7 Afs 69/2007 — Nejvyšší správní soud

54 Af 2/2022- 168 - text 16 54 Af 2/2022 [OBRÁZEK][OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: GOLDEN FLEECE COMPANY s.r.o., IČO 27182924 sídlem Slavašovská 575/18, Beroun-Závodí, Beroun zastoupena obecným zmocněncem (prokuristou) Mgr. M. Š. bytem X proti žalovanému: Celní úřad pro Středočeský kraj sídlem Washingtonova 1621/11, Nové Město, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2022, č. j. 45026-3/2022-610000-12, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o zabrání tabákových výrobků zajištěných na základě rozhodnutí ze dne 21. 10. 2021, č. j. 433488-2/2021-610000-30, v prostorách Krajského soudu v Praze (dále jen „sporné tabákové výrobky“). 2. Usnesením ze dne 30. 6. 2022, č. j. 54 Af 2/2022-110, soud žalobu odmítl v rozsahu, v němž žalobkyně požadovala „náhradu škody“ a v němž žalovala „na porušení“ § 115 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 609/2020 Sb. (dále jen „zákon o spotřebních daních“) žalovaným a Generálním ředitelstvím cel. 3. Žalobkyně v žalobě a jejím následném doplnění nejprve shrnuje dosavadní historii a vývoj sporů se žalovaným. Dále v žalobě namítá (v rozsahu neodmítnutém usnesením č. j. 54 Af 2/2022-110), že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího vlastnického práva (bylo jí odňato) ke sporným tabákovým výrobkům v jeho jednotlivých modalitách od práva je držet, přes právo nakládat s věcí dle svého uvážení až po právo ji zničit či ji odkázat v rámci případného dědického řízení. V důsledku aplikace § 118c zákona o spotřebních daních došlo ke změně právního náhledu na sporné tabákové výrobky, které po uplynutí příslušné doby od změny sazby daně, jíž podléhají, jsou tabákovými výrobky značenými nesprávným způsobem a již touto změnou dochází k odnětí jejího vlastnického práva. Postup podle uvedeného ustanovení protiústavně porušuje čl. 1 a 11 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.; dále jen „Listina“), neboť jeho důsledkem je vyvlastnění jejího vlastnického práva ke sporným tabákovým výrobkům, a to bez náhrady. 4. Žalobkyně dále namítá porušení zásady rovnosti, respektive čl. 4 odst. 3 Listiny. Žalovaný nepostupoval proti zdejšímu soudu stejně jako proti žalobkyni samotné, tj. neshledal porušení § 135p odst. 2 písm. b) zákona o spotřebních daních, byť zdejší soud měl v detenci („skladoval“) sporné tabákové výrobky. Zdejší soud tak měl být uznán vinným ze spáchání uvedeného přestupku a měla mu být uložena pokuta jako žalobkyni, k čemuž ale nedošlo. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnuje dosavadní vývoj ve věci. Žalobkyně zaslala sporné tabákové výrobky zdejšímu soudu jako důkazní prostředky v jiné věci. Skutečnost, že žalobkyně je vlastníkem sporných tabákových výrobků, je mu známa. Jejich zabrání uložil žalobkyni podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 417/2021 Sb. (dále jen „zákon o přestupcích“) právě z toho důvodu, že ve jmenované době 60 dnů ode dne, kdy přestupek vyšel najevo, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti určité osobě (žalobkyni) a žalobkyni nebylo možné prokazatelně dokázat umožnění skladování nebo prodeje sporných tabákových výrobků jako nesprávně značených cigaret. K namítané absenci postupu vůči zdejšímu soudu uvádí, že soud převzal sporné tabákové výrobky od žalobkyně jako důkazní prostředek vztahující se k podaným žalobám a nebyl tak v pozici prodejce či kvalifikovaného skladovatele v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Prostory soudu nejsou prostory určené k podnikání a zároveň soud není subjektem, který by s nimi mohl podnikatelsky nakládat. Sporné tabákové výrobky tak byly v prostorách soudu pouze v pozici důkazního prostředku. Závěrem uvádí, že k vyvlastnění sporných tabákových výrobků nedošlo, neboť se jednalo o zabrání věci. 6. V replice žalobkyně uvádí, že vyjádření žalovaného se netýkalo jejích žalobních námitek. Následně zopakovala svou argumentaci stran povahy a limitů vlastnického práva. Jednání před soudem 7. Při jednání soudu dne 14. 9. 2022 strany setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. 