10 Azs 316/2018 — Nejvyšší správní soud

58 A 2/2022- 32 - text 12 58 A 2/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Bursíkovou ve věci žalobců: a) A. A., nar. X, b) nezl. A. A., nar. X c) nezl. A. A., nar. X, d) nezl. M. A., nar. X, všichni státní příslušníci Syrské arabské republiky, t. č. všichni X, žalobci b) až d) zastoupeni opatrovníkem Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Žežická 498, Příbram, o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 4. 10. 2022, č. j. KRPS-246856-16/ČJ-2022-010024, o zajištění, takto: Žaloba se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zajistila žalobce a) podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 a odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), za účelem jeho předání do státu vázaného přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, a to nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“). Dobu zajištění stanovila podle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. 2. Žalobci se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), domáhají zrušení napadeného rozhodnutí. Obsah žaloby 3. Žalobci úvodem tvrdí, že napadeným rozhodnutím byli zajištěni za účelem jejich předání podle nařízení Dublin III. Žalobci namítají, že žalovaná porušila § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4, § 52 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, čl. 3 a čl. 37 písm. b) Úmluvy o právech dítěte, čl. 3, 5 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců ve spojení s čl. 8 odst. 2 Listiny a čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy. 4. Dále tvrdí, že žalovaná ve vztahu k žalobcům b) až d) vůbec nezohlednila, že jsou nezletilými chlapci ve věku 15 – 17 let, které doprovází jen o málo starší příbuzný, kterému je 20 let. Na žalobce b) až d) se tak vztahují zvláštní právní záruky z hlediska ochrany práv dětí. Ty žalovaná vůbec nezohlednila, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobci připomínají výkladové stanovisko Výboru OSN pro práva dítěte k Úmluvě o právech dítěte, podle kterého detence dítěte pouze na základě jeho nebo rodičova migračního statusu je porušením práva dítěte a je vždy v rozporu s principem nejlepšího zájmu dítěte. I podle ESLP je zajištění dítěte doprovázeného rodinnými příslušníky možné jen za velmi výjimečných okolností, a to jenom na dobu nezbytně nutnou. Přípustnou délkou zajištění dítěte je doba maximálně několika dnů. Zvýšená ochrana se vztahuje i na osoby blížící se věku dospělosti, neboť i například sedmnáctiletá osoba je nadále dítětem ve smyslu mezinárodních standardů. 5. Žalovaná se nijak nezabývala tím, že na základě napadeného rozhodnutí budou omezeny na osobní svobodě také nezletilé děti, nezkoumala podmínky, které panují v zařízení pro zajištění cizinců a neověřila, zda jsou vhodné pro pobyt nezletilých. S ohledem na zvýšené počty příchozích cizinců na území ČR v posledních měsících dramaticky narostl počet zajišťovaných cizinců v zařízení. To se blíží svým limitům, a to zejména z hlediska lidských zdrojů (nebyl např. navýšen počet sociálních pracovníků). Dětem tedy není možné se systematicky věnovat, zajistit za všech okolností jejich bezpečí a zdárný rozvoj. Klesají rovněž přirozeně i hygienické standardy atd. Jakékoli starší zprávy či podklady nelze s ohledem na podstatnou změnu okolností nadále považovat za relevantní. 6. Délka zajištění je podle žalobců nepřiměřená, neboť je několikanásobně delší než ESLP povolená délka zajištění maximálně několika dní. 7. Žalovaná se nezabývala možnostmi realizace transferu do Bulharska v kontextu individuálních skutečností, které žalobce vedly k opuštění rodné země. Žalovaná se nezabývala reálným stavem bulharského azylového systému z hlediska nejlepšího zájmu dítěte. V minulosti se proti předávání nezletilých do Bulharska vyslovily soudy v jiných členských státech EU a mezinárodní instituce. Žalobci upozorňují na zprávu ECRE/AIDA, Country report – Bulgaria, z února 2020. ESLP shledal v případě Bulharska porušení čl. 3 Úmluvy z důvodu špatných životních podmínek a nedostatečného a zpožděného poskytování potravin dětem zadrženým na policejní stanici ve Vidunu. V roce 2017 Výbor OSN proti mučení