uplatnila slevy na dani na ř. 300 ve výši 5 747 500 Kč. Výsledná daňová povinnost tak byla nulová. Slevy na ř. 300 se skládal