6 Ads 35/2008 — Nejvyšší správní soud

49 Ad 2/2022- 29 - text 10 49 Ad 2/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: J. U., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2022, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou k poštovní přepravě dne 19. 5. 2022, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 20. 12. 2021, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žalobcovu žádost o úpravu starobního důchodu pro nesplnění podmínek podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 330/2021 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). 2. Žalobce ve stručně koncipované žalobě namítá, že odpracoval více než 16 let (konkrétně v období od 8. 5. 1975 do 31. 10. 1991) na úpravně uranové rudy v P. v důchodové kategorii I.A URAN, která se dle vyjádření žalované používá pro ostatní zaměstnání v hornictví, vykonaná v podzemí v uranových dolech podle § 14 odst. 2 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“). Žalobce namítá, že mu byl žalovanou nepochopitelně přiznán důchodový věk až od XB, nikoliv již od XA, kdy dosáhl věku X let. Ze sociálních důvodů požádal o starobní důchod až od XE, dle vyjádření žalované ale proto nesplnil podmínku ustanovení čl. LXVII zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 264/2006 Sb.“), že mu byl přiznán starobní důchodu v období od 1. 1. 1996 do 30. 6. 2006. Protože byla žalovanou zamítnuta jeho žádost o úpravu výše starobního důchodu a o jeho doplatek, navrhuje, aby soud zrušil prvostupňové i napadené rozhodnutí a žalované uložil, aby o jeho žádosti rozhodla znovu. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nejprve konstatovala, že žalobce pracoval od 8. 5. 1975 do 31. 10. 1991 v Uranových dolech k. p. v P. jako X na úpravně rudy v důchodové kategorii IA URAN a že zaměstnání byl nucen ukončit s poskytnutím odstupného z důvodu utlumení těžby a zpracování uranové rudy v P. roku 1991. Jelikož byl ale žalobci přiznán starobní důchod až od XE, není možné mu zvýšit procentní výměru důchodu, protože tak lze učinit jen u důchodů přiznaných od 1. 1. 1996 do 30. 6. 2006. Podle přechodného ustanovení čl. LXVII zákona č. 264/2006 Sb. bodu 1 věty první totiž platí, že procentní výměra starobních důchodů přiznaných v období od 1. 1. 1996 do 30. 6. 2006 osobám, které dosáhly věku 50 let před 1. 7. 2006 a splnily ostatní podmínky uvedené v § 74a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění čl. LXVI tohoto zákona, osobám uvedeným v § 76 odst. 1 tohoto zákona, a osobám, které vykonávaly před 1. 1. 1993 aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, se na žádost zvýší od splátky důchodu splatné po 30. 6. 2006 podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. 1. 1996 do 31. 12. kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá den, od něhož byl starobní důchod přiznán. 4. Žalovaná pokračovala, že jelikož byl tedy žalobci přiznán starobní důchod až rozhodnutím ze dne 26. 11. 2010, ustanovení čl. LXVII zákona č. 264/2006 Sb., jehož použití se žalobce domáhá, se na něj nevztahuje a nelze ho v jeho případě použít. Nárok žalobce na tzv. „hornický důchod“ je tak podle žalované nutno posoudit podle § 76a zákona o důchodovém pojištění. Toto ustanovení bylo do zákona vloženo právě zákonem č. 264/2006 Sb. Ustanovení čl. LXVII zákona č. 246/2006 Sb. je svou povahou jen přechodným ustanovením k provedené změně zákona o důchodovém pojištění, na jehož základě mohou o předmětné zvýšení důchodu požádat rovněž poživatelé starobních důchodů přiznaných v období od 1. 1. 1996 do 30. 6. 2006. 5. Pokud jde o jednotlivé skupiny osob uvedených v § 76a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, žalovaná uvedla, že žalobce (z hlediska citovaného § 74a odst. 1 téhož zákona) sice odpracoval před 1. 1. 1993 více než 10 let v zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1969 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod, a dosáhl věku 55 let, ale nenastoupil do zaměstnání v uranovém průmyslu na pracovištích s rizikem ionizujícího záření před 1. 