8. Zástupce žalobkyně dále mimo jiné uvedl, že zákon o spotřebních daních omezuje a vyvlastňuje vlastnické právo a v souvislosti s tím žalovaný ukládá pokutu, a to nejen vlastníkovi věci, ale také osobě, která má věc v detenci. V návaznosti na závěry rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2018, č. j. 45 Af 11/2016-40, chtěl předejít tomu, aby soud považoval vlastnické právo žalobkyně za akademickou otázku. Proto uplatnil námitku podjatosti předsedy senátu a jakéhokoliv soudce, který by schvaloval závěry obsažené v citovaném rozsudku. Situace z roku 2015 se opakuje a bude se opakovat do té doby, než soud pochopí, že zákon o spotřebních daních je protiústavní. Ve věci projednávané pod sp. zn. 54 Af 17/2021 žalobkyni byla uložena pokuta v souvislosti se dvěma provozovnami, v nichž se cigarety nacházely (pouze v jedné z nich se jednalo o cigarety zástupce žalobkyně) a cigarety byly zabrány zástupci žalobkyně. Řízení bylo vedeno společně a je nejasné, jakým způsobem byla pokuta určena. 9. Zástupce žalobkyně dále uvedl, že vlastnické právo je jako základní právo nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Zákon o spotřebních daních od roku 2015 zavádí tzv. doprodejní lhůtu, po které neumožňuje subjektům na území ČR cigarety s tzv. starým kolkem skladovat ani prodávat. Argumentace žalovaného je argumentace kruhem, neboť není potřeba, aby byl prokázán prodej, stačí prokázat jejich detenci. Ze skladovatele je pak najednou prodejce, který neskladuje svou legální věc, ale drží předmět použitý k protiprávnímu jednání, a hrozí mu uložení pokuty a/nebo propadnutí věci. Zástupce žalobkyně žádal úřední osoby žalovaného, aby mu vysvětlily, že jestliže je jeho vlastnické právo nezrušitelné a cigarety jsou legálně koupené a zdaněné, zda může tyto cigarety alespoň sám spotřebovat. Podle žalovaného však nemůže takové cigarety skladovat ani nepodnikající fyzická osoba. Zástupci žalobkyně prozatím nikdo nedokázal vysvětlit, pokud si legálně nakoupil cigarety, které jsou zdaněné, a získal je tak do svého vlastnictví, ale zákon jej omezil stanovením doprodejní lhůty v možnosti je skladovat, prodávat, užívat, darovat či dědit, kam se jeho vlastnické právo na konci doprodejní lhůty ztratilo. Omezení vlastnického práva (doprodejní lhůta) a vyvlastnění (propadnutí nebo zabrání) jsou podle Listiny možné jen na základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu, a proto nestanoví-li zákon o spotřebních daních náhradu za takové omezení a vyvlastnění cigaret, je takový zákon protiústavní. 10. Zástupce žalobkyně dále uvedl, že pokud v jedné provozovně byly zabaveny jeho cigarety a ve druhé provozovně cigarety žalobkyně, není jasné, zda při celkové výši pokuty 20 000 Kč se polovina vztahovala na jednu provozovnu a druhá polovina na druhou. Omezení prodat majetek je omezením ústavně garantovaného práva. Ve vyjádření žalovaného je uvedeno, že zákaz skladování nesprávně značených cigaret se vztahuje na právnické a podnikající fyzické osoby, které s takovými cigaretami nakládají ve smyslu skladování a nabízení k prodeji ve svých podnikatelských prostorách, nikoliv mimo ně. Z toho by podle něj vyplývalo, že by je mohl přemístit z provozovny na ulici před provozovnu a tam je prodávat. Mohl by je také odkoupit od podnikající osoby jako fyzická osoba a přemístit je z provozovny do svého domova. Celou situaci přirovnal ke stavu, v němž by zákon stanovil, že jeho život již není jeho život, byla by mu poskytnuta „dožívací“ lhůta, po jejímž konci bude jeho život považován za takový, který je použit k protiprávnímu jednání, přičemž někomu z jeho rodiny by mohla být uložena pokuta. 11. V rámci závěrečného návrhu zástupce žalobkyně mimo jiné odkázal na svá dosavadní podání. Zákon o spotřebních daních je v rozporu s několika ustanoveními Listiny. Dotčená ustanovení zákona o spotřebních daních mají jediný účel, a to obejít ústavu, zdůvodnit to, co je nezdůvodnitelné, tj. to, že není potřeba poskytnout náhradu či sledovat veřejný zájem, a zbavit osobu majetku stanovením doprodejní lhůty a zákazem skladování. Důsledky zákonné úpravy jsou absurdní. Soud by měl posoudit, jestli ke „zrušení vlastnického práva“ ke sporným tabákovým výrobkům došlo v souladu s ústavním pořádkem. Soud by měl zvážit podání návrhu Ústavnímu soudu, aby posoudil ústavnost zákona o spotřebních daních. Nesouhlasí s tím, ab