8 As 173/2016 — Nejvyšší správní soud

42 Ad 3/2023- 55 - text 13 42 Ad 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: MVDr. R. P., DrSc. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2023, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2023, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Dne 28. 3. 2022 žalobce podal u Okresní správy sociálního zabezpečení X žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku. Ve formuláři žádosti mimo jiné uvedl, že nežádá o důchod ve Spojených státech amerických a v Rakousku požádal o odklad důchodu. 2. Dne 5. 10. 2022 žalovaná rozhodnutím č. j. X (dále jen „rozhodnutí ze dne 5. 10. 2022“) žalobci podle § 31 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a s přihlédnutím k čl. 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, vyhlášená pod č. 85/2008 Sb. m. s. (dále jen „smlouva s USA o sociálním zabezpečení“), od 28. 4. 2022 přiznala starobní důchod ve výši 9 573 Kč. Žalovaná uznala žalobci dobu pojištění v českém důchodovém pojištění 11 215 dní a v americkém důchodovém pojištění 1 823 dní, tj. celkem 13 038 dní, na základě které vypočítala přiznanou výši dílčího starobního důchodu. Závěrem žalovaná uvedla, že ještě vyžádala od rakouského nositele pojištění potvrzení o dobách pojištění na území Rakouska. Po obdržení potvrzení bude posouzena výše žalobcova důchodu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení o koordinaci“). V odůvodnění dále žalovaná uvedla, že nedílnou součástí rozhodnutí je i osobní list důchodového pojištění. V něm byly uvedeny jednotlivé české a americké doby pojištění (včetně náhradních dob pojištění a vyloučených dob). 3. Dne 26. 11. 2022 žalovaná rozhodnutím č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění s přihlédnutím k čl. 6 a čl. 52 odst. 1 nařízení o koordinaci rozhodla, že se výše žalobcova starobního důchodu nemění. Na základě dodatečně prokázaných dob pojištění z Rakouska potvrzených rakouským nositelem pojištění žalovaná znova vypočítala výši důchodu. S přihlédnutím k čl. 6 nařízení o koordinaci dosáhl žalobce v českém důchodovém pojištění 11 215 dní a v rakouském důchodovém pojištění 1 731 dní, tedy celkem 12 946 dní. Ve smyslu čl. 52 odst. 3 nařízení o koordinaci žalovaná porovnala výši důchodu, která náleží žalobci podle čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení o koordinaci s přihlédnutím k rakouské době pojištění, s výší důchodu, která žalobci náleží podle čl. 12 smlouvy s USA o sociálním zabezpečení. Vzhledem k tomu, že obě dílčí výše důchodu byly shodné, žalobci nadále náležel starobní důchod podle čl. 12 smlouvy s USA o sociálním zabezpečení. Dodatečně provedený zápočet tak byl podle žalované zcela bez vlivu na rozhodnutí o přiznání důchodu. Nedílnou součástí rozhodnutí byl podle odůvodnění opět osobní list důchodového pojištění, v němž byly tentokráte uvedeny české a rakouské doby pojištění. 4. Dne 13. 2. 2023 žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) na základě žalobcových námitek proti prvostupňovému rozhodnutí změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že podle § 56 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 31 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění s přihlédnutím k čl. 6 a čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení o koordinaci žalobci od 28. 4. 2022 přiznala starobní důchod v dílčí výši 10 030 Kč měsíčně. 5. Žalovaná napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobce splnil věk pro vznik nároku na starobní důchod před dosažením důchodového věku i délku pojištění, a to součtem české a americké doby pojištění. K žalobcovým námitkám proti rozhodnutí ze dne 5. 10. 2022 žalovaná dále uvedla, že podle čl. 12 odst. 2 smlouvy s USA o sociálním zabezpečení platí, že pokud nárok na dávku podle českých právních předpisů může vzniknout pouze s přihlédnutím k americkým dobám pojištění, pak může žalovaná přihlédnout pouze k americkým dobám pojištění, které se nepřekrývají s českými dobami pojištění. Podle čl. 2 odst. 2 smlouvy s USA o sociálním zabezpečení se dále při aplikaci této smlouvy nepřihlíží k úmluvám nebo jiným mezinárodním smlouvám nebo nadnárodní úpravě sociálního zabezpečení s třetími státy. Žalobce dosáhl celkové doby pojištění 35 let a 263 dnů, do které se započítávají české doby pojištění a české náhradní doby