1. 1969 a věku X let dosáhl už dne XC (nikoliv po 30. 6. 2006). Žalobce nespadá ani do druhé skupiny poživatelů tzv. „hornických důchodů“ ve smyslu § 76 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, který odkazuje na nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 557/1990 Sb.“). Žalobce sice byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku X let do XC, ale nevykonával vybrané zaměstnání v hornictví. Žalované je totiž z úřední činnosti známo, že žalobcovo tehdejší zaměstnání bylo zařazeno v I. kategorii prací s označením „IA URAN“, což bylo označení používané pro ostatní zaměstnání v hornictví vykonávaná pod zemí v uranových dolech podle § 14 odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení – nikoliv však pro zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech podle § 14 odst. 2 písm. a) téhož zákona, která měla označení „IAA URAN“. Protože tedy žalobce nebyl zaměstnán v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí, nespadá ani do třetí skupiny poživatelů tzv. „hornických důchodů“ podle § 76a zákona o důchodovém pojištění, byť splňuje podmínku, že byl zaměstnán po dobu více než 10 let v uranových dolech v zaměstnání I. pracovní kategorie. 6. Na základě uvedeného žalovaná uzavřela, že trvá na důvodech uvedených v napadeném rozhodnutí, neboť v případě žalobce nebylo ani v řízení o námitkách zjištěno, že by jeho důchod byl přiznán či vyplácen v nižší částce, než v jaké mu náleží; podmínky § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění tedy nebyly naplněny. Navrhla tudíž soudu, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. 7. K žalobcem rozporované otázce, proč bylo při výpočtu jeho důchodu jako z důchodového věku vycházeno z data XB, se však žalovaná nijak nevyjádřila. Soud si proto vyžádal její doplňující vyjádření, ve kterém žalovaná nejprve konstatovala, že žalobce byl zařazen jako X na úpravně uranové rudy v P., kde získal 6 021 dnů, tj. 16 roků a 181 dnů, v pracovní kategorii IA URAN. Oproti předchozímu vyjádření žalovaná uznala, že se v napadeném rozhodnutí dopustila nepřesnosti, jelikož zaměstnání žalobce nespadalo pod ustanovení § 14 odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení, ale pod ustanovení § 14 odst. 2 písm. h) téhož zákona jako zaměstnání vykonávané v prostředí ohroženém ve významné míře ionizujícím zářením při úpravě a konečném zpracování radioktivních surovin, jelikož žalobce nepracoval v hlubinných uranových dolech. Žalobce přitom neprokázal, že by splňoval některou ze zákonných podmínek uvedených v § 21 zákona o sociálním zabezpečení pro snížení důchodového věku na 55 let – podle písm. c) zmíněného ustanovení by totiž musel odpracovat alespoň 20 let v zaměstnání podle § 14 odst. 2 písm. h) zákona o sociálním zabezpečení. V úvahu by tak připadala pouze aplikace mimořádného opatření bývalého předsedy Státního úřadu sociálního zabezpečení vydaného na podkladě předsednictva ÚV KSČ ze dne 24. 8. 1965 a publikovaného v částce 7/1965 Věstníku SÚSZ (dále jen „mimořádné opatření“) v rámci institutu odstranění tvrdosti zákona, podle nějž postačí 10letý výkon zaměstnání v kategorii IA URAN, jež takto ovšem muselo být kategorizováno již v době vydání mimořádného opatření a započato před 1. 1. 1976. Při zavedení mimořádného opatření do právní úpravy zakotvením nového § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění s účinností od 1. 7. 2006 byl nicméně Ministerstvem práce a sociálních věcí dále modifikován i výklad mimořádného opatření, takže jím stanovený důchodový věk 55 let bylo nově možné aplikovat i na pojištěnce, kteří do zaměstnání nastoupili od 1. 1. 1976, a to, i pokud jejich zaměstnání bylo do I. pracovní kategorie zařazeno po vydání mimořádného opatření. Zaměstnání žalobce „X“ bylo pod číslem X zařazeno do I. pracovní kategorie až výnosem Federálního ministerstva paliv a energetiky č. 6/1978 (pozn. soudu