vyjádřil znepokojení nad nestandardními materiálními podmínkami v přijímacích střediscích, absencí adekvátního identifikačního mechanismu pro zranitelné osoby, možnostmi odnětí měsíčního finančního příspěvku a nedostatečnými procesními zárukami v řízení o mezinárodní ochraně. Stav bulharského azylového systému měl být žalované znám z vlastní činnosti. Žalobci sami na určité problematické aspekty bulharského azylového systému sami žalovanou upozornili. Žalobce a) totiž vypověděl, že je v Bulharsku donutili podepsat, že žádají o azyl, což udělali, protože jim řekli, že je vrátí do Turecka. Nad rámec skutečností uvedených ve správním řízení žalobci upozorňují, že byli v Bulharsku také zajištěni asi na 25 dní, byli zde zmláceni příslušníky policie, kteří je nabádali, aby nevstupovali na území, byli umístěni do střediska se špatnými hygienickými podmínkami, kde byl pravidelně hmyz, načež žalobci chytli svrab. Žalobce a) má zanícené dolní končetiny, žalobce c) má zlomenou ruku, žalobce d) je od té doby také nemocný, má zimnici a natékají mu dolní končetiny. Musel proto být dokonce hospitalizován. Žalovaná se i v tomto případě opomněla zabývat možností realizace transferu s ohledem na skutečnost, že žalobci b) až d) jsou nezletilí. Žalobci poukazují na judikaturu NSS, která žalovanou na tento nedostatek již v minulosti upozornila. 8. Za nedostatečné považují žalobci též hodnocení alternativ k zajištění. Žalobcům bylo možno uložit povinnost zdržovat se na konkrétním místě podle § 123b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Poukazují přitom na důvodovou zprávu k zákonu č. 176/2019 Sb., kterým byla do zákona o pobytu cizinců vložena právě tato alternativa. Žalobci mohli být po dobu dublinského řízení umístěni v pobytovém středisku. Jelikož se jedná o oplocený areál, který lze opustit pouze přes jednu vrátnici, nemohli by žalobci pobytové středisko samovolně opustit. Vyjádření žalované 9. Žalovaná konstatuje, že z výsledku prokázané shody v systému EURODAC je nepochybné, že žalobce a) požádal v Bulharsku o mezinárodní ochranu. Shoda byla prokázána i u žalobců b) až d). Na základě zjištění o shodě bylo informováno Ministerstvo vnitra, které zahájilo postup podle nařízení Dublin III. Žalobce a) jakožto žadatel o mezinárodní ochranu v jiném členskému státě nedodržel podmínky stanovené v řízení o mezinárodní ochraně platné na území Evropské unie, tedy zdržovat se na území a v místě určeném mu orgány členského státu, v němž o mezinárodní ochranu požádal a vyčkat tam do dne nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti. Žalobci při výslechu ani jednou neuvedli, že by v bulharském azylovém táboře byli nelidské a jinak nevhodné podmínky a že by tábor opustili z těchto důvodů. Neuváděli, že by tam byli drženi násilím, že by jim bylo ubližováno nebo že byli dokonce zmláceni příslušníky policie. Naopak uvedli, že se chtějí dostat do Německa a zůstat tam. Celé území Evropské unie, včetně Bulharska, je bezpečné. Cizincům zde nehrozí žádné nebezpečí nebo porušování jejich základních lidských práv. Důkazem, že Bulharsko je pro cizince bezpečnou zemí, je skutečnost, že zde požádali o udělení azylu. Pokud by po svévolném odchodu z tamního azylového tábora nebyli zajištěni, pokračovali by dále v neoprávněné cestě až do Německa. Žalobci zneužili, že jim byl umožněn vstup na území Bulharska, tedy na společné území členských států Evropské unie. Bez potřebných dokladů cestovali mimo hraniční přechody s úmyslem dostat se do konkrétního státu Evropské unie. 10. K otázce realizovatelnosti účelu zajištění žalovaná uvádí, že bulharská strana cizince přijímá zpět a transfery do Bulharska probíhají v určitém počtu za týden. Je zde předpoklad, že k předání do 30. 11. 2022 dojde. V Bulharsku je dodržován standard ochrany lidských práv, z aktuálních informací a situace nevyplývá, že by mělo s přijímáním cizinců systémové potíže či nedostatky. Žalobce a) ve výpovědi neuvedl žádné důvody, pro které by nemohl být vrácen zpět, resp. na jejichž základě by bylo možno usuzovat, že mu v Bulharsku hrozí nelidské či ponižující zacházení. 11. Žalovaná ve vyjádření dále uvádí, že zajištění žalobce a) na základě napadeného rozhodnutí trvá do 2. 11. 20