pojištění získané v letech 1977 až 2004 a 2009 až 2017 a americké doby pojištění získané v letech 2003 až 2008. Jelikož žalobce získal potřebnou dobu pojištění 35 let, do celkové doby pojištění se již nezapočítávají rakouské doby pojištění. Žalobcem namítané chybějící americké doby pojištění v rozsahu 1 823 dní, které ani nevymezil konkrétními roky, jsou patrně doby pojištění z let 2001, 2002 a z části 2003 a 2004, které se však překrývají s českými dobami pojištění. K chybějícím českým náhradním dobám pojištění od dubna do prosince 2004, od ledna do září 2005 a od června do prosince 2008 žalovaná konstatovala, že naopak překrývají americké doby pojištění, proto je s ohledem na smlouvu s USA o sociálním zabezpečení nelze započítat. 6. Následně žalovaná nově vypočetla výši žalobcova starobního důchodu. V souladu s čl. 6 nařízení o koordinaci započetla české doby pojištění (11 526 dní) a rakouské doby pojištění (1 731 dní), jejichž souhrn činil 36 let a 117 dnů (13 257 dnů). V novém výpočtu žalovaná k žalobcově námitce zohlednila náhradní dobu pojištění z části let 2004 a 2008 (doby, kdy byl žalobce uchazečem o zaměstnání), kterou v prvostupňovém rozhodnutí opomněla. Dílčí důchod vypočítala poměrem českých a rakouských dob pojištění podle § 61 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Konstatovala dále, že žalobcův dílčí důchod na základě české a rakouské doby pojištění je vyšší (10 030 Kč měsíčně), než by byl na základě české a americké doby pojištění (9 573 Kč měsíčně). Z čl. 6 nařízení o koordinaci žalovaná dovodila, že pro nárok na český starobní důchod před dosažením důchodového věku lze sečíst pouze české a rakouské doby pojištění, neboť Spojené státy americké nejsou členským státem Evropské unie. 7. K namítané chybějící české době uchazeče o zaměstnání z let 2004, 2005 a 2008 žalovaná konstatovala, že nově započítala českou dobu uchazeče o zaměstnání s hmotným zabezpečením v části roku 2004 a českou dobu uchazeče o zaměstnání bez podpory v nezaměstnanosti v části roku 2008. Podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění však nelze započítat českou dobu uchazeče o zaměstnání bez podpory v nezaměstnanosti v namítaných obdobích od 1. 10. 2004 do 31. 12. 2004 a od 1. 1. 2005 do 30. 9. 2005, protože přesahuje započitatelných 365 dnů před dosažením věku 55 let. 8. K chybějící době pojištění od 4. 4. 1986 do 7. 9. 1986 žalovaná uvedla, že žalobci započítala dobu studia do 18 let věku (od 1. 9. 1977 do 3. 4. 1980), a dále po dosažení 18 let věku studium na střední škole od 4. 4. 1980 do 19. 6. 1981. Studium na vysoké škole žalovaná započetla jen do 3. 4. 1986, ačkoliv žalobce studium ukončil dne 26. 8. 1986, neboť podle § 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se za náhradní dobu pojištění považuje doba studia po dobu maximálně 6 let po dosažení věku 18 let. 9. K žalobcovým námitkám ohledně vyloučené doby studia v roce 1986 a doby uchazeče o zaměstnání s podporou v nezaměstnanosti či bez této podpory žalovaná uvedla, že tato období se vylučují z rozhodného období, aby nerozmělnila získaný vyměřovací základ, což se opírá o § 16 odst. 4 větu druhou zákona o důchodovém pojištění. 10. Žalobcovu námitku, že žalovaná od června 2022 nezvýšila procentní výměru starobního důchodu podle nařízení vlády č. 35/2022 Sb., žalovaná shledala neopodstatněnou, neboť mimořádná valorizace byla zmíněna ve výroku rozhodnutí ze dne 5. 10. 2022. 11. Závěrem žalovaná poznamenala, že v průběhu české doby pojištění je mezera v letech 1996 a 1997 a v období od 1. 1. 1998 do 18. 5. 1998. Pro tyto doby žalobce totiž nedoložil žádné zaměstnání, což významně ovlivnilo výši procentní výměry českého starobního důchodu před dosažením důchodového věku. 12. K napadenému rozhodnutí byl připojen nový osobní list důchodového pojištění ze dne 10. 2. 2023, v němž byly uvedeny české a rakouské doby pojištění. Žaloba 13. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 14. Žalobce především namítá, že žalovaná nezohlednila odpracovanou dobu jak ve Spojených státech amerických, tak v Rakousku. V napadeném rozhodnutí (na str. 3 v odst. 7) žalovaná nezapočetla rakouské doby pojištění. V osobním listě důchodového pojištění sice tyto doby uvádí, ale zase zde chybí americké doby pojištění. Žalovaná při novém výpočtu starobního důchodu sečetla českou a rakous