Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich · 250/2016 Sb. · § 53 · Správní právo
Stručně: Paragraf 53 zákona o odpovědnosti za přestupky upravuje podmínky, za nichž může být rozhodnuto o zabrání věci, i když nebylo uloženo její propadnutí, a stanovuje, že vlastníkem zabrané věci se stává stát.
§ 53 Zabrání věci
(1) Nebylo-li uloženo propadnutí věci uvedené v § 48 odst. 1, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže
a) do 60 dnů ode dne, kdy přestupek vyšel najevo, se nezjistí skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku proti určité osobě,
b) náleží pachateli, proti němuž nelze vést řízení o přestupku nebo jemuž za přestupek nelze uložit správní trest,
c) náleží pachateli, u něhož bylo od uložení správního trestu za přestupek upuštěno nebo podmíněně upuštěno,
d) nenáleží pachateli nebo mu nenáleží zcela, nebo
e) vlastník věci není znám,
a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem.
(2) Bez splnění podmínek podle odstavce 1 lze rozhodnout o zabrání věci pouze v případě, že je výnosem přestupku, byť nikoli bezprostředním.
(3) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
(4) O zabrání věci nelze rozhodnout, uplynulo-li od jednání majícího znaky přestupku 5 let.
Paragraf 53 zákona o odpovědnosti za přestupky upravuje podmínky, za nichž může být rozhodnuto o zabrání věci, i když nebylo uloženo její propadnutí, a stanovuje, že vlastníkem zabrané věci se stává stát.
Co to znamená v praxi
Pokud nebyla uložena sankce propadnutí věci, může být věc zabrána, jestliže nastane jedna z pěti uvedených situací (např. pachatel není znám, nelze proti němu vést řízení, nebo věc nenáleží pachateli) a zároveň to vyžaduje bezpečnost osob, majetku nebo jiný obecný zájem.
Věc může být zabrána i bez splnění těchto podmínek, pokud je výnosem přestupku, byť nikoli bezprostředním.
Stát se stává vlastníkem zabrané věci.
O zabrání věci nelze rozhodnout, pokud od jednání majícího znaky přestupku uplynulo více než 5 let.