3 Azs 66/2017 — Nejvyšší správní soud

46 Ad 12/2022- 42 - text 8 46 Ad 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Oulíkovou ve věci žalobce: A. R., narozený X, bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2022, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou k poštovní přepravě dne 8. 11. 2022, se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 18. 5. 2022, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání starobního důchodu pro nesplnění podmínek podle § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 2. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že žalobce ke dni 23. 7. 2021, tj. ke dni, ke kterému žádal o starobní důchod, nezískal potřebnou dobu pojištění 35 let pro přiznání nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění. Jelikož k rozhodnému dni nezískal 30 let doby pojištění podle § 11 a § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nevznikl mu nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 3 písm. a) téhož zákona. Žalobce po dodatečném zohlednění doby zaměstnání u ČSD Lovosice od 15. 7. 1977 do 1. 9. 1981 získal 26 roků a 33 dnů pojištění, respektive 22 roků a 176 dnů doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Další doby zaměstnání, na něž žalobce poukázal v námitkách, nebyly prokázány. Nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 2 a § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění žalobci nevznikl, neboť nedosáhl věku 68 let a 8 měsíců. Žalovaná nad rámec nosných důvodů rozhodnutí uvedla, že pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v § 29 odst. 1, 2 nebo 3 zákona o důchodovém pojištění, má nárok na starobní důchod, jestliže současně dosáhl věku 65 let a splnil podmínky nároku na invalidní důchod stanovené v § 38 písm. a) nebo b) téhož zákona. Doplnila, že pokud žalobce v budoucnu předloží další podklady prokazující jeho tvrzení, může být nárok na starobní důchod znovu přezkoumán. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že splňuje podmínky pro přiznání starobního důchodu podle § 29 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění dosažením 65 let a pobíráním invalidního důchodu druhého stupně. 4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ve vyjádření k žalobě konstatovala, že žalobce požádal o přiznání starobního důchodu od 23. 7. 2021. Podrobně popsala průběh správního řízení a důvody, pro které nebylo možné žádosti žalobce o starobní důchod vyhovět. Zdůraznila, že žalobce dosáhl věku 65 let dne 23. 11. 2022. Tímto dnem mu zanikl nárok na invalidní důchod a vznikl nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 13. 1. 2023, č. j. X, rozhodla, že podle § 61a zákona o důchodovém pojištění náleží žalobci ode dne 23. 11. 2022 namísto invalidního důchodu starobní důchod. 5. Žalobce v replice na vyjádření žalované uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť žalovaná uvádí zkreslené skutečnosti a nedrží se zákona. Poukázal na to, že mu byl dne 20. 11. 1990 přiznán plný invalidní důchod způsobený pracovním úrazem, poté mu byla výplata dávky zastavena podle § 106 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“). Po následné operaci byl uznán plně invalidním s datem vzniku invalidity dne 19. 3. 2001 v souvislosti s pracovním úrazem z roku 1989. Žalovaná nicméně nerespektovala § 38 a § 41 zákona o důchodovém pojištění a žádost žalobce o plný invalidní důchod zamítla rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 10. 8. 2001. Další žádost byla také zamítnuta, byť v dopise ze dne 4. 12. 2005 žalovaná uvedla, že se jedná o úrazový důchod. Dopisem ze dne 3. 2. 2006 žalobci sdělila, že nezanikl nárok na důchod, ale na jeho výplatu, přestože z rozhodnutí ze dne 20. 11. 1990 plyne, že invalidní důchod je následkem pracovního úrazu. Žalovaná následně rozhodnutím ze dne 15. 9. 2006 znovu zamítla žádost žalobce. Poté rozhodnutím ze dne 30. 5. 2007 odňala žalobci plný invalidní důchod ode dne 20. 1. 1992, s tím, že od tohoto data je žalobce částečně invalidní pro pracovní úraz ze dne 5. 5. 1989 podle zhodnocení posudkové komise MPSV ze dne 31. 1. 2007, byť dle judikatury nelze důchod odejmout zpětně. Tyto skutečnosti jsou popsány v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, č. j. 42 Cad 203/2007-36. Žalobce upozornil na to, že v rozhodnutích žalované ze dne 30. 5. 2007 a 26. 5. 2008 žalovaná uvádí rozdílné částky vypočteného základu důchodu. Je v nich uvedena dopočtená doba od 1. 6. 2002 do 22. 11. 2019. Oproti rozhodnutí ze dne 20. 11. 1990 tak není uvedena dopočtená doba od 20. 1. 1992 do 19. 3. 2001. Dále se v rozhodnutí uvádí, že celková doba pojištění do 22. 11. 2019 činí 12 885 dnů, tj. 35 roků a 110 dnů, po snížení o náhradní doby pojištění 12 668 dnů, tj. 34 roků a 297 dnů. Dále žalobce uvedl, že dne 24. 7. 2017 žádal o starobní důchod podle § 74 zákona o důchodovém pojištění, žádost mu však byla zamítnuta, ačkoli v době, kdy se mu stal pracovní úraz a pobíral plný invalidní důchod, měl podle tehdy platných předpisů nárok na starobní důchod v 55 letech, nejpozději v 60 letech. 6. Při jednání konaném dne 11. 5. 2023 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobce zopakoval, že mu byl v roce 1990 vypočten invalidní důchod. Poté mu byla zastavena výplata, neboť se nedostavil ke kontrolní lékařské prohlídce. Žalovaná od roku 2001 zamítala jeho žádosti o invalidní důchod. Až na základě rozsudku krajského soudu a posudku posudkové komise mu byl přiznán invalidní důchod s tím, že je následkem pracovního úrazu. Žalobce má za to, že z tohoto důvodu splňuje jiné podmínky, než které je třeba standardně splnit pro nárok na starobní důchod. Poukázal na § 41 odst. 5 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, v němž je uvedeno, že dopočtená doba se započte plně, je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod kryto dobou českého pojištění nebo vznikla-li invalidita následkem pracovního úrazu. I v rozhodnutí žalované z roku 2008 je uvedena dopočtená doba od 1. 6. 2002 do 22. 11. 2019 a celková doba pojištění činí více než 35 roků, po snížení o náhradní doby pojištění 34 roků a 258 dnů. S připočtením dodatečně zohledněné doby zaměstnání u Českých drah, a.s., a dvou let do dosažení 64 let věku žalobce nároku na starobní důchod splňuje. Zopakoval, že v předchozích rozhodnutích žalované jsou rozpory, neboť jsou v nich uvedeny různé výpočtové základy. Poukázal dále na § 56 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Uvedl, že když po vydání napadeného rozhodnutí, podle něhož nesplňuje podmínky pro nárok na starobní důchod, poukázal na to, že pobírá invalidní důchod, obdržel rozhodnutí, že se invalidní důchod mění na starobní důchod, s čímž nesouhlasí. Žalovaná zdůraznila, že předmětem soudního přezkumu je napadené rozhodnutí, nikoli jiná rozhodnutí žalované ve věci invalidního důchodu. 7. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, neshledal. 8. Povinností žalobce je uvést v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. všechny zákonem stanovené náležitosti. Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, nebo nicotné. 9. Smyslem uvedení žalobních bodů [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným - nicméně srozumitelným a jednoznačným - vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78). 10. Žalobce v žalobě tvrdil, že splňuje podmínky pro přiznání starobního důchodu podle § 29 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění dosažením věku 65 let a že pobírá invalidní důchod druhého stupně dle § 38 zákona o důchodovém pojištění. Byť je uvedené tvrzení velmi strohé, bylo z žaloby patrné, z jakých skutk